= způsob, jak žák nakládá s informacemi a pojmy, čemu dává při učení přednost, jaké má sklony - ve vztahu k učení
= postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje; vyvíjejí se z vrozeného základu, ale obohacují se v průběhu života; jsou využívané ve většině situacích pedagogického typu, relativně nezávislé na obsahu učení
Styly učení vedou k výsledku určitého typu, ale znesnadňují dosažení výsledků jiného typu. Své styly učení si obvykle neuvědomujeme, bereme je jako něco samozřejmého, obvyklého, navyklého, běžného. Styly učení se dají diagnostikovat a měnit.
přirozené zrání a spontánní objevování nových stylů učení v průběhu života
vliv na vývoj mají fyziologické faktory, sociální a kulturní faktory, neuropsychické mechanismy, ...
část – je uložena nejhlouběji, jde o osobnostní faktory a vlastní kognitivní styly. Tato část je velmi stabilní, je velmi těžko ovlivnitelná.
část – obklopuje první část a obsahuje typické zpracovávání informací (co je pro nás typické, když potřebujeme zpracovat nějaké informace?). Tato část je středně stabilní, je možné tyto typické postupy zpracování informací změnit, pokud se o to budeme cíleně snažit.
část – je nejvíce na povrchu, obklopuje obě části pod ní. Jde o žákovy preference ve výuce (jak se chce učit, co se chce učit, co použije...). Tato část je velmi málo stabilní a může se velmi lehce proměňovat.
inklinování ke stejným strategiím v určitých situacích
predispozice osvojení určité strategie učení
styl = obraz; strategie = plán
styl = identita osoby, souhrn jejích sklonů, znalostí o sobě a o světě
strategie = postup pro vykonání sledu akcí
souvislost stylů učení s jednotlivými složkami teorie mnohočetných inteligencí (jednotlivé typy inteligence níže)
verbální
logicko-matematická
prostorová
hudební
tělesně-kinetická
interpersonální
intrapersonální