V této chvíli ponechám stranou formální náležitosti psaní odborných textů a zaměřím se na věci, které se týkají smyslu Vaší seminární práce. Proč to celé dělat?
Píšete text, který je určen k tomu, aby měl svoje čtenáře. Může to být jen vedoucí práce, ale může to být v případě maturitní práce oponent či v případě účasti tzv. SOČ i odborná komsie tvořená lidmi, kteří se tématem zabývají. Proto i text musí být psán jako text, který bude čten.
Z tohoto důvodu si nevystačíte se samotným tématem. Vaše čtenáře nezajímají témata, zajímají je otázky a odpovědi. Abyste se k otázkám propracovali, je třeba si nejprve vhodně vymezit samotné téma. Nemůžete si zvolit cílové téma "první světová válka", jelikož nevymyslíte otázky, které by charakterizovaly Vaše téma a zároveň nebyly už milionkrát zodpovězeny v každé dobré učebnici. Respektive můžete - ale Vaše práce nebude mít rozsah 20 stran ale 2000.
Naopak dobrým zúženým tématem může být například "Liberečtí vojáci v řadách rakouské armády za 1. SV." S tím se již dá pracovat, téma může být neotřelé, zajímavé a pro naše potřeby použitelné. Obecně můžeme říct, že se vystavujete dvěma rizikům - buď vymezíte téma příliš široce, zahltí Vás práce a problémy anebo budete jen opisovat jiné knížky. Anebo vymezíte téma příliš úzce a zjistíte, že vlastně nemáte o čem psát, protože Vám budou chybět prameny. Najít zlatý střed je tedy i v tomto případě otázka dobré úvahy.
Jakmile už máte dobře vymezené téma, je na čase přikročit k otázkám, které mohou zajímat čtenáře. Jelikož Váš text posléze má nabídnout odpovědi na tyto otázky, rovnou je třeba předeslat, že data, která ve své práci shromáždíte, nesmějí být samoúčelná. Není Vaším cílem vypsat všechny podrobnosti ohledně libereckých vojáků, takto se psaly encyklopedie v renesanci. Vaše data mají sloužit k tomu, aby poskytovala odpovědi na Vaše otázky.
Existují tři důležité otázky, na které je dobré si odpovědět, než začnu práci zpracovávat.
a) O čem píšu?
b) Co se chci dozvědět?
c) Proč by to mělo zajímat mého čtenáře?
Přejdete-li od a) k b), přestáváte pouze hromadit informace. Pokud zohledníte i otázku c) a uvědomíte si, že Vaším čtenářem může být odborník, stanete se badatelem, což je koneckonců Váš cíl. Když už ne profíkem, tak alespoň člověkem, který má snahu vydat se na cestu k odborné práci.
Jak se Vám podaří odpovědět na třetí otázku? Jak se Vám podaří vzbudit u čtenářů zájem? Jednoduše tak, že se Vám podaří objevit nějaký problém, jehož řešení nabídnete. Přesvědčíte čtenáře, že přicházíte s řešením problému, o kterém možná doposud ani nevěděl, ale že jeho touha po vědomostech utrpí, pokud by vaši práci odložil, aniž by ji dočetl a dozvěděl se, jaké řešení nabízíte. V humanitních vědách se samozřejmě většinou jedná o problém teoretický, nikoliv praktický, na jehož řešení by závisela budoucnost lidstva nebo Vás samých.
Existuje mnoho obecných šablon, pod které lze zařadit problémy, jejichž řešením se Vaše seminárka může zabývat. Ukážu jen některé z nich a uvedu hypotetické (tj. zcela náhodné a nehistorické) příklady:
a) Jakkoli se zdá, že X je Y, není to pravda. Např. "Ačkoli bychom čekali, že liberečtí byly loajální vojáci, není tomu tak."
b) Jakkoli se zdá, že X je důležité, není tomu tak. Např. "Ačkoliv to vypadá, že záleží na tom, zda vojáci pocházeli z české nebo německé rodiny, bylo to v otázce loajality jedno."
c) Jakkoli se zdá, že X je částí Y, není to pravda. Např. "Ačkoliv bychom očekávali, že liberečtí vojáci stejně jako všichni sudetští vojáci, budou chtít po 1.SV připojení svého města k Německu, není to pravda."
d) Jakkoli se zdá, že X je součástí trendu, není tomu tak. Např. "I když by se dalo čekat, že loajalita libereckých vojáků bude v průběhu války klesat, naopak vždy si zachovávali vysokou morálku."
e) Jakkoli se zdá, že X způsobilo Y, není tomu tak. To je jeden z nejdůležitějších způsobů, jak formulovat problém, otázka příčinného vztahu. Např. "Přestože si všichni myslí, že vysoká morálka libereckých vojáků (německých) byla dána jejich láskou k Rakousko-Uhersku, ve skutečnosti s láskou k monarchii vůbec nesouvisela."
f) Jakkoli se zdá, že X způsobuje Y, ve skutečnosti způsobuje i Z, které je s Y v rozporu. Např. "Ačkoli je evidentní, že ruské obsazení některých částí Rakouska mohlo vést k podlomení sebedůvěry a následně morálky rakouských vojáků, ve skutečnosti u velké většiny vojáků vedlo zároveň k touze bránit vlast, čímž se bojová morálka zvýšila."
g) Doposud se o X hovořilo jen v perspektivě Y, ale nové skutečnosti pomohou vidět problém i z jiné stránky Z. Např. "V literatuře se řeší pouze bojové výsledky a výkony libereckých jednotek, ale díky využité osobní korespondence vojáků, se můžeme na jejich válčení podívat z lidské perspektivy."
Takové jsou tedy obecné případy (a konkrétní příklady), jak můžete svého zúženého tématu využít k formulaci problémů, jejichž existence motivuje čtenáře k tomu, aby Vaši práci považoval za smysluplnou.