Práce s kolektivem

Jak bylo podrobněji vysvětleno v kapitole Práce s jednotlivcem, v procesu vzniku traumatické poruchy hraje významnou roli pocit bezmoci, znehybnění, zaseknutí či uvěznění. Nemožnosti nastalou situaci aktivně vyřešit ani se z ní bez následků dostat ven. Školní třída je bohužel typickým prostředím, kde dítě fakticky uvězněné je. Velká část všedních psychických zranění vzniklých ve školním prostředí proto zbytečně hnisá - vede k překvapivě hlubokým traumatům a s nimi spojeným poruchám a celoživotním problémům. (Noční můry ze školního prostředí jsou bohužel u českých dospělých jedny z nejčastějších - a to i v případě, že v bdělém stavu na školu vzpomínají s vděčností.)

Zásadním krokem k bezpečnosti při práci s kolektivem je proto jasně stanovená možnost úniku z jakékoli subjektivně zraňující situace, známá a dostupná každému jednomu účastníkovi. Nejčastěji je jí klidová zóna v budově, která je naplněná zklidňujícími vjemy a drobnými aktivitami, jimiž se lze účinně vrátit do svého středu. Cestu do klidové zóny by měli mít všichni účastníci vzdělávacího procesu dostatečně osvojenou dříve, než k jakékoli krizové situaci dojde. Klidová zóna má vlastní bezpečnostní pravidla - stanovený způsob dozoru, pravidlo zachovávání ticha a eliminace nevyžádaných kontaktů. I o přestávkách je klidová zóna absolutním "domečkem", stoprocentně bezpečným úkrytem před dětskými i společenskými hrami, které přestanou být jednotlivci příjemné.

Vysoký poměr času stráveného v klidové zóně je zároveň dobrým indikátorem toho, které děti se ve škole necítí bezpečně a bylo by dobré se s nimi o jejich hranicích a potřebách více bavit.

Jak již název napovídá, post-traumatická i chronická stresová porucha je následkem příliš silného a/nebo příliš dlouhého působení stresu na organismus. (Na psychické i somatické úrovni zároveň.)

Stres přirozeně vzniká v situaci, kdy jedinec potřebuje zmobilizovat všechny své síly k překonání překážky nebo vykonání úkolu. Stres můžeme označit za zdravý a žádoucí, pokud splňuje všechny tyto podmínky:

1. Na počátku jeho působení je dítě ve své komfortní zóně.

2. Expozice vyvolává aktivní reakci (dítě ví, co má dělat, a má reálnou možnost to udělat).

3. Stresová reakce je adekvátní situaci (u dětí s traumatickou historií nebo patologickým domácím prostředím může docházet k neadekvátní odpovědi organismu, kterou je třeba řešit dřív, než jim budeme přidávat další zátěž).

4. Stresová situace je časově ohraničena (max. v řádu hodin) a návrat do komfortní zóny je ověřen u každého jednoho účastníka.

5. Situace je zpětně reflektována, účastníci dostanou zpětnou vazbu k procesu a mají možnost vyjádřit své prožitky a s nimi spojené pocity.

V optimální variantě je dítě v hodinách exponováno školnímu stresu, v průběhu přestávek má dostatek času na relaxaci. Vzhledem k podmínkám panujícím ve třídách o přestávkách pomalu připouštíme, že zdaleka ne u všech dětí k relaxaci dochází. Tudíž doufáme, že se stres podaří odbourat odpoledne v mimoškolních aktivitách a při odpočinku doma. Počínaje dětmi mimořádně nadanými a dětmi z nevyhovujícího rodinného prostředí stále roste procento dětí, které se v průběhu dne do komfortní zóny vrátit nestihnou. Výbušná kombinace intenzivního sociálního stresu a frustrace základních potřeb graduje po celý den a často ani v noci nedojde k potřebnému snížení úrovně stresových hormonů. Děti, které cítí vysoký tlak (při nízké seberealizaci) doma i ve škole, se někdy nedostanou do komfortní zóny po celé týdny. Poškození duševního i fyzického rázu pak bývají drastická, i když "se mu přece nic tak hrozného nedělo".

V tomto kontextu by dávalo smysl vyhlásit středu plošně dnem beze stresu - dnem návratu do své komfortní zóny. Ve školách by platil úplný zákaz písemek a zkoušení a žáci by se věnovali kooperativním tvůrčím činnostem a dalším formám nácviku zdravé práce se sebou v kontextu společnosti (viz např. Izraelský model vyvážené inkluze). Čím větší odpor návrh takového opatření ve škole vyvolá, tím větší bývá reálná potřeba zavedení takového opatření. Drastické přetěžování žáků i učitelů je problém tak rozšířený, že vytváří novou (patologickou) normu.

Každý dospělý má tendenci více pečovat o určité skupiny "ohrožených" dětí. Zejména děti se špatným rodinným zázemím, děti plačtivé či viditelně deprimované mohou naši pozornost strhnout natolik, že si trápení ostatních sotva povšimneme. Mnohé přemýšlivé a vysoce citlivé děti vnímají své starosti jako další přítěž pro již tak dost přetížené dospělé a tají je zcela záměrně. Je proto vhodné režimově nastavit systém skupiny, třídy či celé školy tak, aby každé dítě bylo alespoň jednou za rok důvěrně dotázáno, jak se má, jak jsou naplňovány jeho potřeby, co ho dlouhodobě trápí a co by bylo možné v jeho okolí zlepšit, aby byl jeho rozvoj a růst harmoničtější. Při těchto rozhovorech se vždy vztahujeme výhradně k současným pocitům, budoucím možnostem a pouze k přáním, která se přímo týkají duševní pohody a životního naplnění dítěte. (Záměrně se vyhýbáme šťourání v minulosti, hledání viny, jakož i srovnávání s ostatními - a to i v případě, že se dítě samo srovnávat začne.)

Cílem osobnostně-sociální výchovy je v bezpečném prostředí nacvičit zdravý vztah k sobě a k ostatním, a to jak v běžném fungování, tak i v krizových situacích. Z dlouhých seznamů témat, cílů a výstupů mají pro prevenci traumatu největší význam tyto:

• Sebepoznání, přijetí sebe sama;

• Poznání a obrana osobních hranic;

• Práce s emocemi - rozpoznání, přijatelné vyjádření, ventilace přetlaku;

• Komunikace v krizové situaci;

• Poskytování první pomoci při duševním otřesu;

• Vyhledání pomoci v osobní krizi;

• Práce se stresem;

• Zklidnění sebe sama a návrat do osobního středu (efektivní relaxační techniky, např. mindfulness, arteterapie, jóga a další).

Pro práci s mladšími dětmi lze doporučit například sérii Ferda a jeho mouchy (Emušáci), cvičení s emočním přesahem Inspiromat a osobnostně rozvojové karty s příběhy Lumpajda a Lupínek.

Pro větší děti se osvědčuje kombinace Feuersteinova instrumentálního obhacování (FIE), Etické výchovy a lehčích psychoher, psychogymnastiky atp.

Odborně optimalizovaný balíček pro školy aktuálně testuje Národní ústav duševního zdraví za podpory Nadace RSJ a mezinárodních projektů. Pod obchodním názvem Všech pět pohromadě by měl být už v nejbližších měsících dostupný i školám, které nebyly vybrány pro pilotáž. Již nyní lze na jejich webových stránkách najít užitečné materiály a doporučení pro dospělé i pro děti.