Obecná škola

Od doby zavedení povinné školní docházky navštěvovaly věkošské děti triviální školu na Pouchově. Pouchovská škola byla postavena v roce 1780 jako jednotřídní dřevěná budova. V sousední obci Slatina byla škola postavena roku 1782. V roce 1816 byla na Pouchově postavena nová školní budova. V roce 1837 byla tato jednotřídní škola rozšířena na školu dvoutřídní. Roku 1841 bylo na škole přistaveno druhé poschodí pro děti z Věkoš.  V roce 1870 byla tato dosavadní farní škola pod přísným katolickým vlivem přejmenována na školu obecnou. V roce 1877 přibyla k dosavadním dvěma třídám i třída třetí. O dva roky později proběhlo další rozšíření této školy. O další dva roky později byla škola rozšířena o třídu čtvrtou. V roce 1904 proběhlo odškolení obce Ruseka ze školního pouchovského obvodu. Roku 1910 byla postavena nová školní budova vedle dosavadní staré na Pouchově.

V roce 1909 se obec Věkoše odškolila a postavila si v obci vlastní školu s názvem „Jubilejní škola na oslavu 60. letého výročí panování císaře Františka Josefa I“. [1] Tento název měl posloužit příslušným nadřízeným úřadům, kteří schvalovali výstavbu této školy. Tento název a tím i povolení stavby nemohly být bezpochyby zamítnuty. Prvním řídícím učitelem zde byl ustanoven učitel Josef Pavelka.

V zápisech školní kroniky jsou zaznamenány četné návštěvy pedagogů z tehdejší nejvýchodnější části Československé republiky Podkarpatské Rusi. Se vznikem republiky také souvisí nařízení odstranit ze všech škol katolické kříže. Školy se totiž měly stát především občanskou vzdělávací institucí a výuka náboženství se měla stát pouze okrajovou záležitostí. Věkošská škola jako jedna z prvních v okrese výše zmíněné nařízení uskutečnila, čímž vyvolala obrovské pobouření u ostatních škol [2], které uskutečnění tohoto opatření v solidaritě k církvi neustále odkládaly. Ovšem vedení věkošské školy potvrdilo svou rozhodnost a moderní cítění, což lze vyčíst ze zápisu ve školní kronice, kde stojí psáno: „Škola chce žíti svéprávně vedle fary, nikoli pod farou“ [3]. V roce 1925 proběhla v obci přesná státní nivelace, při které byla na budově školy umístěna kovová značka, na které bylo zaznamenáno výškové umístění budovy ve výšce 236, 51 m nad Jaderským mořem.

V listopadu roku 1929 navštívili školu skotští inženýři při své studijní cestě za elektrizací prováděnou v Čechách.

V roce 1934 byly správčické děti kvůli velké vzdálenosti od školy a nedostatku místa v této školní budově přeškoleny do obce Rusek. Tohoto roku bylo také povoleno organizovat zdejší školu jako dvoutřídní s pěti postupnými ročníky. Prvního prosince 1934 odešel dlouholetý řídící učitel školy Houžvička, bývalý starosta obce, na vlastní žádost do penze. Na místo řídícího učitele nastoupil učitel Richard Petráň. Po vzniku republiky a po smrti jednoho ze zakladatelů školy Ing. Jana Černého v roce 1935 byla škola přejmenována na „Obecnou smíšenou školu Ing. Jana Černého“ [4].

Ve 20. letech škola odebírala několik časopisů určených k volnému čtení pro školní děti. Jednalo se o časopisy Lípa, Radost, Úsvit, Vzkříšení, Královéhradecko, Mládí, Malý čtenář, Klas, Zlatá brána, Česká dívka, Zdraví lidu a Naše zahrádka.  

Škola také pro děti pořádala řadu výletů, například ve školním roce 1931-32 uskutečnila výlety za poznáním do labské elektrárny v Předměřicích nad Labem, městské plynárny v Kuklenách, Pilnáčkovy továrny na mýdlo, na hrad Karlštejn a do dalších míst.  Ve školním roce 1935-36 podnikala škola výlety do Městského muzea v Hradci Králové, na nedaleké letiště, do biografu na film o M. R. Štefánikovi, k řece Orlici, do lesa, atd.

V roce 1938 v souvislosti s postoupením sudetského pohraničí republiky proběhlo ve škole rozdělení dosavadní dvoutřídky na tři třídy. Důvodem bylo uplatnění učitelů ze zabraných pohraničních škol, kteří zde tak našli své nové působiště. V roce 1939 byl školou pořízen radiový přijímač značky Philips za 1050 korun. Dne 20. dubna 1939 poprvé nad školou zaplál prapor s hákovým křížem, u příležitosti 50. narozenin říšského kancléře Adolfa Hitlera, vyvěšený podle nařízení Okresního úřadu. Za okupace byl dosavadní název školy zrušen a nahrazen dvojjazyčným německo – českým prostým pojmenováním.

Dne 9. března 1942 byla pro děti z Věkoš v místní škole zřízena pobočka mateřské školy z Hradce Králové. Mateřskou školu tehdy zajišťovala vedoucí učitelka s jednou pomocnicí. V roce 1944 byla škola využívána pro vojenské účely.

Pravidelné poválečné vyučování bylo zahájeno 19. května 1945. Jelikož škola ještě nebyla připravena pro výuku, vyučovalo se střídavě se školou pouchovskou ve volných budovách v obcích.  Řídícím učitelem byl jmenován V. Vaněk. Mateřská škola se tehdy nacházela v bytě řídícího učitele, který ale bydlel ve vlastním domku.  Ve školním roce 1946 – 47 působila na škole žákovská samospráva, která měla na starosti udržování pořádku a kázně ve škole, pořádání besídek, sběrů atd. Ve školním roce 1949 – 50 bylo na škole ustanoveno Sdružení rodičů a přátel školy. V roce 1950 odešel do důchodu dosavadní ředitel školy. Byl nahrazen Annou Jiroušovou ze Všestar.

Ve školním roce 1950 – 51 odvysílali žáci školy do místního rozhlasu 11 relací, které věkošští občané podle školní kroniky se zájmem vyslechli. Dne 1. října 1950 byla v obci otevřena družina pro školní mládež s 27 dětmi. Byla umístěna v budově školy. O děti se tehdy starala jedna vychovatelka. Příští rok se ovšem družina přestěhovala do bývalého obecního domu. V roce 1954 se v obci postavil domek pro mládež z tělocvičny postavené ve 30. letech na místě zvaném „Na Obci“. Tato tělocvična byla tehdy v majetku organizace Sokola pod firmou Rubena. Školní rok 1954 – 55 přinesl pro věkošskou školu změnu. Pro stoupající počet dětí byla ve věkošské škole opětovně zřízena třetí třída. Dalším ředitelem se stala Božena Poláková, která na konci školního roku 1957 – 58 odešla vyučovat na III. osmiletku do Hradce Králové. V červnu 1958 byla započata přístavba „národní školy“ ve Věkoších. Jednalo se tehdy o přístavbu jedné třídy nad sociálním zařízením. Přístavbu prováděli rodiče dětí, brigádníci a obětaví občané Věkoš. Ve škole se tehdy nacházelo již 5 tříd.

V roce 1958 byla škola připojena k nově vzniklé „Osmileté střední škole Pouchov – Věkoše“.  Samostatnost školy tak na dobu bezmála deseti let utichla. V srpnu 1958 se stal ředitelem nově vzniklého útvaru školy David Oldřich. Škola se skládala z 12 tříd a dvou družin mládeže. Ve Věkoších se nacházela 1 - 5 třída a v Pouchově 6 - 8 třída. V tu dobu také dostal městský autobus povolení projíždět Věkošskou ulicí kvůli dopravnímu spojení obou škol.

Ovšem ve školním roce 1969 – 70 již škola obdržela znovu svou samostatnost rozhodnutím Okresního národního výboru. Byla zřízena ZDŠ Věkoše o pěti ročnících. Školnicí byla od roku 1950 stále paní Marie Emanová. Ředitelem byl jmenován pan Stanislav Čihák. Ve škole dále působilo dalších 5 učitelů. V této době konala škola každoroční pravidelné květnové vzpomínky u hrobu rudoarmějců na vojenském hřbitově v Pouchově.

O prázdninách v roce 1970 proběhla ve škole zásluhou tehdejšího předsedy Místního národního výboru Věkoše Otty Hubáčka instalace vodovodu ve všech třídách a také byla provedena příprava na zřízení ústředního topení v budově školy. Školu tehdy navštěvovalo 119 dětí.  V dalším roce se ve škole nacházelo již 6 tříd se 148 žáky. Z dobových školních akcí lze připomenout besedu žáků konanou dne 27. dubna 1971 s panem Františkem Morávkem, zakládajícím členem KSČ o začátcích Komunistické strany Československa na Pouchově a ve Věkoších a o boji Komunistické strany s německými okupanty.

V roce 1971 škola zakoupila televizor „Orava“ v ceně 4 200 korun. Tohoto roku také zemřel předposlední ředitel této školy pan Stanislav Čihák. V dalším školním roce nastoupila na ředitelské místo učitelka z Věkoš paní Jaroslava Zýková. Školní družinu tehdy navštěvovalo 120 žáků. Družina byla umístěna v budově školy. Bývala budova školní družiny byla Místním národním výborem věnována tehdejší organizaci SVAZARMU. V létě 1973 byla ve škole národním podnikem ERAM provedena oprava staré elektroinstalace. Pomocné práce opět provedli rodiče dětí. Celková oprava stála školu přes 200 000 korun. V této době na škole působil pionýrský oddíl, který byl rozdělen na 6 okruhů. Jednalo se o zdravotnický, vlastivědný, maňáskový, přírodovědecký a turistický oddíl, o který byl největší zájem, atd. 

V posledním školním roce 1973 – 74 navštěvovalo školu již 266 žáků a pro stále se zvětšující nové sídliště ve Věkoších přešla škola rozhodnutím Okresního národního výboru - odboru školství pod ředitelství ZDŠ Pouchov, kde byla v roce 1976 vystavěna nová školní budova, která slouží pro daný účel dodnes. Poslední ředitelka samostatné věkošské školy Jaroslava Zýková odešla do penze. Posledním pedagogickým uživatelem školní budovy byla Katedra výtvarné kultury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, která se ovšem v roce 2007 přestěhovala do nově zrekonstruovaných prostor bývalého hradeckého pivovaru. 

Na podzim roku 2015 byla budova školy po rozsáhlé rekonstrukci a přístavbě za podpory Statutárního města Hradec Králové a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje otevřena pro „Centrum pro integraci osob se zdravotním postižením“. I nyní se tedy dá říci, že budova staré věkošské školy i nadále slouží osvětové a edukační činnosti formující život a osobnost člověka. Viz https://www.youtube.com/watch?v=HwFLk0E8Nqo 

 [1] Základní devítiletá škola Hradec Králové, Věkoše; NAD:1777;kn/1 Ič:1 Dat: 1909-1940 Obsah: Pamětní kniha.

 [2] Pouchov, Slatina, Rusek.

 [3] Základní devítiletá škola Hradec Králové, Věkoše; NAD:1777;kn/1 Ič:1 Dat: 1909-1940 Obsah: Pamětní kniha, str. 192.

 [4] Základní devítiletá škola Hradec Králové, Věkoše; NAD:1777;kn/1 Ič:1 Dat: 1909-1940 Obsah: Pamětní kniha, str. 320.