Polsko 2017

POZNÁVACÍ ZÁJEZD DO POLSKA

Auschwitz + Wieliczka + Krakow

18. - 19. 4. 2017

PECE, DOLY, PAMÁTKY aneb AUSCHWITZ, WIELICZKA, KRAKOW

Ve dnech 18.–19. dubna 2017 jsme se jako parta zájemců z prváku až třeťáku účastnili poznávacího zájezdu do Polska. Vyráželi jsme ve dvě hodiny v noci a asi po osmi hodinách cesty jsme stáli před naším prvním bodem programu – před jedním z nejproslulejších symbolů zla 2. světové války, a sice vyhlazovacím táborem Auschwitz (u nás nazýván Osvětim, abychom ale zamezili „rozčarování“ obyvatelstva polského města Osvětim, prosím, říkejme tomu německým názvem – jak nám bylo řečeno paní průvodkyní, Osvětim a Auschwitz jsou dvě úplně odlišná místa…).

Zde jsme se účastnili téměř čtyřhodinové prohlídky, při které jsme si nejprve prošli celou první část tábora (Auschwitz I), tedy tu, nad jejímž vchodem visí onen slavný nápis „ARBEIT MACHT FREI“, a později jsme navštívili i mnohonásobně větší Auschwitz II – Birkenau, neboli Březinku, ve které je známá především hlavní budova s kolejemi a v celém areálu vypálená krematoria, z nichž se zachovaly pouze komín a pec. Prohlídka byla velmi zajímavá, pro některé šokující a smutná, náladu nezvedalo ani počasí – promrzlí i přes to, že jsme měli teplé bundy, jsme si ani nechtěli představovat, jak bylo v takových podmínkách vězňům, kteří normálně chodívali jen v tenkých košilích.

Abychom si zvedli náladu, zavítali jsme odpoledne do městečka poblíž Krakova, Wieliczky. Zde jsme navštívili solné doly, které jsou více než sto metrů pod povrchem a měří celkem asi tři sta kilometrů, což jsme logicky nemohli zvládnout celé. Prohlídka trvala asi dvě hodiny a nám připadalo až neuvěřitelné, že jsme vlastně za tuto dobu neprošli ani jedno procento všech chodeb! Z dolů si pak každý odnesl malý květák, tedy kousek soli, který se usazoval a „rostl“ na stěnách a vytvářel tvary podobné právě této zelenině.

V podvečer jsme se pak ubytovali v hotelu ve Wieliczce a druhý den ráno jsme vyráželi směr Krakov, abychom navštívili královský hrad Wawel. Na hrad se podívali však už jen „zájemci z naší party zájemců“ – šla nás tam asi polovina účastníků zájezdu. Hrad byl pěkný a paní průvodkyně mluvila tak, abychom tomu co možná nejlépe rozuměli, takže jsme si z prohlídky i něco málo odnesli (v hlavách, ne v kapsách). Po návštěvě hradu jsme pak šli s naším zkušeným delegátem na procházku Krakovem. Cestou nám vyprávěl zajímavosti o různých stavbách a věřím tomu, že kdyby nebylo kolem nuly a nepadal sníh, tak by to i některé lidi bavilo. Za těchto podmínek už ale každý z nás očekával jen povel „Rozchod!“, abychom se mohli jít schovat do tepla kaváren či restaurací. Ti akčnější však ještě předtím stihli návštěvu některé z nádherných krakovských památek – bazilik či kostelů.

Okolo jedné hodiny odpolední jsme pak už odcházeli k autobusu, cestou se nám ještě pan delegát snažil ukázat poslední zajímavá místa, než nadobro opustíme Krakov, ale kvůli nečasu se s velkým ohlasem neshledal. V teple autobusu jsme ještě vyplnili krátký kvíz a pomalu se vydávali směr Liberec.

Výlet byl krásný a věřím, že všichni si na něj ještě rádi zavzpomínáme, a to nejen v hodinách dějepisu…

Ondřej Biemann (student 3. B)