Andalo 2016

V pátek 26.2.2016 byl dopoledne pisatel na hodině němčiny v Městské knihovně. Odpoledne se dozvěděl, že to byla poslední páteční němčina, neboť mu byla povolena zkrácená pracovní doba. Nastal jásot, v jehož duchu se ocitl i tento výlet do italských Alp. Prostě lyžováníčko a přemýšleníčko o tom, že už žádný pátek, ale ani pondělí se nejde do práce. A k tomu radostnému pocitu si přibalil na cestu i Kroniku Pickwickova klubu, aby byl výlet ještě veselejší. Loučení s Nokinkou nebylo až zas tak smutné, vždyť zůstala s babičkou.

V sobotu vyjel Pikásek a ještě se Sofií Pežotík. Potkali se spolu v Rozvadově a dále jeli pěkně sami. Cesta byla pěkná, u pumpy v Rakousku bylo velice jarně, ubytování v Andalu hodnoceno jako krásné. Už jsme to tam znali z předloňska. Později přijeli Chlanovi a Kuba si vypůjčil boty a lyže. Nakoupili jsme v merkátu a společně poseděli na pokoji. Pisatel si hodně přemýšlel o zkrácené pracovní době.

V sobotu byl silně nasněžíno, sedačky baly od sněhu mokré. Pisatel s Kubou si libovali na mírné sjezdovce hned na začátku. Pisatel se příjemně rozježďoval a Kuba dělal první krůčky na lyžích. Choval se statečně.  Byla tam také restaurace, kde nám kuchař připomínal Pohlreicha. Už si ale nepamatujeme, jestli pro vzezření nebo způsob přípravy porce. Al pochutnali jsem si a pisateli ani Kubovi se jinam nechtělo. Byl to den pohodový a radostný, zakončený večer v picérii a dokonce s grappou.  

V pondělí hurá s Kubou na mírnou sjezdovku. Pršelo a byl mokrý sníh, ale výcvik pokračoval. Bohužel Kačenka se Sofií se rozhodli, že bez jejich zásahu strávíme na dětské sjezdovce celý týden a vytáhly nás k Veverce. Tam je lyžování pěkné, ale cesta zpátky byla obtížná. Jinak všechno v pohodě, večer na pokoji pisatel pročítal Pickwickovce a přemýšlel si o zkrácené pracovní době.

V úterý jsme vyrazili rovnou k Veverce a začalo príma ježdění. A navíc plno sluníčka. Jezdili jsem hodně kolem Drupiho a obědvali nad Veverkou u obrázků datlovitých. Cesta zpátky byl opět děsivá, Kuba se ohrazoval tím, „že máma říkala, že to byla černá.“ Večer grappa a picérie.

Ve středu jsme jeli rovnou na Cimu a pak docela v pohodě k Veverce. Výborná lyžovačka byla zakončena u Drupiho za doprovodu rakouských odrhovaček. A taky tam hráli tu písničku o tom, co je všechno italské. Závěr patřil Pickwickovcům a zkrácené pracovní době. Ozvali se dokonce i od Janečkovy chaty, jako že by to mělo nakonec vyjít, ale radši nepředbíhejme. Uvidíme jako to dopadne.

Ve čtvrtek bylo na sjezdovce plno nového sněhu a lyžování nebylo příjemné. Časem se to ale lepšilo. Sjeli jsme dolů na plošinu s velkou restaurací a po obědě zase na Veverku. Večer zakončen v picérii.

V pátek jsme za doprovodu sluníčka vyjeli na Cimu a pak jsme sjeli k Veverce. Počasí se začalo kazit. Na oběd jsme opět sjeli na velkou pošinu a poslední den jsme zakončili moc pěkným lyžováním na Veverce. Z lyžování měl tento týden pisatel velkou radost a největší Kuba. Poslední večer jsme strávili na pokoji.

V sobotu ráno nás čekala mocná sněhová nadílka, a tak obě autíčka čekala malá zimní rallye. Pikásek měl však za sebou cestu ve vánici z Bormia za tmy, takže to nyní pro něj byla brnkačka. Ale stejně se nám v nížině ulevilo. Na dálnici se už frčelo o sto šest. Pisatel jel až před Mnichov a dojížděl Čechy. Pikásek C4 je velmi pohodlné autíčko na dálkové cesty. V Praze jsme byli krátce po soumraku a hurá za Nokinkou.  No to byla veliká radost.

V neděli jsme hned šli na HafBo na cvičák, táta to natočil a sestříhal úspěšné video. Teta Růža byla v Jizerkách a teta Veronika v Tonale. Byl to pěkný výlet s návratem do třídenních pracovních týdnů. Teď už jen zbývalo, aby to dopadlo i s tou Janečkovic chatičkou. A brzy dopadlo dobře i to.