9. den - Cote des Nacres

Po noci, kdy nad námi docela silně bouřilo, ale zas tak moc nezapršelo (kvůli nedostatku vhodných stromů ale tentokrát holky v hamakách nespaly, takže si bouřky stejně ani nevšimly), jsme strávili ráno vyháněním mravenců, které kromě toho, že jsme jim stan postavili zřejmě na jejich oblíbené cestě, přilákala i mrtvola brouka, již Jana z ložnice vyhodila do předsíně - maso bylo z něj obrané tak dokonale, že zbyly jen krovky :)

Marťas v obchůdku vedle recepce koupil obvyklou ranní kombinaci - bagety a pomerančové džusy - a po lehké snídani a hygieně jsme se rozhodli vyjet asi 30 minut odsud na kaskády Polischellu, kousek od sedla Bavella. Cestou jsme míjeli spousty aut, většinou lidé koupající se v tůňkách v řece, užívající si v adrenalinovém parku nebo canyoning či ferraty. Zaparkovali jsme u spousty dalších aut, převlékli se do plavek a bot, které (snad) snesou chůzi vodou i lezení po skalách a vyrazili ke kaňonu. Nebylo úplně vedro (cca 24 st.), a tak první nezbytné přeplavání bylo místo nadšených výkřiků komentováno spíše výroky jako: "není to tak hrozné jak jsem čekal" apod. Okolní rozsedliny a další skalní výtvory byly ale naprosto úžasné, a tak jsme se vydali proti davům (desítky a desítky kaňonářů, kteří skákali a klouzali vodou proti nám) vzhůru. Někteří instruktoři se na nás dívali jako na vyvrhele (anebo to byl obdiv ???), kam vlečeme to dítě (nutno říci, že Marťas byl nadšený a plaval či lezl vždy vepředu. Asi po třech tůních Jana s Alčou naznačily, že už dál nejdou, tak jsme pokračovali bez nich. Asi u šesté nebo sedmé tůně už přelez skal vypadal, docela nebezpečně, proto nám přišlo docela vhod zjevení Jany na skále s tím, že tudy se dá sejít zpět dolů. Tak jsme toho využili, dole pod mostem se ještě proplavali a vyskákali v tůni a vrátili se (s nezbytnou zastávkou v supermarketu - tentokrát značky Spar) do kempu na oběd.

V supermarketu holky nakoupily hlavně suroviny na eintopf, Michal neodolal a koupil si konzervu místní rybí polévky a Marťas politoval langusty čekající v akváriu na svůj osud (65 EUR/kilo). V kempu jsme se postupně vypravili v moři, kde se ukázaly tak mohutné vlny, že vylákaly několik kitesurferů, ale na plavání to moc nebylo (přestože Marťas s jeho malým nafukovacím paddle-boarďíkem bude asi tvrdit opak, několikrát jsme ho volali ke břehu z míst za několika velkými vlnami, kam ho to "krásně" odneslo). Večer byly sprchy v permanenci (zřejmě kvůli karaoke, avizovanému místním barem), ale v klidu jsme se prostřídali a holky u toho zvládly vařit i slíbený eintopf. Ukázalo se, že byl natolik výborný, že i Michal prohlásil, že si rybí polívku schová na později …

Večer jsme ještě zahráli Lovce noci (dvakrát nezvykle vyhráli vlkodlaci, jednou se k nim přifařila i člověčí Lucka) a šlo se spát s vidinou zítřejšího odjezdu.