Plavba po Lužnici patří mezi neskvělejší chvíle s pejskem Ichiferem vůbec. Především proběhla v době první společné dovolené Kačenky a pisatele, v době pro oba velice šťastné. Všechny akce této dovolené se pamatují do podrobností i po mnoha a mnoha letech. Klikov, Trocnov, Třeboň. Nevzpomenout na plavbu Ichifera při psaní těchto stránek samostatnou kapitolou by bylo velikým dějepisným prohřeškem.

Plavbu na kánoi pisatel dobře zvládal, vždyť je to kluk od soutoku Otce potoků s Matkou řek. Před více jak deseti lety tuto část řeky již úspěšně sjížděl s kamarádem Žákovcem, a to při plavbě z Halámek až po soutok Lužnice s Nežárkou. Nevyužít možnosti plavby po Lužnici při návštěvě chaloupky nedaleko slavného stanoviště vodáků v Suchdole nad Lužnicí by bylo stejným hříchem, jako se o tom později na těchto stránkách nezmínit.

Psalo se úterý 11.července 2006. Jednalo se o den velice pěkný, pro plavbu jako stvořený. V půjčovně v Suchdole jsme přišli k vypůjčené lodi s obavami, že se pejsek bude bát a že snad ani nebudeme moci vyplout. Navíc lodník v půjčovně tvrdil, že stav vody je vysoký a vodu označil jako těžkou. Ichifer však do lodi nastoupil jako zkušený námořník a po odražení od břehu se přes veškeré pohupování tvářil jako Jenda Benda. A jako tento proslulý vodák také všechno bedlivě pozoroval. Zvládal s námi i obtížné úseky, kdy byl na lodi přetahován v zúžených a nebezpečných částech přes přelévané padlé kmeny. Plavba k první zastávce byla dost dlouhá, neboť strmé břehy dlouho neumožňovaly snadné přistání. Nakonec jsme na jeden břeh vylezli a Ichifer spokojeně pozoroval říční proud. Čišela z něj maximální pohoda, po nějakém strachu ani památky. Hezkou zastávku jsme po další plavbě našli na konci nejtěžšího úseku a to i s tábořištěm. To bylo moc hezké msto, díky těžké vodě opuštěné. S chutí jsme se prošli dále do lesa, ale od jedné lesní tůňky nás vyhnal neskutečný útok komárů. U řeky však bylo velice příjemně a Ichifer se dal spokojeně do ohryzávání nalezené větvě. Dále se Lužnice rozšířila, plavba ztrácela na nebezpečnosti a nabývala na pohodě. Přesto se na cestě objevil jízek, který Ichifer překonal tak, jako by v životě běžně zdolával ty nejtěžší šlajsny. Klid, s jakým se přes kolmý stupeň přehoupl, dal okamžitě vzniknout přezdívce Admirál Ichifer.

Jez na Pilaři už samozřejmě nezdolával, už proto, že se zdolat nedá. Nicméně po přetažení lodi jsme se zde vykoupali a pokračovali v klidu dál k Majdaléně. Pak už zbylo než čekat, až si pro loď i pro nás přijedou z půjčovny.

Večer jsme se ještě na kolech vydali k pískovně a Ichifer nic nenamítal proti tomu, že si doma zatím odfrkne. Hned po návratu z pískovny se spustil liják a následující den propršel. Ale další den bylo zase hezky a my jsme se pak s vědomím, že máme tak statečného a nebojácného pejska, vydali do Trocnova po stopách statečných a nebojácných Husitů.