Andalo 2014

Při hledání fotografií jsme pro tento rok našli jen fotky zákazu dětského řevu v kostele v Andalu. Je to důkaz toho, že jsme při prohlídce města dorazili až k této části. Možná to byla cesta k novému menšímu merkátu. To už nevíme, místo si ale fotoalbem se snímky roku loňského zde můžeme připomenout.

Na cestu jsme vstávali ve čtyři a pohodlnou jízdu pisateli kazila ospalost. Psal se 22. únor, čili svítání přišlo již dost před sedmou. Cestu dořídil do Andala pisatel kolem třetí. Ubytování bylo třeba chvíli hledat, ale byli jsme spokojeni. Večer jsme ani nikam nešli.

V neděli bylo krásné počasí, ježdění bylo zkráceno návratem pro hygienické pomůcky, ale stejně jsme si zajezdili dost. Nejvíce na Tre-tre. Večeře byla pak v picérii.

V pondělí bylo opět krásně, ale patřilo pro změnu jenom Veverce. Veverka převládla i v dalších dnech. V úterý bylo polojasno a ve středu se počasí zhoršilo. Ale jezdilo se a večer byla v restauraci zvěřina.  Sněžilo pak celou noc, druhý den bylo oblačno, Fi20. V pátek pak vykouklo sluníčko. Při poslední jízdě nám polská holčička v chlupatém bílém oblečku připomněla loudícího Ichifera. Asi nám měla připomenout nesmrtelnost Ichiferova odkazu, čekal nás totiž poslední návrat z hor k Ichiferovi. Od příštího roku výlety do hor již budou patřit Nokince.

V sobotu ráno před odjezdem pisatel na balkónu při kafíčku a při rozednění poslouchal italského kosa. Cesta domů byl pohodlná a za světla už jsme byli s Ichiferem.

V Čechách bylo jarně a v televizi F.L.Věk.