Jakmile se Vám podaří nalézt téma a stanovit zajímavý problém, je nejvyšší čas přistoupit k jeho vyřešení. Ve své práci budete nabízet odpovědi na stanovené otázky a tyto odpovědi budou mít charakter tvrzení. Budete tedy něco tvrdit - ideálně v jasně formulovaných oznamovacích větách :-) Takováto tvrzení nazývejme tezemi, kterých můžete mít ve skutečnosti spoustu, pokud si položíte spoustu otázek a najdete spoustu problémů.
Nemůžete však odpovídat libovolně, to znamená, že svoje tvrzení musíte nějak podpořit. Způsob, jak podpořit tvrzení, se nazývá argument. Argument vytvoříte tak, napíšete, které důvody vedou k dané tezi. Svoji odpověď zdůvodníte. Existují různé způsoby, jak zdůvodňovat svoje odpovědi. Vědecky korektním způsobem Vašeho zdůvodnění bude důkaz. Důkaz je to, čím čtenáře skutečně přesvědčíte - odkazem na odbornou literaturu či odkazem na patřičný pramen, který budete používat, např. citací z kroniky.
Rozhodně ale platí, že než se do zdůvodňování dáte, je potřeba si ujasnit:
1. Co tvrdíte?
2. Jakými důvody to podporujete?
3. Jaké důkazy používáte?
4. Uvědomujete si případné námitky vůči Vašim důkazům? Poradíte si těmito námitkami?
5. Lze určitě spojit důkazy a důvody?
Mějme příklad. Tvrdím, že Ludvík XIV. zruinoval francouzské království. Než se do čehokoliv pustím, musím (1) jasně ujasnit, co tím myslím, tedy jako tezi tvrdím. Konkrétně tedy popíšu, že tvrdím, že zemi zadlužil, časté války poškodily reprodukční schopnosti populace atd. Pak se pustím do důvodů. Např. (2) začnu zdůvodňováním toho, proč tvrdím, že zemi zadlužil. K tomu ale skutečně potřebuji důkazy - jinak si pouze cucám z prstu :-) A tak musím buď (3) použít nějakou chytrou a dostatečně odbornou knížku, kde se o tom píše anebo musím do archivu a najít si konkrétní listiny, které zadlužení země dokazují - a toto obojí je důkaz.
Zároveň ale musím (4) předjímat různé námitky. Např. mi někdo namítne, že bojovaly i okolní země, a také válkou utrpěly, takže relativně s ohledem na celou Evropu se o zruinování nedá mluvit. Pak bude potřeba dalších důvodů a důkazů, kterými čtenáře přesvědčíte o tom, že je to tak, jak píšete a Francie dopadla nejhůře. Nebo Vám někdo namítne, že za to nemůže Ludvík - a Vy zase musíte hledat důkazy. Nejdůležitější však je udělat to už v samotné práci z vlastní iniciativy. Hledat případné námitky a nečekat, až Vám je položí případný čtenář. Pak už je docela pozdě hlavně proto, protože vedete vlastně dialog s čtenářem, který ale není přítomen, proto je třeba jeho otázky předjímat.
Občas se Vám stane (5), že Váš čtenář nebude rozumět, jak Vaše důkazy souvisí s důvody. Jaká je mezi těmito body souvislost - např. proč používáte tuto literaturu - třeba proč citujete wikipedii, která je na prd. Nebo proč citujete zrovna autora, který je evidentně nějakým způsobem zaujatý. Anebo proč vlastně pouze citujete jiné autory a nepoužíváte samotné historické prameny. Na to všechno je dobré být schopen předběžně odpovědět a koneckonců i práce s prameny je lépe hodnocena než práce, která je nevyužívá.
Ať budete pracovat na čemkoliv, obrňte se trpělivostí, přesně formulujte veškerá tvrzení a pečlivě po sobě text kontrolujte. Každá chyba snižuje Vaši důvěryhodnost u čtenáře. Až budete pracovat, zkuste odpovědět na následující námitky:
1. Proč problém vymezujete takto? Toto přece žádný problém není!
2. Není Vaše tvrzení moc silné? Napadají mě některé výjimky...
3. Proč je Vaše odpověď lepší jak jiná?
4. Nejste dost přesný/á! Co myslíte výrazem "národ"?
5. Nejste aktuální! Nečetl/a jste nejnovější knihu k tématu.
6. Musíte předložit více důkazů!
Atd., atd.
S mnoha námitkami se v pohodě vypořádáte. Co ale s těmi, se kterými si neporadíte? Zamlčíte je? Nikoliv! Naopak na ně upozorníte dřív, než napadnou někoho jiného. Nebojte se otevřeně přiznat veškeré potíže, s nimiž se potýkáte, klidně navrhněte i případná řešení, která jsou nad Vaše síly: např. existuje pramen o Ludvíku XIV., ke kterému se ale nedostanu, jelikož je dostupný pouze v Paříži.
Hlavně si ale věřte. Dělejte svoji práci s nadšením a beze strachu z chyb, které uděláte. I pokud něco pokazíte, určitě se totiž najde někdo, kdo Vás na chybu upozorní a z chyb se přece vždycky poučíme :-)
Zdroj:
PICHA, Marek. Základy odborného výzkumu. In: HORYNA Břetislav, KROB Josef (eds.). Cesty k vědě - Jak správně myslet a psát. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, s. r. o., 2007, s. 147-154. ISBN 978-80-7182-223-3.