Tropická bouře

První den probíhá plavba dle plánu. Počasí je nádherné, vítr příznivý, plachty jsou napnuté a my svištíme rychlostí mnoho uzlů za hodinu a přesně podle mapy plujeme směrem k vytouženému prameni. K večeru se všem počasí horší a ve tváři Ponce de Leona se zračí nervozita a strach, sám již několikrát na svoji kůži pocítil, co tropická bouře v těchto zeměpisných šířkách dokáže - a skutečně, za pár hodin jsou vlny tak velké, že jen s vypětím všech sil se nám daří držet naši loď nad hladinou. Vítr stále sílí a točí se v děsivém víru a strhává sebou vše živé. Jedno lano za druhým se trhá a z plachet jsou za chvíli jen cáry. Máme strach, jestli vůbec přežijeme a v těch hrozných návalech vlnobití mnozí z námořníků ztrácejí vědomí. Ani já jsem si už ráno nepamatoval ty hrůzy a snažil se děkovat bohyni Calypso, že nás nechala naživu. Naše loď Santiago sice drží pohromadě, ale bez lan nemůžeme natáhnout plachty a plout dále…