G. I. Gurdžijev (George Gurdjieff) se narodil někdy mezi roky 1866 a 1877 v kavkazské Aleksandropoli v řecko-arménské rodině. Získal lékařské a teologické vzdělání, ale již v mládí pochopil, že ani jedna z těchto dvou odlišných cest – věda a náboženství – nevedou ke skutečné znalosti a nejsou schopny odpovědět na otázky, které mu nedaly klid – o podstatě života a světa, o lidské duši, o smrti. Gurdžijev nicméně pevně věřil, že moudrost dávných dob musela přežít a že je možné tuto tradici najít. Proto následujících dvacet let (do roku 1912) strávil cestováním a studiem nejrůznějších zdrojů, sám nebo ve skupinách, v hledání starodávné moudrosti. Tyto cesty ho vedly po městech, klášterech a svatyních Starého světa – od Egypta a Kréty přes Blízký Východ a Indii až po Tibet a Střední Asii. O této části jeho života nevíme skoro nic – pouze to, co sám v dosti alegorické formě napsal. Víme, že se živil jako profesionální hypnotizér. Existují domněnky, že pracoval pro ruskou rozvědku. Každopádně je jasné, že Gurdžijev uměl používat tisíc a jeden způsob, jak se uživit a dostat se na místa, kam normální lidé neměli přístup.Je také jasné, že jeho pouť mu přinesla odpověď na jeho hledání, protože kolem roku 1912 se objevuje v Rusku, žení se s petrohradskou dvorní dámou a začíná učit skupiny v Moskvě a Petrohradě. V roce 1915 se jeho žákem stává P.D.Uspenski, který se později stane druhou nejvýznamnější postavou tzv. Čtvrté cesty. Práce Gurdžijeva se skupinami v Rusku přerušila revoluce, v jejímž důsledku se spolu s nejvěrnějšími žáky stěhuje na jih země a potom se přesouvá pěšky přes hory do Tbilisi. Tam Gurdžijev poprvé zakládá „Institut pro harmonický vývoj člověka“ a organizuje první veřejné představení tzv. gurdžijevských tanců. Poněvadž se ruská revoluce šíří i na Kavkaz, jsou v roce 1920 Gurdžijev a jeho následovatelé nuceni znovu se stěhovat – zprvu do Konstantinopole, potom do Berlína, krátce do Londýna, aby se konečně v říjnu 1922 usadili ve Francii, kde Gurdžijev kupuje zámek Avon u Fontainebleau, pojmenovává jej „Chateau de Prieuré“ a znovu otevírá svůj Institut.

              Institut představoval speciální komunitu, kde žáci z Ruska, Francie a jiných západních zemí žili, pracovali, studovali teorii a praktiky Čtvrté cesty, všechno pod každodenním dohledem Gurdžijeva. V roce 1924 podnikl Gurdžijev svou první cestu do USA, kam se pak v následujících 25 let často vracel a kde vznikl velký zájem o jeho učení. Tyto aktivity přerušilo v červenci 1924 automobilové neštěstí, ze kterého Gurdžijev málem nevyvázl živý. Po rekonvalescenci se Gurdžijev začal stále méně věnovat Institutu (aby jej nakonec v roce 1933 zcela uzavřel a přesídlil do Paříže). Místo toho napsal své třídílné vrcholné dílo, které pojmenoval „Vše a všechno“. Poté už pracoval pouze s menšími skupinami a jednotlivci, především v Paříži a čas od času byl na cestách po USA.

              Druhou světovou válku strávil v Paříži. Poslední léta svého života věnoval uspořádání svého odkazu: zařídil publikaci prvního dílu „Vše a všechno“, dal pokyny ohledně budoucí publikace druhého a třetího dílu, zkompletoval hudbu a choreografii pro 46 tanečních cvičení. Georgi Ivanovič Gurdžijev zemřel 29. října 1949 a je pochován v Paříži.