Medicína, volný trh a lobby

Medicína, lobby, tržní drak

vyšlo v MF DNES, 20. 04. 2002

Moje knihy * RegeneVOX * Odkazy - zdraví, výživa, alt. terapie * Všechny odkazy * Starší články * Překladatelské služby * Jazykové okénko * Zápisky z cest * O mně * Kontakt

Jan Hnízdil v článku Výprodej lékařské etiky kritizuje komoru a usuzuje, že za stav zdravotnictví může pronikání liberálně tržních principů (MF DNES 15. dubna). Medicína se dle něho dehumanizovala a degradovala pod drtivým tlakem trhu. Jenže opak je pravdou: liberální trh ve zdravotnictví neexistuje, a tak ani nemohl napomoci degradaci a dehumanizaci. Použití obou slov navozuje pocit, že předtím (za socialismu?) bylo humánnější a na vyšším stupni.

To už chce velkou dávku představivosti: neexistující drak sežral neexistující princeznu. Největším problémem zdravotnictví je právě neexistence trhu a z toho vyplývá i snadnější pozice různých lobby. Volný trh není zlým drakem z pohádky. Dva lidé se sejdou a dobrovolně si něco vymění, třeba zdravotní službu, za peníze. Co je na tom špatného? V našem zdravotnictví se však dva sejdou, jeden poskytne službu (tlačen netržním financováním k rychlosti a šetření na úkor kvality), druhý nezaplatí a třetí (výběrčí daní zvaný nepravdivě pojišťovna) násilím vybere daně a podle svého uvážení (bez vlivu trhu, tj. pacientů) tomu prvnímu něco nasype. První se cítí nedoceněn, druhý často nedostatečně obsloužen. Jestli tohle je ten zlý liberální trh, pak země je placatá a slepé střevo je apendix.

Dr. Hnízdil pokračuje, že "neviditelná ruka trhu může zcela bez kontroly metastázovat i do tak humánní oblasti, jakou medicína bezesporu je". Jako by svobodná dohoda dvou lidí byla rakovinou, a její omezování naopak lékem. Je tedy třeba omezování ještě utužit, třeba i přes kritizovanou komoru? Volný trh, tedy setkání dvou lidí za účelem transakce, není povolen: devitalizace se nesmí, i když ji obě strany chtějí a i když jde o dospělé lidi ochotné podstoupit rizika. Volá-li lékař Hnízdil po morálce, jak morální je bránit lékaři a pacientovi v uskutečnění transakce jen proto, že někdo vysoko sedící má jiný názor? Pan Hnízdil se oprávněně obává tlaku lobby některých firem prodávajících své léky zčásti bez ohledu na potřeby pacienta a vedlejší účinky. Jenže kde se takovým tlakům daří lépe: na volném trhu, na nějž se vejdou chemoterapeuti, devitalizátoři, výživáři i bylináři a kde pacient svými penězi spoluurčuje, která metoda je levnější a účinnější, nebo v netržním vysoce regulovaném systému? Není na první pohled zřejmé, že nějaká lobby lépe protlačí svoje zájmy přes kontrolora, který má moc něco zakázat?

Regulované systémy jsou nejnáchylnější k monopolizaci názorů a postupů. Podplatit někoho v komoře či vědecké radě, aby něco zakázali, je neskonale snazší než přimět nezávislé lékaře bez zákazů k tomu, aby předepisovali "lék té správné značky". Omezování svobody nevede ke zlepšení péče, ale právě naopak. Selhání komory prý vrhá stín na všechny lékaře, soudí dr. Hnízdil. A proč by mělo? Vrhá stín pouze na komoru a na víru v užitečnost regulace lékařů povinným členstvím v ní. Selhání komory není ničím neobvyklým: studie uveřejněná v USA Today potvrdila, že nadpoloviční většina expertů vyjadřujících se ve schvalovacím procesu medicínských postupů a léků v USA má finanční vztahy s výrobci toho, k čemu se vyjadřují. Kde neexistující trh je suplován regulací a kde zákazník nemůže "hlasováním penězi" spolurozhodovat o kvalitě, tam kvalita stagnuje.

Můžeme mít nějakou představu o dokonalém zdravotnictví: diagnostika na vysoké úrovni zjišťuje primární příčiny nemocí, lékař bere pacienta jako partnera a má na něj tolik času, kolik oba potřebují. Léčba odstraňuje příčiny, a ne pouhé symptomy. Přerozdělovací systém, kde pacient nemůže ovlivnit nabídku (nechce-li uplácet), netlačí na změny k lepšímu, jaké probíhají rychle třeba v počítačovém průmyslu, kde je normální volný trh. Pokrok v medicíně, tažený poptávkou, by vedl k prosazení toho nejlepšího, co umí. Zjišťování příčin by nutně vedlo k lepším metodám testování hladiny živin v těle (imunitní obrana proti nemoci se netvoří chemoterapeutiky), patogenů, struktury imunitních buněk, volných radikálů, enzymatických systémů, okysličení tkání, ATP energie, výchylkám pH tělních tekutin, hladiny hormonů i genetických a třeba i energetických či ekologických zátěží a hlavně souvislostí.

Ruku na srdce: kolik z nás zná svoji hladinu vitaminu D nebo hořčíku a kolik patogenů v nás bydlí, aniž bychom to vůbec tušili? Jak často jsme se setkali s diagnostickým střílením od boku či s nezájmem? Problém není v lékařích: mnozí pracují obětavě lépe, než kolik za to dostanou. Problém je v systému. Dr. Hnízdil volá po lepším ocenění lékařů mimo trh. Jenže přerozdělovací systém dokáže utopit třeba dvojnásobek daní bez toho, aby byl lékař lépe oceněn a pacient spokojenější. Ani existence nemajetných pacientů není argumentem proti trhu. Ten vůbec nevylučuje pomoc opravdu slabým, ale neexistuje naopak žádný rozumný důvod, proč platit paralen a oběd v nemocnici z daní někomu, kdo to nepotřebuje. Nakonec i chudý člověk by měl mít právo vybrat si i penězi mezi lépe fungujícími játry a třemi sty krabičkami cigaret ročně.

KAREL MACHALA

Autor je publicista