K ostatním týmům máme respekt

Rozhovor s volejbalistou Martinem Židlíkem, V4

Jak dlouho hraješ volejbal?

Moje volejbalová výprava začala před pěti lety, kdy jsem začínal v barevném minivolejbale jako úplný amatér. Ale jak doba šla dál, tak se můj přístup k volejbalu měnil a snaha o to se zlepšovat byla čím dál větší.

Co ti volejbal do života přináší?

Volejbal mi do života asi jako hlavní věc přinesl mé nejlepší kamarády a spoustu známých jak z České republiky, tak i ze zahraničí. Dále mi rozhodně přinesl spoustu životních zkušeností, například jak komunikovat, jak se o sebe postarat, nebo i jak se slušně chovat vůči okolí. Samozřejmě mě i dobře kondičně připravil, na to nemohu zapomenout. Bez volejbalu, který je teď v podstatě celý můj život, bych to nebyl já.

Co tě k tomu vedlo, co byl hlavní impuls?

Hlavní impuls, který mě přivedl k volejbalu, byli moji známí, kteří se volejbalu věnují, někdy i bohužel jen věnovali, nebo mají s volejbalem něco společného. Zároveň mi bylo jasné, že se sebou musím něco dělat a nějakou formou začít sportovat. Ukázalo se, že volejbal byla ta správná cesta a dodnes nepochybuji o tom, jak jsem se dříve rozhodl. Nikdy bych si nedokázal představit, že to dotáhnu až do české volejbalové reprezentace a budu hrát nejvyšší soutěže v České republice, ale s mou největší podporou, kterou jsou můj táta a moje máma, to jde všechno snadněji.

Kdy přišly první úspěchy?

S prvními úspěchy už jsem se mohl setkávat právě v barevném minivolejbale, kde jsme jezdili po různých turnajích trojic. Dokonce i na základní škole jsme ve třídě sestavili tým a jeli na barevný volejbal, kde jsme sice nebyli favority, ale v dřívější době jsem prohry a výhry nějak neřešil, hlavní pro mě bylo si zahrát. Opravdové zápasy pak přišly v šestkovém volejbalu, kde už jsem volejbal začínal brát vážněji a vážněji.

Jak často hrajete v zahraničí?

Do zahraničí s reprezentací jezdíme krátce. Zatím jen na přípravná přátelská utkání. Například tenhle víkend (doba vzniku rozhovoru – pozn. red.), tedy od čtvrtka 10. 11. až do neděle 13. 11. jsme se s reprezentací vydali do Polska, přesněji do okresního města s názvem Police, kde jsme odehráli přátelská utkání s místními týmy, ale i s našimi vrstevníky z Polska a Slovenska. Nejbližší oficiální turnaj, na který jedeme, bude mistrovství střední Evropy U16, takzvaná MEVZA.

Jaké jsou vaše největší úspěchy?

Opakovaná účast na mistrovství České republiky právě s mým klubem SK Kojetín je dost velký úspěch, nebo už to, že ve čtyřech kategoriích hrajeme nejvyšší soutěž v České republice, a to jsou žáci U16, lvíčata U18, kadeti U20 a junioři U22. Ale náš poslední největší úspěch je určitě ten, že na Mistrovství České republiky kadetů U20 jsme se umístili na solidním 5. místě, pro které jsme dlouhou dobu trénovali a dřeli.

Máte respekt k ostatním týmům?

Samozřejmě, že k ostatním týmům máme respekt. Vždy do zápasu vstupujeme s určitým respektem a pokorou, ale to nás neodrazuje od toho soupeře přehrát a zvítězit za každou cenu. Chovat se s pokorou a s respektem ke sportu totiž patří.