Andalo 2017

Tento výlet začal smutným předáním Nokinky tetě Růže. Ale co se dá dělat, babička Nokinku již hlídat nechtěla. A Růžu má přeci Nokinka ráda a Tedíka taky. Ale dobře jsme se necítili, když jsme jí v podstatě utekli. Večerní telefonát byl radostný a dozvěděli jsme se, že se jí daří dobře a nijak moc se jí nestýská.

V sobotu 25. února jsme vyjeli už v 5:00 ráno. Vstávání tedy nic moc. Byla to první cesta Smažíka do jeho pravlasti a upaloval pěkně. Premiéru také měly lyže Volant. Za volant Smažíka pisatel usedl v Německu před Rakouskem, Kačenka opět řídila od Innsbrucku a jízdu zdařile dokončila.  Našli jsme ubytování, a to hnedle pod kostelem. Smažík ale musel odjet na okraj města na parkoviště, takže jsme na něj neviděli. Ale určitě se mu tam líbilo. Po ubytování následoval telefonát s Růžou a zprávy byly velmi optimistické, takže jsme radostně vyrazily na první společnou večeři ve městě.

V domě byl výtah a lyžárna. Měli jsme balkón a výhled na kostel. Ten bimbal pěkně v sedm ráno, asi probouzel učitele a školáky. Škola je nad kostelem, a tak jsme mohli sledovat, jak se některé děti pomalu a pozdě do školy šourají a kolik dětí se vejde do Fiátka Pandy.  Většinu večerů jsme trávili na pokoji. Každý večer pak začínal uspokojivými zprávami z Prahy, Stejně jsme se ale na Nokinku těšili strašně děsně. Supermercato jsme měli přímo před barákem. Televizní program GEO na stanici Rai3 se stal již v Itálii standardem.

Na Volanty si pisatel trochu zvykal ale nakonec jezdil jak Širón. Neděle a pondělí patřilo Veverce. Nad Veverkou nás zaujal Drupi. Ten si postavil boudičku a obklopil ji stolky a lehátky.

Na úterý hlásili déšť a taky v úterý pršelo. Smažík s Kubou nás odvezli na výlet do Verony. Tam skoro nepršelo a rozhodně to byl dobře strávený deštivý den. Rozpršelo se také cestou domů. Pisatele začalo škrábat v krku a až do čtvrtka byl nachcípaný. Ale s paraleny na sjezdovky vyrazil a udělal dobře. Nastaly dny slunečné, vysloveně krásné. Středa patřila Veverce a Antoniovi, čtvrtek Tre-tre a závěr Veverce. V pátek už bylo pisatelovi úplně príma a jelo se znova rovnou na Cimu a pak rovnou k Veverce. Odpoledne se začalo zatahovat, ale u Drupiho se lyžovalo dlouho. Prostě se od volantů nechtělo. Byl to den príma ježdění do posledních chvil.

Cesta domů probíhala v atmosféře předjaří. Vyjeli jsme dopoledne, pisatel řídil dolní Rakousko, objížďkovou trasu kolony a dále Německo až před Řezno, taktéž domů od Plzně. Cesta byla celá za světla. Hlavní část do Ďáblic za Nokinkou. To bylo štěstí!

V neděli se Nokinka tvářila jako kdyby nikde nebyla a následovala procházka jarním lesem.  Večer ale ještě musela čekat, až se vrátíme z Familie Floetz. Takže v divadle strašná sranda a doma zase strašné štěstí.

Takový tedy byl tento výlet premiér. Premiéry Smažíka v cizině,  Nokinky u Tedíka a premiéry stříbrných Volantů.