a14) Internet

Následující informace se budou orientovat výhradně na počítačové sítě se širokým informačním spektrem. Pomineme specializované sítě bankovnicví, tiskových kanceláří, vojenských institucí.... Jednou z nejznámnějších takových sítí je INTERNET. Její vývoj začal asi kolem roku 1969 v USA, kde sít´ ARPANET spojovala univerzity, armádu a ministerstvo obrany. Současně s vývojem tohoto prazákladu vznikaly jiné sítě a někdy kolem roku 1973 vyvstala potřeba nějak tyto struktury propojit - vznikaly přechodové moduly GATEWAYE a s nimi i takzvané PROTOKOLY (souhrn pravidel jak se sítí přenášejí zprávy, ošetřují chyby, adresují účastníci atd.)

INTERNET využívá protokol TCP/IP (Transmission Control Protocol) TCP má na starosti, aby se zpráva dostala na správné místo a IP (Internet protokol) zajišťuje adresování v síti.

SLUŹBY které INTERNET nabízí:

- Elektronická pošta (e - mail) - umožnuje posílat zprávy, pracovat s textovými soubory,získávat informace.

- Přenos souborů - umožńuje přenést vybrané soubory do svého počítače.

- Vzdálený přístup (telnet) - uživatel přes jeden počítač, ovládá druhý (vzdálený), počítač se chová jako terminál vzdáleného počítače.

Co je internet ?

Popsat, co se dá s Internetem dělat je dost obtížné. Jestliže řekneme, že Internet poskytuje přístup k informacím a komunikacím, nepostihujeme jeho ohromnou šířku záběru. I přes ohromnou velikost a rozmanitost však nalezneme v Internetu tři základní věci, díky kterým funguje:

1) Nejzákladnější složkou Internetu je fyzická síť. Internet se chová tak, jako by všechny počítače ve všech zúčastněných sítích byly propojeny jedním obrovským kabelem. Ve skutečnosti jsou však počítače propojeny ne jedním, ale tisíci kabely.

2) Druhou složkou Internetu jsou "jazyky", které dávají informacím posílaným pomocí různých signálů smysl a jejich původní význam. Tyto "jazyky" se nazývají protokoly. Jejich hlavním úkolem je rozdělit fyzickou síť na oddělené oblasti a umožnit, aby jedna oblast poslala do jiné oblasti zprávu.

3) Kabely, ale ani protokoly, však nejsou v takové podobě, aby s nimi mohl člověk bezprostředně pracovat. Většina ze softwaru, který při práci na Internetu uvidíme jsou totiž softwarové aplikace. Jsou to však síťové aplikace, které se liší od jednouživatelských aplikací na samostatných (izolovaných) počítačích.

Lidé získají přístup k Internetu tak, že pracují s počítačem, který je spojen s jeho fyzickou sítí. Budeme říkat, že počítače napojené na Internet, hostí síť a výrazem network host (hostitelský počítač) budeme označovat počítač, připojený k fyzické síti Internetu. Tento hostitel může být součástí lokální sítě (LAN) nějaké organizace, nebo může být udržován komerčně.

Připojit počítač k Internetu znamená obvykle připojit ho k nějaké lokální síti, která již s Internetem spojena je. Lokální sítě najdeme na vysokých školách a také v komerčních organizacích. Když se připojujeme k poskytovateli Internetu, zpravidla se napojíme na jeho lokální síť a ne na samostatný počítač, který je náhodou připojen na Internet. Lokální sítě jsou propojeny kabely, které výborně slouží na krátké vzdálenosti (zhruba do 1 km). Někde na lokální síti, připojené k Internetu je směrovač (router). Všechno je totiž složitější. Lokální síť může používat jeden druh kabelů pro spojení na Internet a úplně jiný druh kabelů pro spojení svých počítačů. Směrovač (router) od sebe vzájemně odděluje lokální síť a Internet, dále chrání lokální síť před silným síťovým provozem, který směřuje do jiných oblastí, a naopak chrání Internet před výpadky, kterých je na lokálních sítích spousta.

Kapacita a rychlost přenosu na telefonních linkách:

Kapacita linky se měří v bitech za sekundu. Lokální sítě na bázi Ethernetu přenášejí data rychlostmi do 100 miliónů bitů za sekundu - 100 Mbps

Kdybychom sledovali informační tok přímo v kabelu Internetu, uviděli bychom změť zpráv, které putují mezi blízkými místy na síti a mezi ně by se možná vmísily zprávy, které nesouvisejí s místním provozem, na jejich pouti z jednoho vzdáleného místa na jiné.

Přesto zprávy projdou velké vzdálenosti a dorazí do cíle neporušené. Součást sítě, která toto umožňuje je soubor protokolů. Některé protokoly určují posloupnost (choreografii) přesunu zpráv, některé kontrolují celistvost zásilky a některé převádějí data z jednoho formátu do druhého.

Jak je vidět, každá zpráva přenášená Internetem prochází nejméně třemi úrovněmi protokolů:

1) síťový protokol - dohlíží na posílání zpráv z místa na místo .......... IP

2) transportní protokol - zajišťuje celistvost přenášené zprávy ....... TCP

3) aplikační protokol - převádí zprávu, která přišla po síti, na lidsky srozumitelnou informaci ........ mail, telnet, ftp, World Wide Web, atd.

IP (Internet Protokol) - je to síťový protokol, jehož úkolem je logistika přenosu zprávy na cílový počítač. Zprávy, které doručuje IP se nazývají pakety a jsou malé, 1500 bajtů nebo méně. Protože jeden paket je mnohem menší "balík" informací, než který tvoří většina zpráv a souborů přenášených po Internetu, je zpravidla pro přenos použít více paketů.

TCP (Transmission Control Protokol) a UDP (User Datagram Protocol) - jsou dva základní transportní protokoly, které mají sesbírat pakety, které patří k sobě, poskládat je do správného pořadí a zkontrolovat, jestli nejsou zkomolené. Jinými slovy určují integritu síťových přenosů.

Aplikační protokoly - se starají o formátování dotazů, které zadá uživatel, a odpovědí, které přijdou po síti jako odpovědi na tyto dotazy.

Adresy v Internetu

Aby IP mohl odvádět svoji práci, musíme nějak identifikovat místa, která si vyměňují zprávy. Fyzická síť (kabely) je prakticky nerozlišitelná. Pro IP má každá síť a každý počítač připojený k fyzické síti svoji pevnou adresu. Internetovská adresa je 32 bitové číslo. Aby se v těchto číslech mohl čas od času vyznat i člověk, zapisují se internetovské adresy zpravidla jako čtveřice čísel oddělených tečkami:

130.214.50.59

Každé číslo tak představuje osm bitů internetovské adresy. Dvaatřicetibitová adresa má dvě složky. Jedna identifikuje jednotlivý počítač, druhá pak síť, které počítač náleží. Síťová komponenta je přidělena v okamžiku, kdy je lokální síť zaregistrována pro připojení na Internet u Síťového informačního centra nebo jiné podobné organizace, která poskytuje Internet (Internet Provider). Jako příklad uveďme v ČR Podnik výpočetní techniky (PVT, a.s., který spolupracoval v této oblasti s jedním z největších světových Internet Providerů - společností UUNET - PIPEX, Inc. Tato společnost vznikla v listopadu 1995 fůzí britské firmy Unipalm PIPEX, Ltd. a americké firmy UUNET Technologies Inc. a v prosinci 1995 se zařadila mezi největší světové a evropské Internet Providery mající přes 600 přípojných míst po celém světě. PVTNET je obchodní název, pod nímž PVT, a.s. a UUNET PIPEX International poskytují veškeré služby související s internetem.

IP adresa identifikuje jednoznačně počítač na Internetu, ale i když je v trochu čitelnějším tvaru (čtyři čísla oddělená tečkami), pracuje se s ní poměrně nesnadno. Číselné adresy jsou neosobní, nic neříkající a špatně se pamatují. Protože se každá IP adresa vztahuje právě k jednomu síťovému hostiteli, bylo poměrně snadné vytvořit na Internetu systém pro pojmenování hostitelů. Pravidla pro pojmenování hostitelů spolu se službou pro vyhledávání jmen se nazývají Systém pojmenování domén (The Domain Name System - DNS). Jméno zapsané ve tvaru domén se skládá z několika jmen, oddělených tečkymi.

příklad:

info.anu.edu.au

je počítač jménem info na Australské národní univerzitě, vzdělávací instituce a v Austrálii.

Pozn.: Kdykoli se na počítač v Internetu odvoláme jménem, program, který používáme jej přeloží na IP adresu, a teprve tu potom použije. Tento převod začíná vždy od největší domény. Z toho plyne, že nejpravější část jména je vždy pokládána za doménu nejvyšší úrovně.

Jméno well.sf.ca.us je počítač well v oblasti San Franciska, v Kalifornii, ve Spojených státech. Napíšeme-li jeho jméno neúplné - well.sf.ca, bude považováno za počítač v Kanadě a převod se neuskuteční.

Organizační domény nejvyšší úrovně:

com komerční organizace

edu vzdělávací organizace

gov vládní organizace

int mezinárodní organizace

mil vojenské organizace

net páteřové systémy sítě a informační centra

org neziskové organizace

některé zeměpisné domény nejvyšší úrovně:

au Austrálie

at Rakousko

ca Kanada

cl Chile

cz Česká republika

de Německo (SRN)

dk Dánsko

es Španělsko

fi Finsko

fr Francie

it Itálie

jp Japonsko

nz Nový Zéland

se Švédsko

sk Slovensko

uk Británie/Irsko

us Spojené státy