11.ročník (2002)

11.ročník - mladší kategorie: 2.3.2002, Kulturní dům Omega (Musilova 2a, Brno - Husovice)

Odpoledne se průvodního slova ujala zbrusu nová moderátorská dvojice Precla & Šampus (ten je na fotce v jednom ze svých mnoha převleků), a bylo to, jako když do poklidného a mírně ospalého předjarního dne znenadání vtrhne uragán. Rázem si nikdo ze soutěžících, diváků, a dokonce ani moderátorů samotných nemohl být ničím jistý. Dotazy na soutěžící byly ještě všetečnější než dopoledne, někteří z diváků se (ke svému velkému překvapení) během chvilky stali nesoutěžními účinkujícími, a moderátoři si sami na sebe ušili boudu v podobě scének na způsob Ruské rulety. Dočkali jsme se i vystoupení hostující skupiny s poněkud roztodivným názvem Tichá voda podemele tvoje uši (69.smíšený oddíl ze 2.střediska), která kromě jiného předvedla sóla na naprosto nehudební předměty jako např. zip od bundy, vrtačka, vlastní tělo jednoho z účinkujících nebo kartáček na zuby (na fotce Ananas s tímto ne úplně tradičním nástrojem). A mezi tím vším se na pódiu střídaly soutěžní skupiny, které svými povětšinou seriózními vystoupeními vnesly do celého dění alespoň náznak řádu a pravidelnosti. Kupříkladu píseň A té Réhradice se na pódium pravidelně vracela celé odpoledne (celkem zazněla jako soutěžní čtyřikrát), a pro velký úspěch ji bleskově secvičila a v pauze během počítání výsledků ještě jednou předvedla početná skupina více či méně náhodně složená za tím účelem přímo na místě z některých účinkujících a diváků.

To ovšem vůbec neznamená, že by se letošní výkony skupin ztrácely v bohatém doprovodném programu. Výborné a hodně vyrovnané výkony způsobily rozhodčím nejednu pernou chvilku. Prvenství a putovní vozembouchy si nakonec odnesly skupiny Bim bam cililink seniors (podobnost názvu s vítězkami světlušek je čistě záměrná, neboť se jedná o tentýž 14.dívčí oddíl 10.střediska) a Exegeomai ze Třináctky (při stejném počtu bodů jako měli druzí Medvědi ze 6.střediska muselo rozhodnout až pomocné hodnocení – stejně jako před 2 lety). Když tak přemýšlím nad právě skončeným Vozembouchem, zjišťuji, že v posledních letech se na pódiu objevují většinou stále stejné oddíly. Jen výjimečně se objeví nějaká nová skupina, která na Vozembouchu ještě nebyla, nebo se po letech odmlky zase vrátí. Nevím, jestli je to tím, že a) podoba se soutěže se již natolik ustálila, že by to chtělo nějakou změnu, b) v ostatních oddílech se nezpívá, případně c) netroufají si přijít. Pokud je a) správně, řešením je předat pořadatelství někomu jinému (najde se někdo, kdo by se toho ujal?), b) je zjevně nesmysl, a pro ty, u kterých platí c), mám stručný vzkaz: ostych stranou, jednou se s tím začít musí!

Po skončení soutěže mi někteří porotci navrhovali, zda by nestálo za úvahu pozměnit systém hodnocení. Stávající bodový systém může totiž vést až k eliminaci jednoho nebo dvou rozhodčích. Příklad: jeden rozhodčí nastaví bodový rozptyl výš než ostatní, např. udělí všem skupinám body v rozsahu 25 – 30 b., zatímco u ostatních je to třeba 18 – 26 b., tak tento rozhodčí je při závěrečném sčítání vlastně eliminován tím, že se každé skupině škrtá nejvyšší známka. A obdobně to může být, když jeden rozhodčí nasadí známky trvale nízko oproti ostatním, neboť se škrtá i nejnižší známka. Kromě toho zazněla i námitka proti pomocnému hodnocení, neboť někteří rozhodčí měli problémy, jak toto hodnocení stanovit. Navržená změna proto spočívala v tom, že by se zrušilo pomocné hodnocení a rozhodčí by sestavovali pořadí. Po vyškrtání jednoho nejlepšího a jednoho nejhoršího pořadí by výsledek byl dán součtem zbývajících pořadí – čím nižší součet, tím lepší umístění. V případě rovnosti součtů by rozhodoval větší počet lepších umístění. (Doufám, že jsem to popsal srozumitelně.) Uvítám případné komentáře a postřehy k tomuto tématu.

Příští rok se, doufám, sejdeme v ještě hojnějším počtu a věřím, že uvítáme i další nové nebo staronové skupiny.

Zico