Vlastní tvorba

Krvavá vločka – Ondřej Florec, V5

Vločky z nebe padají.

Přichází zima ledová.

Všichni se usmívají,

než spadne vločka krvavá.

Přes den hodně sněží.

Slunce svítí, obloha mlhavá.

Všichni strachem pryč běží.

Když spadne vločka krvavá.

I přes noc padají vločky.

Noc chladně tmavá.

Je slyšet mňoukání kočky,

než spadne vločka krvavá.

Na zemi leží kočka ospalá.

Myslí si, že ji popadla únava,

Než na ni spadla

vločka krvavá.

Plameny – Ondřej Florec, V5

Žár uhasí slzy, květy padající.

Nenávist ale stále bude planout.

Hlasy umlčet jednoduché není.

Uhasit nenávist nejde…

Bouře na nás se ženoucí,

začne všem nám vládnout.

Mysl pohled hned mění

a už správným směrem jde.

Krása nikdy neshoří.

Brání se vlastními trny.

Nepálí, jen bolí, probouzejí,

aby přenastavily na pozitivní vlny.

Plameny

Nenávist nejistá.

Všichni okolo

drží si své slovo.

Květina nezůstane čistá.

Rudá růže kvete v hlasech.

Oheň nenávisti pálí.

Trny, žár šířící ve slovech,

všechno jen šálí.

Ostré trny, chybí oči otevřené.

Jazyk se slovem chladným.

Samé duše ztracené.

Nenávist je pánem mocným.