Španělsko – dlouhodobá stáž

Měsíc druhý

Druhý měsíc nám přinesl spoustu nových zkušeností. Intenzivněji jsme se zapojovali do práce zdravotních sester a personál nám začal s důvěrou svěřovat více úkolů.

Náš den obvykle začínal přípravou ranních léků, které nám zkontrolovala sestra, a společně jsme je následně podávali pacientům. Poté jsme měřili glykémii a fyziologické funkce. Po krátké přestávce na snídani jsme se věnovali naordinovaným převazům – podle náročnosti buď samostatně, nebo se sestrou. Následovalo chystání odpoledních léků a měření poledních glykémií. Většinou zde naše směna končila a my jsme si mohli odpočinout na pláži nebo podniknout nějaký výlet.

Tento měsíc jsme už jako zkušení cestovatelé navštívili například Barcelonu, kde nás okouzlila slavná Sagrada Família, barcelonské akvárium nebo nádherný výhled ze zábavního parku. Podnikli jsme i dvoudenní výlet do Madridu, kde jsme navštívili místa natáčení známého seriálu La Casa de Papel, krásný botanický park i Královský palác.

Ve druhém měsíci jsme se již naplno naladili na „španělskou vlnu“. Užili jsme si každý den na praxi a každý víkend jsme využili k cestování a hlubšímu poznávání místní kultury a památek. Zažili jsme toho tolik, že ani nedokážu všechno obsáhnout slovy – zůstane to v nás jako nezapomenutelná vzpomínka.

Měsíc třetí

Třetí měsíc stáže byl pro nás nejen profesně, ale i osobně nejemotivnějším obdobím. V práci jsme už fungovali zcela samostatně, personál nám maximálně důvěřoval a byli jsme považováni za plnohodnotnou součást týmu. Běžně jsme zvládali přípravu a podávání léků, asistovaliu odběrů odběrů, případně odebírali čistě sami, prováděli převazy a podíleli se na celkové péči o pacienty.

Měli jsme možnost více si osvojit specifické ošetřovatelské techniky a zvyklosti, které se ve španělském zdravotnictví používají. Postupně jsme se cítil jistější nejen v praktických dovednostech, ale i v komunikaci ve španělštině, což nás neuvěřitelně posunulo.

V tomto období jsme si také uvědomili, jak moc nás prostředí, lidé a celková španělská mentalita ovlivnily. Přirostlo nás to k srdci natolik, že myšlenka návratu zpět do Česka byla velmi těžká a bolestivá. Tarragona se pro nás stala druhým domovem.

Ve volném čase jsme si užívali poslední výlety, poslední západy slunce u moře a poslední chvíle s lidmi, kteří se za ty tři měsíce stali našimi přáteli. Loučení bylo plné emocí, protože jsme cítili, že něco končí, ale zároveň něco nového opět začíná. Dost pravděpodobně se sem budeme velmi rádi vracet, a upřímně? Oba jsme se shodli na tom, že právě toto království je pro nás úplně jak stvořený. Tak se sem třeba jednou každý z nás dvou po škole přestěhuje.

Celý tento Erasmus nás posunul nejen profesně, ale především lidsky. Naučil nás více otevřenosti, sebevědomí a uvědomění. Jsme vděční za každou zkušenost, kterou jsem mohli v Tarragoně zažít, a věřím, že to nebylo naposledy.