Ichifer

Toto jsou stránky slavného Ichifera. Autora spirálního oběhu s přešlapem, spoluautora Manifestu malých plemen Mezinárodní asociace pro oběhový lov myší. Stránky jsou velikým dluhem pisatelovým. Jsou psány v době, kdy by Ichiferovi bylo dvacet sedm let. Jsou však psány na základě nezapomenutelných vzpomínek.

První část je věnována Ichiferovi štěněčímu. Zde si připomeneme, jak to všechno vlastně začalo. Nejdříve si v jisté pražské rodině uvědomili, že vhodné plemeno k dětem a vůbec do rodiny by mohl být Coton de Tuleár. Pak se jeden takový cotonek narodil v Roztokách u Prahy v chovné stanici REVOKA. Psalo se pondělí 10.května roku 1999. Poslední jaro dvacátého století. Maminka s malými dětmi se vydala do Roztok na štěňata podívat s tím, že by si vybrali pěkně čistě bílého pejska. Jenže z chumlu štěňat vyběhlo strakaté štěně do klína sedící holčičky Sofie. Výběr štěněte byl ukončen. Pak následovalo těšení se na strakaté štěně, příchod strakatého štěněte, seznámení s novým domečkem, s novou zahrádkou, seznámení s chaloupkou. Ze štěněte se stal dospělý pejsek, dvakrát se vypravil i na výstavu, ale podařilo mu výstavy znechutit. Ichifer se nenarodil pro výstavy. Ichifer se narodil pro svou rodinu a zcela zjevně se narodil pro pisatale těchto stránek. Na sebe si ale museli přes šest let počkat. Poprvé se setkali v prosinci 2006 v Ichiferově bydlišti.

První seznámení Ichifera s pisatelem proběhlo v posledním patře domku. Ichifer tam ležel v pelíšku. Neměl tehdy dobrou náladu, protože měl nějaké problémy se žlázkami. Brzy se ale s pisatelem naučil hrát úžasnou hru. Jmenovala se Na tetičku Šukalovou. Hra se vyvinula z příhody z pisatelova dětství, kdy tetička Šukalová dostala jako pozornost bonboniéru a celou jí nacpala bonbon po bonbonu foxteriéru Jontíkovi. Pisatel v této hře hrál tetičku, vzal do ruky nějaký pamlsek a říkal „Jontík, Jontík a po určité napínavé prodlevě s důrazným slovem Jont odevzdal pamlsek Ichiferovi. A za chvíli zase, Jontík, Jontík, Jontík…. Jont. Díky této hře se pisatel stal brzy Ichiferovým oblíbencem. Velkou pochoutkou se staly sušené plíce. Nejlépe už dost zavinulé. Ty pisatel také pravidelně aplikoval s dotazem, jestli Ičínek chce normální nebo lahůdkovou. Po slově lahůdkovou se Ichifer vždycky olízl, takže vždycky dostal lahůdkovou.

Na procházky chodil s pisatelem ve všední dny večer, většinou takzvanou Ichiferovou trasou. V neděli pak chodil na dlouhé procházky, jedna vedla i kolem skal a na této procházce byl nafocen pro pozdější použití v článku Mezinárodní asociace oběhového lovu myší MCA. Tak se dostal do širšího povědomí jako TEN ICHIFER. Desátý květen, den Ichiferových narozenin, se následně stal Mezinárodním dnem spirálního oběhu s přešlapem.

Na větší samostatné výlety s rodiči nejezdil, mnohem radši zůstal s pražskou babičkou. Výjimku vytvořil výlet k památníku Bitvy u Sudoměře.

Na zahrádce se občas hádal se sousedovými psy, jinak zde vytvářel roztomilou atmosféru, prostě hezký pejsek na hezké zahrádce.

Na chaloupce v Jižních Čechách se cítil velice dobře, dá se tvrdit, že tam byl vysloveně šťastný. Po příjezdu hned z auta vyběhl zkontrolovat, jestli se někde nepoflakují kočky. Ve dveřích na verandu stav výskytu koček neustále kontroloval. Nejslavnější etapou Ichiferova pobytu na chaloupce byla plavba po Lužnici, kterou je třeba také popsat v samostatné kapitole.