22.ročník (2013)

22.ročník - mladší kategorie: 23.3.2013, společenské centrum Sýpka (Kytnerova 1, Brno-Medlánky)

Téma: P.Skoumal (ML) / I.Mládek (ST)

Moderování se opět ujala zkušená, osvědčená a oblíbená dvojice Knofla a Miwe, tentokrát jako Rumcajs a Manka. Rumcajse ovšem strašně bolel zub, a tak Manka vymyslela a naučila děti básničku, aby to Rumcajse přešlo. A opravdu - stačilo dvakrát či třikrát básničku přeříkat a po bolavém zubu nebylo ani stopy! Kéž by to tak fungovalo i v reálném životě...

Tématické písně letos poprvé byly vázané na konkrétního autora - pro Mladší to byl Petr Skoumal jako autor hudby. Taková volba tématu v sobě zákonitě nese riziko, že se některé autorovy populární písně budou opakovat. A tak se i stalo... Takže jsme za dopoledne slyšeli 4× "Kolik je na světě" a 3× "Pět ježibab". Na druhou stranu to umožnilo porotě zvláštním uznáním ocenit nejlepší provedení prvně zmiňované písně - vítězkami této neoficiální soutěže se staly Bílý myši. Ježibaby se už zvlášť nehodnotily, ale jednoznačně nejlepší provedení měli Svišti - už jenom samotné složení skupiny (5 děvčat a 3 kluci) přímo vybízelo k nějakému dramatickému ztvárnění... Kromě toho obětavý otec Nab ještě dopoledne před vystoupením zakoupil v nedalém hobby marketu 5 nových košťat, aby umělecký dojem byl co nejlepší. :-) Osobně musím konstatovat, že výsledek se opravdu povedl - přesvědčit se můžete na tomto videu (ostatní Sviští videa jsou tady).

Ani ostatní skupiny však nezůstávaly v uměleckém dojmu pozadu - např. Šídla velmi věrohodně reprodukovala píseň "Pan Šatra" s kolíčky na nosech, Čekanky předváděly havajské tance, a Stopaři, kterých bylo tolik, že se málem uplatnilo pravidlo o maximálním počtu účinkujících a velikosti pódia :-), se všichni převlékli za trpaslíky kvůli písni "Skřítkové zedníci" (úplně jsem viděl tu scénu z filmu "Ať žijí duchové!"). Všechny zmíněné skupiny také právem získaly zvláštní ceny poroty, a s nimi ještě Červenky (vystoupení bez doprovodu dospělého) a Bim bam cililink (nejmladší skupina).

Poté, co porota spočítala body, bylo jasné, že loňské vítězství obhájili, jak už bylo na začátku prozrazeno, Svišti z Hostěnic, následováni s nevelkým odstupem šestinásobnými vítězi z Bystrce (Šídla), a o pouhý jeden bod za nimi zůstali při své první účasti na Vozembouchu Stopaři z Lesné, kteří se současně stali nejlepší chlapeckou skupinou.

Odpolední část byla zahájena s "drobným" časovým posunem, neboť i přes veškeré plánování a snahu o co nejpřesnější odhad harmonogramu se dopolední část, a zejména vyhlašování, poněkud protáhlo. Moderátorská dvojice byla tentokrát pánská - Maenvin a Willy, a v průběhu celého odpoledne předváděla různé známé zpěváky, popř. zpěvačky, což byla současně divácká soutěž (kdo jich uhodne nejvíc).

Starší skupiny dostaly jako téma píseň od Ivana Mládka. Po dopoledních zkušenostech s písní "Kolik je na světě" jsem poněkud trnul, kolikrát uslyšíme "Jožina z bažin", ale kupodivu nezazněl ani jednou. Nejspíš zapracovala autocenzura, protože si všichni asi řekli, že to je tak profláknutá píseň, že ji budou zpívat všichni, a nakonec ji tedy nezpíval nikdo... O to zajímavější byl výběr Mládkových písní, protože se dokonce žádná píseň neopakovala ani jednou. Zostra zahájily čtyřnásobné vítězky Poštolky, které píseň "Zkratky" doprovodily vysvětlivkami - to bylo velmi užitečné, protože naprostá většina přítomných již dobu minulou (naštěstí) nepamatovala, takže díky průběžně a hlavně bleskurychle vytahovaným nápisům měli všichni aspoň rámcovou představu, o čem ta píseň vlastně je ("...mistr od ČSAO známou má na PKO, její bratr v OÚNZ..."). Za zmínku také stojí jejich originální bicí, za které si Tygy vysloužila zvláštní uznání poroty - několik docela obyčejných hrnků otočených dnem vzhůru, které ovšem ladily! Jak se to povedlo, nevím, ale bylo to fakt úžasné!

Děvčata z Červánku se tak dlouho nemohla dohodnout na názvu skupiny, až si vybraly snad ten nejdelší, co mohly (parafráze na "Mary Poppins" - Suprcountryfragilistikexpeliadozní zvěř (kdo to má psát na diplom a vyhlašovat...). Na druhou stranu mě potěšily, neboť k Mládkově písni "Kousavá deka" stylově použily jako doprovod tenorové banjo. Trojnásobné vítězky z Patnáctky, tentokrát pod novým názvem Ule kule (další parafráze, tentokrát na použitý hudební nástroj, tj. ukulele) zaujaly nejen tímto neobvyklým nástrojem, ale také apartními botkami... :-) A výborným rapem, poprávu oceněným zvláštním uznáním poroty pro nejlepší raperku (Lupínek). Veverky z Řečkovic si u poroty "šplhly" množstvím použitých hudebních nástrojů, nebo abych byl přesnější, množstvím věcí, které použily jako hudební doprovod (láhve, valchu, víčko od kotlíku...), za což také dostaly od poroty zvláštní uznání.

Počítání výsledků má tu zvláštnost, že v podstatě až do poslední chvíle ani porota neví, jak to celé dopadne. Každý porotce napíše do své karty nějaké body, ty se pak vzadu v šatně postupně přeťukají do chytré excelovské tabulky, ovšem díky "krasobruslařskému" pravidlu o škrtání nejvyšší a nejnižší známky se výsledky s každým zadaným číslem záhadně mění (zadáte nějaké číslo a k předchozímu součtu se občas přičte něco úplně jiného... - což ale není chyba, ale specifická vlastnost uvedeného pravidla), takže dokud není zadáno úplně poslední číslo, tak vlastně není nic jisté. Takhle to probíhá každý rok a ani letos se nekonala žádná vyjímka. Jednotliví rozhodčí mi hlásili své body, já jsem je psal do tabulky, ostatní mi koukali přes rameno, jestli je přepisuji správně a samozřejmě zvědavě sledovali, jak vypadají průběžné výsledky. Průběžně to vypadalo na těsný "souboj" Svišťů, Ule kule a Poštolek, neboť chvíli vedli jedni a chvíli zase druzí, ale že se nakonec na stupních vítězů seřadí zrovna takto, to asi nečekal nikdo. Nicméně už v zákulisí se rozhodčí shodli na tom, že výsledek je sice poněkud překvapivý, ale zasloužený. A já mám upřímnou radost z toho, že už ve třetím ročníku po změně pravidel se našla chlapecká skupina, která dokázala prorazit v těžké konkurenci převážně dívčích skupin. Přestože to nelze úplně přesně srovnávat s předchozími ročníky, kdy se skauti a skautky hodnotili zvlášť a nebyly smíšené skupiny, našlo se v historii Vozembouchu takových chlapeckých skupin, které by při společném hodnocení možná dosáhly na metu nejvyšší, již několik (např. Termiti nebo Medvědi). Doufám tedy, že to bude povzbuzením i pro další skauty. Podle počtu chlapeckých skupin v posledních letech to totiž vypadá, že hudebně založení skauti vymírají (já vím, že mutování nelze ovlivnit...), ale snad to není tak hrozné. Pamatujte, že kdo na Vozembouch nepřijde, ten ho nemůže vyhrát!

Na závěr ještě několik fotek z odpolední části:

Foto: Nab, Anička, Zico

Fotky — Apr 1, 2013 6:12:44 PM

Úvodní informace — Oct 26, 2012 8:46:10 PM