5) FDD

Vnější paměti - FDD

FDD - Floppy Drive Disk (mechanika pružného disku) se využívá většinou ve dvou základních formátech - 3 1/2" a 5 1/4". Mechanika obsahuje dva elektromotorky, z toho jeden krokový motorek zajišťuje nastavení čtecích a záznamových hlav na přílušnou stopu magnetického záznamu. Disk se většinou otáčí rychlostí 300 ot/min. Je tvořen polyesterovým tělem, na povrchu je několik mikrometrů tenká magnetická vrstvička. Proti poškození je povrch chráněn obalem z plastu (dříve i z papíru). Na obalu je zářízení (zářez nebo okénko) jehož zaslepením se chrání disk proti zápisu. Organizace dat na disku je provedena v pořadí povrch, stopa, cluster, sektor.

Disk se musí chránit před vnějšími vlivy jako je magnetické pole, výpary těkavých ředidel, dýmu z cigaret, prachu, otisky prstů, ... Na povrchu je kromě označení výrobce i zkratka pro kapacitu: je-li disk velikosti 3 1/2" a značka je DD ..... kapacita je 720 KB

je-li disk velikosti 3 1/2" a značka je HD ..... kapacita je 1,44 MB

je-li disk velikosti 5 1/4" a značka je DD ..... kapacita je 360 KB

je-li disk velikosti 5 1/4" a značka je HD ..... kapacita je 1,2 MB

D I S K Y, formátování

základní pojmy:

- strana, povrch (head) Povrch disku, na kterém je umístěna magnetická vrstva

- stopa (track) ............... Povrch disku je z hlediska ukládání dat dále členěn na stopy ve tvaru soustředných kružnic

- sektor ........................ Odpovídá určitému úseku na jedné stopě, obvykle o velikosti 512 B

- cluster (klastr) ............ Soubory se ukládají na disk po ucelených skupinách sektorů - clustrech, které tvoří tzv. alokační jednotku (alokace-umístění)

- formátování ............... Příprava a rozdělení povrchů disku na jednotlivé stopy, sektory, .... provádí se povelem z operačního systému

- FAT ........................... File Allocation Table - využívá ji operační systém pro přiřazení fyzického místa na disku (clusterů) jednotlivým souborům a podadresářům. Jednotlivé položky v tabulce FAT jsou dlouhé buď 12, 16 nebo 32 bitů. Zápis souborů a vytváření adresářů je úzce svázáno s tabulkou FAT. Postačí, aby příslušná jmenovka" souboru nebo podadresáře obsahovala odkaz na číslo clusteru, do kterého je uložen začátek souboru a zbytek se s pomocí tabulky FAT "dohledá".

- boot sektor ................ Základní systémové informace jsou na disku i disketě uloženy na pevně určených místech. Klíčový význam má při tom fyzicky první sektor na stopě číslo 0. U diskety je v tomto sektoru obsažena informace o formátu diskety - počet bajtů v jednom sektoru, počet sektorů na stopě a počet povrchů disku, dále informace o uložení dat na disketě, počet tabulek FAT, nejvyšší počet položek v základním (kořenovém) adresáři. Kromě toho obsahuje tento sektor kratičký zaváděcí program, který buď umožní natažení systému z diskety, nebo způsobí vypsání formace, že z diskety nelze operační systém zavést.

Obsah zaváděcího (bootovacího) sektoru - příklad:

počet bajtů obsah:

3 Instrukce skoku na zavaděč systému

8 Verze operačního systému

2 Počet bajtů v jednom sektoru

1 Délka clusteru (počet sektorů)

2 Počet sektorů, vyhrazených pro zavaděč systému

1 Počet tabulek FAT

2 Nejvyšší přípustný počet položek v základním adresáři

2 Počet sektorů na disku, které lze použít pro uložení dat

1 Identifikátor druhu disku - F8h - pevný disk

2 Počet sektorů pro uložení tabulky FAT

2 Počet sektorů na stopě

2 Počet povrchů disku

2 Počet skrytých sektorů

..... Dále následují instrukce zaváděcího programu

F O R M A T

Vzhledem k tomu, že každý diskový manažer obsahuje povel pro formátování disket, syntax (pravidla správného psaní) a parametry příkazu FORMAT už znají jen nejskalnější fandové nebo pamětníci tohoto příkazového řádku. Musí jej ovšem znát i technik, zabývající se hardwarem PC.

FORMAT drive: [ /V [label] ] [ /Q] [ /U] [ /F:size] [ /B] [ /S] [ /C]

FORMAT A: ... na disku ve skutečnosti nic neformátuje, vytvoří kořenový adresář a FAT. Všechna výchozí data jsou tímto úkonem ztracena, ne však nutně nevratně.

FORMAT A: /V:label ... nepovinná specifikace labelu - návěští - diskety. Pokud jej neuvedete, MS DOS se vás na konci formátování na label zeptá.

FORMAT A: /Q ... pokud se tento parametr zadá, MS DOS provede tzv. rychlý formát, při kterém DOS netestuje disk a nehledá na něm poškozené sektory.

FORMAT A: /U ... je-li zadán, pak se neuloží informace pro příkaz UNFORMAT znovuobnovení dat), takže obsah disku nepůjde běžnými prostředky obnovit

FORMAT A: /S ... na zformátovanou disketu ještě zkopíruje tzv. systémové soubory - IO.SYS, MSDOS.SYS a COMMAND.COM, takže z ní lze zavést operační systém.

Soubory se na disk ukládají po ucelených skupinách sektorů - clusterech. Při mazání souborů se zbylé clustery dávají opět k dispozici a mohou být znovu využity. Nové využití clusterů umožňuje zapisovat soubor na disk "na přeskáčku", pro soubor není třeba příslušně nutný souvislý prostor. Ze způsobu ukládání souborů je tedy zřejmé, že při delší práci s diskem (mazání a zápis nových souborů, doplňování dat, ...) dochází k takzvané fragmentaci disku. To znamená, že soubor je uložen na různých místech disku. Při čtení je pak stále více času spotřebováno na posouvání hlav a prodlužuje se odezva.

Operační systém přiřazuje jednotlivým souborům jméno:

Každé jméno souboru se skládá ze samotného jména souboru, které může mít až 8 znaků a tzv. přípony (extenze), která určuje o jaký soubor se jedná - je-li přípona txt - pak se většinou jedná o textový soubor, který nese pouze textové informace - např. dopis.txt. Přípona může mít maximálně 3 znaky.