Dříve, než začaly děti malovat, zamýšlely se na tím, co pro ně znamená domov, co mají rády a co je pro ně důležité. Postupně se od pojmů jako hračky či hry dostaly k rodičům a sourozencům i k tomu, že se doma cítí svobodně. Co znamená svoboda a odpovědnost, kterou s sebou nese. Děti malovaly domy, ve kterých by se cítily dobře, láskyplně a bezpečně. Poté pak naopak malovaly domy, jaké by určitě nechtěly a z jakých by měly strach. Společně pak postavily město rozdělené zdí na dvě části, na tu svobodnou a tu druhou.

Vlastní tvorbě předcházela diskuze nad knihou, ve které se děti snažily pochopit rozdíl mezi životem před sametovou revolucí a po ní, v demokracii. Vlastní zeď postavily i ve třídě a na každou stranu zdi umisťovaly podle svého uvážení symboly, obrázky či hesla. Pracovalo se také s veselými či ponurými barvami. Děti následně výtvarně ztvárnily téma vlastním způsobem. Nakonec byly výsledky individuálních prací spojeny ve výslednou koláž.

Naše poprázdninové povídání ve škole bylo letos takové smutnější. Děti zaměstnávalo, že nemohly vyrazit k babičče do Čech na prázdniny, přestože to měly původně v plánu. Touto zkušeností se nám otevřelo téma života v nesvobodě a za zavřenými hranicemi – tak, jak si jej pamatují jejich rodiče či prarodiče. Společně jsme došli k závěru, že nynější zdí je koronavirus. Naši žáčci ze Čtyřlístků sepsali své postřehy ze současného života. Následně jsme se vrhli na vytvoření koláže, která Vás nechá očima druháčků nahlédnout za onu současnou zeď koronovou.