Vývoj Věkoš po roce 1923

První schůze pro záležitosti bývalé obce Věkoše se konala 13. ledna 1924 o 7. hodině večerní ve věkošské škole. Na této schůzi bylo rozhodnuto znovuzřízení funkce ponocného a polního hlídače. Zvolen byl Antonín Karlík, dělník z Věkoš. Byly na něho ovšem podány stížnosti kvůli neplnění jeho služby. Zadržel prý i jisté obnosy peněz z poplatků za elektrickou energii dodávanou Východočeskou elektrárnou a nebylo tedy jiného východiska, než jeho okamžitá výpověď. 

V roce 1926 doznaly Věkoše změnu v doručování poštovních zásilek. Až do 21. června 1926 byly totiž Věkoše v doručovacím obvodu poštovního úřadu v Pouchově a od uvedeného dne byly zařazeny do doručovacího obvodu poštovního úřadu Hradec Králové I. Správčice zůstaly i nadále v doručovacím obvodu pošty v Předměřicích nad Labem. 

Dne 9. února 1929 začala jezdit přes obce Pouchov a Věkoše pravidelná autobusová linka. Pro politické rozložení sympatií v obci můžeme použít výkaz z voleb konaných v roce 1929 do Poslanecké sněmovny. Ve Věkoších bylo při těchto volbách odevzdáno 353 hlasů a z toho bylo odevzdáno pro sociální demokracii 142 hlasů, pro republikánskou stranu 83 hlasů, pro lidovou stranu 38 hlasů, pro národní socialisty 32 hlasů, pro živnostenskou stranu 29 hlasů, pro národní demokracii 14 hlasů a pro komunistickou stranu 15 hlasů.

V roce 1930 bylo provedeno sčítání obyvatel. Ve Věkoších se tehdy nacházelo 645 osob, ve Správčicích 89 osob z toho 326 mužů ve Věkoších a 41 mužů ve Správčicích. Z toho se jednalo o 721 Čechů, 10 Němců, 2 Rusínů a 1 Rusa. Podle náboženství se zde nacházelo 446 katolíků, 152 československých husitů, 32 osob českobratrského vyznání, 1 řecký katolík, 2 pravoslavní občané a 96 osob bez vyznání. 

Dne 19. ledna roku 1935 se konal na hřbitově v Pouchově pohřeb dlouholetého starosty obce Ing. Jana Černého za účasti široké veřejnosti i věkošské školní mládeže.

V roce 1936 se postavila nová nádražní zastávka na společných jižních hranicích katastrů obce Pouchova a Věkoš. Nádražní zastávka tehdy sloužila především pro osobní dopravu zaměstnanců letiště. 

Po ukončení druhé světové války proběhl odsun Němců z českého pohraničí. Jelikož se pohraničí začalo opět osídlovat českými občany, odešlo z Věkoš mnoho českých obyvatel. V místní škole jen tímto odchodem ubylo 12 dětí.  

V souvislosti s politickými změnami po roce 1948 také proběhlo spojení obvodů dvou bývalých obcí Pouchova a Věkoš v jeden správní obvod s jednou správní obvodovou radou a jednou úřadovnou. Tímto obec Věkoše znovu obdržela svou samostatnost, ovšem ve spojení s Pouchovem. Od 1. dubna proběhlo ve městě utvoření těchto samosprávných celků: Pouchova a Věkoš, Pražského Předměstí, Kuklen, Svobodných Dvorů, Plotišť nad Labem, Malšovic, Třebše, Nového Hradce Králové s Kluky a Slezského Předměstí. V tomto roce byla také vyasfaltována silnice z Věkoš k železniční zastávce. Závod Rubena, nacházející se na jihu katastru obce, byl rozšířen o další blok.     Vedle důstojnických domů u letiště byl vybudován další dvojdům s 12 bytovými jednotkami. V souvislosti s kolektivizací majetku byl zestátněn i velkostatek ve Správčicích. 

Roku 1954 byly Věkoše a Pouchov rozděleny a ustanoveny vlastní Místní národní výbory. V roce 1958 se konaly volby do Místního národního výboru. V květnu zavítal do Hradce Králové tehdejší prezident Antonín Zápotocký, jenž byl uvítán padesátitisícovým davem. V jeho proslovu zazněla pochvala místním národním výborům. Ve Věkoších proběhly volby, dle zápisu ve školní kronice, velmi radostně. Od časného rána prý hrála hudba, která provázela voliče k volebním urnám. 

Podle výsledků voleb proběhla 21. května 1954 ustavující schůze nově vzniklého Místního národního výboru v hostinci Jednota [1] ve Věkoších. Schůzi zahájil předseda zaniklé Obvodové rady pro Pouchov a Věkoše „soudruh“ Hrbolka. Na schůzi byla zvolena rada MNV a předsedové jednotlivých komisí. Schůzi řídil nejstarší člen Národního výboru pan Morávek. Předsedou byl jednohlasně zvolen pan Antonín Král, místopředsedou J. Havelka a tajemníkem Jan Míšek. Členy rady se stali Morávek, Svoboda, a Vaistaubrová. Celkem se MNV skládal z 12 členů.  Předsedou zemědělské komise byl zvolen Široký, předsedou finanční a rozpočtové komise Novák, kulturní a školské komise pan Drvota a Svoboda, bytové komise pan Schejbal a Morávek, technické komise pan Beránek, zásobovací a zdravotní komise paní Svobodová a Turková. Na této schůzi bylo také jednohlasně odhlasováno, aby se členové výboru nazývali „soudruhu“. Inventář bude od Obvodové rady Pouchov - Věkoše postupně přebírán nově zvoleným tajemníkem a předsedou MNV Věkoše. Úřadovna MNV byla zřízena ve Věkoších č. p. 64. Do této úřadovny byl zaveden telefon. V červenci 1954 byl založen „Výbor žen“, jehož předsedkyní byla zvolena „soudružka“ Zámečníková. Úkolem výboru žen bylo napomáhání při kulturních činností ve Věkoších. Tento měsíc byla také založena Osvětová beseda, jejíž předsedkyní se stala Božena Poláková, ředitelka místní školy. V roce 1954, k výročí Říjnové revoluce, byla uskutečněna přednáška s filmem „Velká říjnová revoluce“, kterou uspořádal Výbor žen. 

Při sčítání v srpnu roku 1954 bylo v obci nahlášeno 850 občanů, z toho 310 mužů, 328 žen a 162 dětí do věku 18 let.

Ve Věkoších se také nacházela Zahrádkářská kolonie při Československém svazu zahrádkářů a ovocnářů. Občanská vybavenost Věkoš stoupala.  Byly otevřeny obchody Pramen, Masna, Mléčná prodejna a Jednota v hostinci U Letců, v združstevněném majetku rodiny Miků.

S blížícími se volbami v listopadu 1954 zajistil MNV přenosnou urnu pro obyvatele, kteří se nemohli voleb zúčastnit ze zdravotních důvodů. Toto opatření tak napomohlo MNV, aby minimalizoval neúčast na volbách.  

Že na schůzích MNV neprobíhalo vše vždy podle plánu, nám dokládá zápis o napadení člena rady pana Morávka bývalým občanem Věkoš panem Pokorným. Pokorný z Kuklen přišel na schůzi MNV a napadl člena rady Morávka, že za války spolupracoval s Němci.  Morávek prý tehdy vlastnil továrničku o 10 zaměstnancích, ve které neúměrně zvyšoval výkon. Morávek se hájil, že vlastnil pouze malou továrnu na lakování krabiček a zaměstnával občany, kteří utekli z říše. Naopak byl prý pro ilegální činnost 16. března 1944 zatčen.

Toho roku proběhl spor s Městským národním výborem v Hradci Králové o pozemky, které byly předány do užívání MNV Věkoše. Městský národní výbor tyto pozemky prodával bez uvědomění MNV Věkoše.

Výbor žen tehdy pořádal tzv. samaritánské kurzy. Do výboru docházelo 45 žen. Bylo ovšem shledáno, že předsedkyně výboru neplní své povinnosti tak, jak by měla. Důvodem byla její pracovní zaměstnanost a péče o své malé děti. Bylo rozhodnuto, že jí s vedením výboru pomohou i ostatní členky. O pět let později za vedení Výboru žen Marie Havelkové, byla činnost spolku vyhodnocena jako vynikající už jen z toho důvodu, že Výbor žen upravil parčík u budovy MNV Věkoše, který se zde nachází dodnes.

Vedení MNV rozhodlo vyslat nejlepší pracovnici „soudružku“ Beránkovou Annu z č. p. 1 k předsedovi ONV. Byla odměněna za svou dobrou práci ve funkci vedení čety polí. 

Rada MNV Věkoše projednala návrh, aby byly přejmenovány ulice po občanech, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Ulice K Letišti se měla jmenovat Šiškova a ulice K Zastávce, která byla společná pro Pouchov i Věkoše, se měla přejmenovat na ulici Závadovu. Přejmenování ovšem nebyla schválena MNV Pouchov, jelikož stávající pojmenování ulic pouchovským občanům plně vyhovovaly.

Tehdy byl vyrozuměn MNV Pouchov, že je třeba společně opravit budovu č. p. 62, která bývala úřadovnou zaniklé Obvodové rady. V dubnu 1955 proběhla oprava veřejného osvětlení v obci. V únoru tohoto roku byl zvolen novým velitelem požárního sboru pan Václavek Jindřich z č. p. 60. V dubnu 1955 byla Zemědělským museem Československé akademie zemědělských věd v souvislosti s připravovanou výstavou „Cesta naší vesnice k socialismu“ [2] podána žádost MNV Věkoše o poskytnutí dokumentů o bývalém Zelařském a Elektrárenském družstvu ve Věkoších. V květnu 1955 zase požádal Rybářský klub v Hradci Králové MNV Věkoše o pronajmutí místního rybníka pro rybí násadu, což bylo MNV schváleno. 

V tomto roce byl obecním údržbářem zvolen pan Josef Valášek.

Úklid MNV a pochůzky mezi Věkošemi, letištěm a Správčicemi tehdy prováděla Františka Černá z č. 62.  

Roku 1956 bylo radou MNV schváleno napojení kanalizace Letecké civilní správy na hlavní vedení. 

1. března 1956 byl zatčen několikrát zmíněný pan Burianec pro jeho údajné sabotáže prováděné v místním JZD a následkem jeho zatčení bylo vyloučení ze členství v JZD a veškerý jeho majetek propadnul MNV Věkoše. Manželka pana Buriance byla dána do ústavu pro sociální zabezpečení.

V roce 1957 byli ustanoveni kronikáři Desenský Václav a Kučera František s ročním platem 300 Kčs. Veřejná knihovna ve Věkoších tehdy čítala 1200 kusů knih. Průměr vypůjčených knih se pohyboval v rozmezí 50 kusů knih týdně.

V lednu 1957 bylo v čísle 6 zřízeno kulturní středisko. Po zrušení hostince v č. 6 „U Hrnčířů“ zde sídlil n. p. Kvalita. Jednalo se o družstvo čalouníků a sedlářů. To po dohodě s majitelkou Marií Hrnčířovou dostalo výpověď. Poté zde byl MNV pronajat kulturní sál, kde se například nacházelo i divadelní jeviště.

V tomto roce byla také upravena nová polní cesta k železnému mostu, bývalá cesta vedoucí od stavení Polákových byla rozorána.

V březnu 1957 proběhla změna katastrální hranice u jižní části Věkoš v souvislosti se změnou koryta Piletického potoka, které bylo odkloněno podél továrny Gumokov.

Že nebyly všude dobré vztahy, se můžeme přesvědčit v zápisu z roku 1957, kdy předseda Král doporučil, aby byl bývalému tajemníkovi Janu Míškovi zakoupen dar při příležitosti jeho odchodu z MNV, což bylo zamítnuto. Nově zvoleným tajemníkem se stal „soudruh“ Píč. Předsedou místní organizace KSČ byl František Sádovský. 

Toho roku byla od Jaroslava Konráda pronajata dřevěná budova pro mateřskou školu, místní biograf s televizí a skladiště pro jevištní zařízení. 

V č. p. 6 u paní Hrnčířové bylo zřízeno holičství a u pana Františka Federsala natěračství. Do Správčic tehdy zajížděl autobus městské hromadné dopravy č. 5 čtyřikrát denně, aby odvezl školní mládež. Od listopadu 1957 totiž děti ze Správčic opět docházely do věkošské školy.

V roce 1958 byl znovu ustaven výbor Sokola, jehož cvičitelé pocházeli z řad vojáků z povolání. Tento rok proběhla výstavba budovy mateřské školy nacházející se za budovou bývalé Zelárny. 

Při kontrole stavu požární techniky ve Věkoších byly zjištěny nedostatky, proto byl opatřen sušák na hadice a objednáno nové požární auto k případnému včasnému zásahu.

V lednu 1959 bylo MNV povoleno zřízení zahrádek pro zaměstnance Českých závodů gumárenských. Jednalo se o 20 zájemců. Zahrádky byly založeny u železničního mostu. Tyto zahrádky se zde nacházejí dodnes. Podmínkou bylo, aby noví vlastníci zahrádek vstoupili do Československého svazu zahrádkářů a ovocnářů při pobočce ve Věkoších, která měla vlastní zahrádkářskou kolonii.  

 V prosinci 1958 byla otevřena nová budova mateřské školy. O rok později byla dokončena kanalizace v obci za 260 000 Kč. Celkem bylo položeno 230 m trubek. V roce 1960 bylo národním podnikem Eram dovedeno elektrické osvětlení a místní rozhlas až k budovám letiště.  Byla také provedena oprava střechy zbrojnice a úřadovny MNV. 

V té době probíhaly četné spolupráce mezi Národními výbory Pouchova a Věkoš. Ve spolupráci s MNV Pouchov byl například v červnu 1958 pořádán Mezinárodní den dětí. 

V obci byl založen Červený kříž, jehož předsedkyní se stala Jiřina Jirousková. Spolek měl za úkol naučit občany základům první pomoci.

V roce 1961 byla rozšířena požární stanice. Velitelem Československého svazu požární ochrany ve Věkoších byl Václav Desenský. V této době byly také vydávány Věkošské noviny. Noviny vycházely s pomocí redaktora, místního učitele pana Martinkana a s pomocí místní osvětové besedy.

27. ledna 1960 na zasedání MNV Věkoše opětovně zazněl návrh na sloučení obcí Pouchova, Věkoš a Piletic pod jeden MNV se sídlem v Pouchově. Toto zasedání již zapisoval nově zvolený tajemník MNV pan Falta. V souvislosti se slučováním MNV se rozhodlo vedení JZD uvažovat o sloučení JZD Věkoš s JZD Pouchov. ONV v Hradci Králové výše zmíněný návrh odsouhlasil i se společným pojmenováním těchto obcí „Letovany“. 

V souvislosti s výročím 15 let od osvobození republiky sovětskou armádou proběhlo v Místním národním výboru ve Věkoších ohlédnutí za jeho činností. Dlouholetý předseda MNV Věkoše pan Antonín Král byl radou MNV ohodnocen těmito slovy: „Předseda MNV vždy plnil své povinnosti svědomitě a poctivě a to nejen ty, které vyplývaly z funkce předsedy. Šel vždy příkladem ostatním. Pravidelně se zúčastnil všech akcí a celého dění v naší obci a také nikdy nescházel na brigádách. Veškerý svůj volný čas věnoval a věnuje zájmu veřejnosti“. [3]

27. dubna 1960 již proběhla první společná schůze JZD Pouchov i Věkoše v hostinci U Letců. 

Až roku 1960 byly Věkoše opět sloučeny s Pouchovem a spolu s Pileticemi tedy tvořily jeden samostatný správní celek pod správou Pouchova. 

V 70. letech byl předsedou národního výboru „soudruh“ Otta Hubáček, který o prázdninách v roce 1970 zařídil instalaci vodovodů do věkošské školní budovy. Za jeho působení bylo také zavedeno ústřední topení v budově školy.

V roce 1971 byly Věkoše opět připojeny k městu Hradci Králové. Nyní jsou nyní neodmyslitelnou součástí města Hradce Králové a v současné době tvoří jednu z jeho městských čtvrtí, kterou spravuje Komise místní samosprávy pro Pouchov a Věkoše. Sedmdesátá léta jsou ve Věkoších symbolem jejich rozvoje. Na východním katastru této čtvrti jsou v této době budovány nové rodinné domky, nová panelová sídliště s koupalištěm, nová mateřská škola a nové nákupní centrum s prodejnou „Slavie“, poštou, masnou a dalšími službami, které se v této době nacházely ve všech městských částí větších měst Československé socialistické republiky. 

Dnes se na věkošském katastru nacházejí mnohé firmy a instituce. Z těch větších lze jmenovat gumárenský závod Rubena, za minulého režimu nazývaný Gumokov, dále středisko Městské hromadné dopravy města Hradce Králové, sídlo Krajské hygienické stanice, Krajské veterinární správy, Katastrální úřad v Hradci Králové, budova Mateřské školy Věkoše, Veterinární středisko, Kongresové centrum Aldis, rozvíjející se centrum Zahradnictví „Černý“ pana Jaroslava Černého, hostinec „U Letců“, který byl postaven ve 30. letech, dále pak „Penzion Nad Oborou“ jehož majitelem je vnuk bývalého předposledního starosty obce (Ing. Jana Černého) Mgr. Pavel Černý. V rozšířené budově bývalé Zelárny nyní sídlí firma vyrábějící vafle a zmrzlinové kornouty s názvem Rolnik Vafle, s.r.o.

Současný rozvoj města Hradce Králové donutil mnohé investory nacházet volné parcely k vybudování nových rodinných domků. Takové lokality se nacházejí v současných Věkoších, které jsou vděčným prostorem pro realizaci rodinného bydlení. Bylo zde postaveno mnoho nových rodinných řadových domů. Posledním takovýmto investorským dílem byla výstavba domů v lokalitě „Na Barvínku“.

[1] Dnes hostinec U Letců.

[2] MNV Věkoše, Zápisy ze schůzí rady a plenárních zasedání, kt/1 Ič:1 Dat: 1954-1960.

[3] MNV Věkoše, Zápisy ze schůzí rady a plenárních zasedání, kt/1 Ič:1 Dat: 1954-1960.