Najít odvahu znovu smočit pero do inkoustu nebylo po této zběsilé noci jednoduché. Ruka se mi chvěje ještě nyní po týdnu po této události co píšu tyto řádky. Zátoka pěn je legenda opředena mnoha temnými mýty a každý námořník na Santiagu se setkání s mořskými pannami hrozil. Všechny naše nejhorší představy však byly nic ve střetu s naprosto děsivou realitou, když se na nás sirény se strašidelným jekotem vrhli. Jen o vlásek jsme unikli smrti a jen tak tak jsme vytrhli dva naše námořníky z jejich krvežíznivého spáru. Na chvíli jsme je odrazili, ale bylo jasné,že vyhráno nemáme. Na obzoru už vidíme ostrov s vytouženým pramenem mládí, ale všichni najednou přistát nemůžeme a kapitán Ponce de León chytře velí se rozdělit a zvýšit tak šanci na přežití dalšího útoku panem a nalezení onoho bájného omlazujícího místa. Mít tak kompas Jacka Sparrowa a najít správný směr… Šlo už opravdu do tuhého a rčení, že pirát nezná bratra každý pocítil na své kůži...