10.ročník (2001)

10.ročník - mladší kategorie: 24.3.2001, kulturní středisko Omega (Musilova 2a, Brno - Husovice)

V kategorii světlušek se na pódium po 7 letech vrátil 26.dívčí oddíl z 1.střediska, a to (obrazně řečeno) hlavními dveřmi – sympatické Berušky s červenobílými mašlemi ve vlasech si po právu odnesly putovní trofej. Z jejich vystoupení zaujala zejména poslední píseň „Draka bolí zub“ spojená s pantomimou (viz foto). Bílý myši ze Dvojky se při svém osmém vystoupení na Vozembouchu (což je spolu se 14.D/10.stř. rekord v této kategorii) poprvé dočkaly medailového umístění, a to hned 2.místa. Mezi vlčaty se podařilo skupině Orion ze Dvojky vítězstvím prolomit pětiletou nadvládu Třináctky, jejíž skupina Mauglího slavíci se tak umístila na 2. místě. Orion letos „vytáhl do boje“ s velmi těžkým kalibrem – k Orlíkovu violoncellu ověřeného již loňským ročníkem přidal velké klávesy. Přestože můžeme mít jisté výhrady k používaní automatické rytmiky a harmonizace, nelze pominout fakt, že stíhat ve vlčáckém věku zároveň akordy i melodii je opravdu úctyhodný výkon – kdo neviděl, případně sám nevyzkoušel, neuvěří.

Protože 10.ročník byl dobrou příležitostí k malému ohlédnutí nazpět, byly na závěr vyhlášeny také nejlepší skupiny všech dosavadních 10 ročníků. Pro hodnocení bylo použito „olympijské hodnocení“ – 3 body za 1.místo, 2 body za 2., a 1 bod za 3. Mezi světluškami se nejlepší skupinou stal 14.dívčí oddíl z 10.stř., který při osmi vystoupeních zvítězil 4×, 2× obsadil druhé místo a jednou třetí. Jen jedinkrát nedosáhl na některou z pomyslných medailí. Mezi vlčaty patří primát 2.smečce vlčat ze Dvojky. Jako jediný oddíl se zúčastnil všech 10 ročníků, v šesti ročnících dokonce se dvěma skupinami a v jednom se třemi! Budeme-li počítat pouze skupinu Orion, dostaneme se ke 4 vítězstvím, 4 druhým místům a 2 třetím. Kromě toho ostatní skupiny tohoto oddílu nasbíraly ještě další 2 druhá místa a 1 třetí.

V odpolední části se sešla hvězdná porota, neboť v ní zasedli také 3 členové známé brněnské vokální skupiny Mošny. I v redukované sestavě (nakonec 4 ze 6, na fotce 2 ze 4) nám Mošny po přestávce zazpívaly 3 písně ze svého repertoáru a uvedly tak již značně nažhavené publikum do absolutního varu.

Přestože nejsem příznivcem mohutných oslav a sáhodlouhých proslovů u příležitosti nejrůznějších jubileí, přece jen bych se rád na chvíli ohlédl za uplynulými 10 ročníky Vozembouchu. Na prvním místě bych rád poděkoval br. Brunovi Břečkovi ze Dvojky, který je hlavním „pachatelem“ této soutěže, a který tudíž způsobil každoroční „starosti“ mnoha oddílů s výběrem a nácvikem nových písní. V roce 1992 se v DDM na Lesné sešlo 90 účinkujících ve 13 skupinách. Kdo si tenkrát dokázal představit 10.ročník v roce 2001 s 276 účinkujícími a 34 skupinami (přičemž rekordní účast je z roku 1999 – 330/37)? 2. a 3.ročník se konaly v překrásném prostředí Místodržitelského paláce vedle kostela sv.Tomáše. Jednotlivé kategorie postupně získávaly své samostatné ceny – nejprve v roce 1993 světlušky a vlčata keramickou sošku „Vozemboušek“ z dílny ses. Slávky Břečkové, a v roce 1994 přibyl druhý vozembouch pro skauty (ten původní zůstal skautkám). Rok 1995 přinesl nový vozembouch pro novou kategorii R&R, a poprvé byla soutěž zvučena a nahrávána. Bohužel, kvalita nahrávky byla značně proměnlivá a zejména u těch nejlepších skupin se projevily největší „ruchy“. Od roku 1996 jsou již nahrávky kvalitní a náš dvorní zvukař Bobík ve spolupráci s Medvídkem začíná vydávat kazety s nejlepšími písněmi. Kvalita vystupujících skupin stále roste, čím dál víc se objevují vícehlasy a v roce 1997 poprvé vystupuje skupina se čtyřhlasým vokálem bez doprovodu (vítězné „Ratolesti“ ze 70.R/10.stř. v kategorii R&R). Roky 1998 a 1999 pak byly z hlediska kvality asi těmi nejlepšími za celých 10 let. V roce 1999 se poprvé a velmi úspěšně vyzkoušelo nahrávání přímo do počítače, takže kromě kazet jsou vydávána také CD, a to již samostatně pro mladší kategorie a R&R. Ses. Slávka vyrobila keramickou „Vozembušku“ pro světlušky, takže všech 5 kategorií má od tohoto roku své vlastní putovní ceny. Pro velký zájem účinkujících byla v roce 2000 oddělena kategorie R&R a spojena s tradičním roverským country bálem. Technika uhání rychle vpřed, a proto je rok 2001 nahráván na mini disc. Jak je vidět, každý rok přinesl nějaké novinky a zlepšení. Přiznám se, že si netroufám odhadnout, zda a kam může tato tendence ještě pokračovat.

Je nesmírně cenné, že se daří naplňovat cíl, který si zakladatelé Vozembouchu vytyčili – podporovat zpěv v oddílech a aktivní přístup k hudbě. Vícehlasy, které zpočátku byly jen ojedinělým jevem, jsou dnes především ve starších kategoriích naprosto běžné, zejména u skautek a R&R. Potěšujícím zjištěním také je, že na Vozembouchu se prosazuje čím dál víc kvalitní hudební doprovod, který se neomezuje pouze na kytaru. Mezi dalšími doprovodnými nástroji se celkem běžně objevuje flétna, klávesy, rytmické nástroje, někdy i basa / baskytara nebo housle, a zejména v kategorii R&R pak třeba i banjo nebo mandolína. Největší raritou zatím asi byly bicí u vlčat (!) a pumpička na kolo u R&R. Jsem rád, že se čím dál tím méně opakují písně, které se již na Vozembouchu zpívaly, i když z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké hledat stále nové a nové písně vhodné pro dané věkové kategorie. Je to však cenný impuls a motivace pro objevování úplně nových nebo naopak již pozapomenutých zdrojů.

Do druhé desítky přeji Vozembouchu co nejvíce pěkných písniček v podání nadšených účinkujících a za vydatné podpory publika.

Zico