V říjnu roku 2021 vyšlo závěrečné padesáté číslo kriticky opěvovaného Immortal Hulka. Série, kterou napsal scenárista Al Ewing (Loki: Agent of Asgard, We Only Find Them When They Are Dead, Ultimates), je dodnes považována za jeden z největších klenotů vydaných v rámci současného komiksového mainstreamu. Originální mix superhrdinského žánru a hororu k Hulkovi dokonale sedl a netradiční pojetí, které bylo umocněno postupným expandováním rozsáhlé, skutečné komplikované hulkovské mytologie, se setkalo s masivním úspěchem jak u čtenářů, tak u kritiků. Plynule navázat na grandiózní závěr Ewingovy série a přijít s podobně unikátním pojetím Hulkova charakteru nebyl snadný úkol, a tak byly povolány dvě současné marvelovské hvězdy. Scenárista Donny Cates a kreslíř Ryan Ottley společně započali novou hulkovskou éru. Uspěli autoři s noblesou, anebo selhali na plné čáře?

Předně musím zdůraznit, že tvorbu Donnyho Catese zbožňuji. Pominu-li zdařilé autorské projekty, jmenovitě třeba God Country, Redneck nebo Babyteeth, miluji superhrdinské komiksy, které napsal u Marvelu. Oceňuji především jeho snahu vnést do marvelovského univerza něco svěžího, neokoukaného, a přitom hravého, leckdy až šíleného. Věhlasné postavy (např. Thanos, Doctor Strange, Thor aj.) vždycky posune do míst, kam by se jiní tvůrci ani neodvážili, a nebojí se s nimi výrazně experimentovat. Skvělým příkladem budiž Venom, který si za posledních několik let prošel nečekaným vývojem a jehož mytologie byla překopána od základů. Cates se zkrátka nebojí dělat psí kusy a má odvahu zkoušet nové věci. Právě proto jsem byl na jeho Hulka nesmírně natěšený, tím spíš, když se spřáhl s Ryanem Ottleym, ostříleným kreslířem, který zazářil v kvalitní superhrdinské sérii Invincible Roberta Kirkmana nebo v Amazing Spider-Manovi od Nicka Spencera. Na papíře to znělo úžasně. Říkal jsem si, že vše do sebe krásně zaklapne a dostanu kvalitně napsaný příběh, který mě jednak zabaví, jednak navnadí na budoucí kapitoly Hulkovy nové životní etapy. Jenže prvních šest čísel, která souborně vyšla ve svazku “Hulk by Donny Cates Vol. 1: Smashtronaut!”, mě bohužel přesvědčilo o opaku.

“Hulk by Donny Cates Vol. 1: Smashtronaut!” pracuje s netradiční premisou. Po záhadném incidentu v El Pasu, ze kterého všichni hrdinové, včetně mocných Avengers, viní Hulka, se rozběhne řetězec událostí, který povede k tomu, že se Hulk ocitne v nestabilní kapesní dimenzi, v níž zažívá krušné kratochvíle. A aby toho nebylo málo, jeho vědomí je najednou rozděleno do tří oddělených částí. Tělesná schránka funguje jako obří vesmírné plavidlo, sloužící k přemisťování a obraně (proto byl použit výstižný název "Smashtronaut"). Vnitřní část tvoří duše Bruce Bannera, která funguje jako pilot - v útrobách Hulkovy vlastní mysli přímo řídí robustní tělo a obstarává nezbytné funkce (zejména řeč a manuální úkony). Nejnižší vrstvu tvoří pohon. Jde o uzavřenou místnost, ve které přímo vzniká hněv, tedy palivo pohánějící tělesnou schránku. V ní je vězněna agresivní duše Hulka bojující s nekonečnými vlnami mocných nepřátel. Čím více poražených protivníků, tím větší energii plavidlo získá.

Cates na jednu stranu dokazuje, že je hračička. Servíruje jeden šílený nápad za druhým a stále má čím překvapovat. S vysvětlováním se nicméně moc nezdržuje. Čtenář je na začátku vyprávění hozen do rozjetého vlaku a prakticky neví, která bije. Co se stalo v El Pasu? Proč se Hulk změnil? Proč jeho tělo funguje úplně jinak? Scénář pokládá více otázek než odpovědí a na některá odhalení si ještě budeme muset počkat. Ostatně jde o začátek nové série, takže je zcela pochopitelné, že si největší esa v rukávu nechává Cates do zásoby na budoucí použití. Postupně rozehrává budoucí dějové linky, pro což mám plné pochopení.

Co je ovšem neodpustitelné, je absence solidní dějové zápletky. Ano, v druhé půlce vyprávění se sice najdou momenty, kdy se Cates pokouší rozjet něco ohromujícího, ale vůbec mu to nejde. Rádoby šokující zvraty jsou jak vycucané z prstu, postavy jsou černobílé, žádnou hloubku v nich nehledejte, a přestože bych mohl vyzdvihnout vizuálně působivé akční sekvence (především jednu nečekanou, jež se odehraje těsně ke konci), působí místy nuceně a máte z nich pocit, jako by byly do děje vloženy za každou cenu. Je to smutné, protože tam, kde jiné Catesovy komiksy dokážou parádně skloubit kvalitní scénář s okouzlující akcí, selhává Hulk na plné čáře. Nicméně některé nápady jsou skutečně zajímavé a mají potenciál, jen dle mého názoru nejsou příliš dotažené. Třeba ústřední myšlenka s několika Hulkovými vrstvami může působit extrémně stupidně, ale v praxi funguje docela obstojně. Akorát by se s ní dalo ještě více pohrát, nebát se s ní experimentovat. Stejně tak by se mohl lépe zužitkovat záporák a nespočet dalších aspektů.

Vyzdvihnout však musím vizuál, jenž hravě přebíjí dějovou složku. Ryan Ottley má signifikantní osobitý styl, jenž se k superhrdinskému žánru perfektně hodí. Akční scény jsou dynamické, postavy díky ostrým tahům tuší a pestrému coloringu jsou více stylizované a na stránkách mnohem lépe vyniknou. Panelování je mistrně zvládnuté, a když dojde řada na několik brutálních momentů, na chvíli zatajíte dech (a pakliže jste komiksovými nadšenci, dostanete vzpomínky na časy, kdy se Ottley v sérii Invincible mohl plně utrhnout ze řetězu). Ottley zkrátka nezklamal a smekám poklonu.

Svazek "Hulk by Donny Cates Vol. 1: Smashtronaut!" je rozpačitým začátkem nové hulkovské série. Akční scény podpořené skvělou kresbou sice jsou hotovou pastvou pro oči, nezachraňují ovšem mizerný, chaotický, podivně vystavěný scénář, který sice operuje s pěknými nápady, nedokáže je však dotáhnout do zdárného konce. O plochých postavách bez jakékoliv hloubky se raději ani nezmiňuji. Ano, vím, že laťka byla po Immortal Hulkovi nastavená hodně vysoko a že přijít s novou, zcela jedinečnou tvůrčí vizí není nic lehkého. Ale když vám váš oblíbený tvůrce s bohatými zkušenostmi naservíruje hloupý a nezáživný příběh, jenž nedrží pohromadě, nemůžete být nadšený. Závěr svazku slibuje Hulkovu konfrontaci se známým marvelovským hrdinou - ta bezpochyby může dopadnout skvěle, ale v hlavě si říkám, jestli budu chtít s Catesovým Hulkem dál pokračovat. Nemastný neslaný start mě totiž moc nepřesvědčil.

Daniel Palička, 4. ročník