3. den - Calvi

Ráno se Lucka tvářila, že se její stav moc nelepší, tak s Janou šli vyhledat místního lékaře (ukázalo se, že je to skutečně angína, dostala 3denní antibiotika a kloktání, tak snad se to bude zlepšovat). My ostatní jsme zatím vyrazili užít si zase radostí písečné pláže, pak jsme si dali k obědu domácí karbenátky s instantní bramborovou kaší a naplánovali si na odpoledne větší výlet k majáku La Revellata.

Zaparkovali jsme nad starým městem Calvi kousek od Croix du Balkan a vydali se na (avizovanou 4h) výpravu k majáku, ale bez Lucky, která relaxovala v kempu (ve stínu u bazénu s knihou). Slunce pražilo a i když to bylo jen nějakých 30 st. (a ne jako nyní v Česku obvyklých 35°), voda v lahvích nám mizela před očima. Rovněž jsme litovali, míjejíce krásné (polo)soukromé pláže, že jsme si s sebou nevzali plavky. Poté, co jsme došli na půli cesty k majáku na začátek poloostrova (či výběžku), kde byla pěkná a hojně využívaná pláž mezi skalami (a taky dost kotvících jachet a řádících skútrů), prohlásila Jana s Marťou, že dál už jít nemusí a že počkají na nás (při tom čekání se Marťas vykoupal a taky se zjistilo, že jde bez spodního prádla :) Rychlým tempem jsme pak už jen ve třech pokračovali k majáku, kam jsme dorazili po mírných zmatcích na konci, kde vyšlapaná cesta končila u zamčené branky a vysoké kamenité zdi. Tak jsme jim aspoň "za trest" snědli jedno vypěstované rajčátko, upili z rychle se tenčících zásob vody, pohrdavě pozdravili "turistu", který nahoru vyjel na elektrokole. Po získání indicií ke zdejší multikešce jsme se vydali nazpět. Ukázalo se ale, že odbočku k finálce jsme záhy přešli, a tak se Michal musel asi 0,5km ve skalnatém terénu vracet (to holky už odmítly s tím, že tak nutně jít ke kešce zase nemusí). Samotná skrýš byla ještě výš než maják, a tak to byl ve vedru a už skoro bez vody docela zápřah. Docela jsme tak pochopili, jak vznikají ona slavná zjevení ("Revellata").

Poté, co jsme se vyčerpaní a uvaření sešli u auta, ještě jsme (stejně jako zřejmě celé město Calvi) nakoupili v místním obchoďáku Super U a vrátili se do kempu. Tam ještě rychle omýt prach z těla v bazénu, večeře (bagety a šunková polokonzerva z Globusu - Michal asi z horka o ní mluvil jako o "koupené v Googlu") a spát. Noc tentokrát nebyla tak v pohodě jako včera, diskotéka od bazénu byla sice tlumená a brzy ustala, ale ječící dítě z jednoho ze sousedních stanů (s postupem času a chlácholením matky čím dál hysteričtěji), které kolem druhé hodiny vyvolalo i hlasité protesty z dalších stanů, bylo docela problémem … Naštěstí už ráno balíme a jak se ukázalo, nebyli jsme sami :)