Úvod a závěr jsou dvě nejdůležitější části textu. Úvod textu hraje stejnou roli jako první dojem při seznamování. Jeho cílem není čtenáře o čemkoliv přesvědčovat, ale zaujmout - pokud s Vámi nesouhlasí, je to v pořádku. Pokud ho text nezajímá, je to špatně. Dobře napsaný úvod má tedy tři složky, které není dobré podcenit.
1) Kontext - cílem je uvést čtenáře do tématu, vytvořit nějakou společnou půdu, na které se budete pohybovat. Nepatří sem žádná dokazování či zdůvodňování, pouze uvedení do souvislostí.
2) Problém - zde ukážete čtenáři, v čem vidíte výzkumný problém. Narušíte tím původně budovanou shodu a porozumění. Nejjednodušší způsob je ukázat, že čtenáři (i Vám, vědecké literatuře) chybí odpovědi na některé otázky. O tom, jak stanovit problém, už bylo ale pojednáno v první části návodu, takže to dál není třeba rozebírat. Důležité je, že pokud si položíte dobré otázky, podnítíte čtenáře k tomu, aby ve Vašem hlavním textu hledal odpovědi - a máte napůl vyhráno.
3) Řešení - Poslední důležitá věc, která by se měla v úvodu vyskytovat, je metoda, způsob, jak v práci hodláte postupovat. Z čeho chcete čerpat, jak budete pracovat, ideálně už můžete naznačit i očekávané řešení. Ani zde však není místo pro dokazování, to patří až do samotného hlavního textu.
Nemá valný smysl zahltit čtenáře Vašimi subjektivními pohnutkami. Určitě můžete zmínit, proč jste si svoje téma vybral/a, ale není důvod jako důvod. Například se rozhodnete psát historii nějaké vesničky v Jizerských horách. Vaším důvodem může být, že odtud pochází Vaše rodina, což je jistě dobrý subjektivní důvod. Těžko ale budete přesvědčovat čtenáře, že je to zajímavé i pro něj. Mnohem lepší bude úvod stylizovat například tak, že upozorníte na zajímavé jevy z života lidí v Jizerských horách, které hodláte popsat na příkladu Vámi zvolené, Vámi oblíbené obce. Takto můžete zaujmout více čtenářů a skutečně je přesvědčit o tom, že Váš text bude zajímavý a hoden přečtení. Subjektivní důvody má smysl zmínit, ale pouze na okraj.