Monte Rotondo - já už jsem to sice absolvoval se Severkou v roce 2010, ale jednak si to už moc nepamatuji a jednak tam nikdo jiný z rodiny nebyl, tak jsme se rozhodli, že si to dáme i letos (zvažovali jsme i Monte Cinto nebo Monte d'Oro, ale vzhledem k ubytování v Corte a časovým možnostem je Rotondo nakonec nejlepší volba). Nohy po dvou docela náročných výletech v minulých dnech poněkud bolely (alespoň tedy mne), ale nebylo to nic zásadního (oproti tomu, co mne čeká po sestupu z Rotonda).

Popis z webu:

Druhý nejvyšší horský vrchol na Korsice, rozložitý žulový masív. Je přístupný nejlépe z údolí Restonica ze severu nebo delší cestou od jihu; cesta od jezera Lac de Melo je krásná, ale obtížná.

Příjezdové místo: Pont de Timozzo (990 m), 11 km západně od Corte, na silnici do údolí Restonica, možnosti parkování i u níže položeného Pont de Tradone.

Výstup z údolí Restonica trvá 9 h tam a zpět. Výškový rozdíl 1 632 m až na vrchol. Až k jezeru Oriente lehké po dobře značených cestách (kamenní mužíci), výstup na vrchol Rotondo vyžaduje jistou chůzi a dobrou fyzickou kondici. K vrcholu vede žlab, který je často až do konce července vyplněn sněhem. Musíme zdolávat příkrý výstup s převýšením asi 1 600 m. Lépe začít s výstupem v časných ranních hodinách, už kvůli viditelnosti.

Ferdinand Gregorovius oslavil horu Monte Rotondo ve svých zápisech z r. 1852 takto: „Obzor, který lze přehlédnout z Ro-tonda, je mnohem velkolepější a krásnější než pohled z Mont Blancu“. Skutečně se nám za dobré viditelnosti nabízí jedineč-ný výhled na všechny významné vrcholy a horská jezera ostrova Korsika (s výjimkou jezera Melo). Kdo se neodváží vystoupit až na vrchol, měl by navštívit alespoň idylické jezero Oriente (převýšení 1 071 m). Zde nahoře se otevírá fantastický vysokohorský svět, kterému není rovno: šťavnaté louky, bublající potůčky, probleskující sněhová pole. Připadá nám, jako bychom se nacházeli v obrovském amfiteátru, jehož temenem je vrchol Rotonda.

Autentické Michalovy zápisky z cesty:

6:30 Start od Pont de Tragone

7:30 1450m, hranice lesa, probleskuje slunce

8:00 1700m,skaliska, je nádherně, mírně profukuje, Pe vpředu, Alu vzadu

8:50 jsme s Pe u jezera! Lavu El Oriente, 2060m, počkáme na Alču

9:50 dorazila Alča, ještě chvíli posedíme, chvíli jsem pobíhal, abych chytil signál a stáhl 2 kešky (jaktože se včera neuložily?)

10:50 2400, sníh, pod ním zurčí voda a nad hlavou stíhačky, zima, oblékám

11:15 jsem ztracený, obcházím jezírko C., ale slyším Pe, tak jdu jejím směrem

11:33 po 50m sešupu na sněhu 2550 (odřená noha a bříška prstů od zuřivého brzdění, ale jinak v pohodě)

11:50 sedím na hřebeni pod Rotondem, je to divný, ale holky jsou za mnou - P asi zodpovědně na A počkala :) Tak ne, jak se později ukázalo, P zase zabočila do průrvy v levé stěně a musela se vracet...

12:05 Jsme tu!

12:30 vrcholové foto i pivo a jde se dolů

14:25 cesta dolů je peklo, jak jsem čekal, u jezera jsme se potkali se zbytkem rodiny

14:40 společný start sestupu

16:35 - jsem dole, P s Ma už jsou tu půl hodiny...

Tedy 4,5h nahoru, 3:45 dolů (a Peťka 4:15+3:15)

Kolena spolu soupeří, které bolí víc, ještě jsem se na chvíli naložil do studených vod řeky Restonicy a pak už do auta a zpět, včetně obvyklé návštěvy supermarketu (mj. s nákupem sýra Coulommiers, proslaveného už z roku 2010 - ten s námi letos projede i bez ledničky zbytek dovolené až do Brna a podle toho taky bude vypadat jeho konzistence a pachová stopa …)