Cesta horského potůčku

Ahoj já jsem potůček. Pramením vysoko v horách a pak svižně stékám až do moře. Cestou potkávám spoustu zajímavých bytostí a věcí. Hned jak vyteču ze skály odrazí se na mne obloha a já šťastně zurčím pořád dál a dál. Nikde se nezastavím, jen plynu a občas napojím žíznivé tuláky či stádo kamzíků. Když protékám vesničkami na úpatí hor, veselím se spolu s lidmi, když mají svatbu a smutním, když je pohřeb. Naslouchám srdcím a utěšuji neklidné duše. Rád si hraji s dětmi, poháním lodičky, které mi svěřili s nadějí, že doplují až do moře. Ale především se raduji ze svého bytí, užívám si toho, že jsem tady a teď. Že mi nic nebrání v mé cestě a mohu vykonávat to, co mi bylo uloženo. A na konec klidně vplout do moře a připojit se k tolika dalším mně podobným. Abychom mohli zrdcadlit nebesa a tím naplňovat své další poslání.

Proměna

Já jsem malý potůček a čistotou jen zářím. Pramením v Krkonoších a lidé ze mě pijí. A nejen oni, ale i zvířata v noci. Vesele si protékám vesnicí jménem Poďousy, ve které je 5 chaloupek. V jedné z nich bydlí Maruška Sedláčková s Jeničkem a tatínkem, ve druhé bydlí rodina Frantáků, ve třetí Kobrdlovi, ve čtvrté Kobercovi a pátá slouží jako víkendové sídlo rodiny Dřevových. Za vesnicí mám soutok s kamarádkou Morávkou, která je stejně velká jako já, ale dohromady tvoříme již větší potok. Když už se z nás stane velká řeka a připojí se ještě dalších pár potůčků, protékáme pod velkým mostem, ze kterého nám mávají děti, které jdou do školy. Za mostem má svou tůňku kapr Eda, se kterým si moc rád povídám. Někdy spolu navštívíme i kamarádku štiku Lenku, která má hezkou fialovou barvu. Když teču dál, už je ze mně opravdový veletok, na kterém plují lodě a lidé na kánojích. Kolem sebe potom minu přístav, ve kterém kotví lodě, které se chystají až do Hamburgu. Po hodině cesty už vidím moře, do kterého se vlévám a strávím tam zbytek svého života. Je mi krásně, být takové velké těleso s mnoha kamarády v sobě.

Život ledu

Já jsem led jsem pevný a můžu být i nebezpečný, protože se někdo může o mě zranit nebo já můžu něco zničit zničit. Jsem taky křehký, to znamená, že se mě může něco snadno rozbít. Můj největší nepřítel je teplo a slunce. Jsme schopný být různý tlouštky, můžu být tenký nebo tlustý, jsem schopný udržet myš nebo hromadu lidí. myslím že jsem oblíbený, děti mají rády rampouchy beze by lidi nemohli bruslit. v teplém období jsem schopný ochladit teplé pití. Lidé jsou ze mě schopný vyrobit sochy ale pokud nebudou ve velký zimě tak moc dlouho nevydrží. Jsou místa na planetě kde jsem pořád a míste jenom někdy. Když přijde zima, teda opravdu velká zima, tak si to užívám. Jsem na každé louži, rybníčku, jezeře jsem někdy i na okrajích řeky, protože ten proud uprostřed tý řeky je na mě až moc silný. Umím být škodolibý a taky někdy pěkně pozlobit. to když naprší a neuschne, ale zmrzne. A to je pak všude náledí a všechno klouže a všichni padají. Nejsem ani dobrý ani špatný, ani hodný ani zlý jsem prostě LED.

MOŘE

Jsem moře, které se ohřívá na slunci.

Jsem rádo, že na mně sedí racci a také se ohřívají.

Též mě těší tolik života, co ve mně je.

Žralok požírá rybičky, ale s tím už nic nenadělám.

Vidím chobotnici, která si myslí, že o ní nikdo neví.

Rádo vidím ta hejna rybiček, která se na slunci lesknou.

Líbí se mi všechny ty lodičky, co po mně plují.

Také skrývám hodně pokladů a potopených lodí.

Ale ne, rybáři! Ti ze mě vyloví víc ryb, než by potřebovali.

A zase se rozbil ropný tanker a znečistil mou vodu.

Vlévají se do mě odpadní vody, které mě špiní.

Nemám rádo, když mě lidé používají jako odpakový koš.

Moře

Zdravím, jmenuji se Moře a provedu vás svojí krajinou. Je tu spoustu živočichů třeba pan Chobotňák - Píďa nebo paní Velrybová a pan Velryba. Pan Chobotňák žije v mořské skulině, bydlí tam sám a je mu doma dobře. Velrybovi rádi plují při západu slunce u pobřeží severní Ameriky. Mým oblíbeným nájemníkem je zlatý Rybák. Rybák rád vegetí na pláži, dělá mu to dobře.

Také jsem plný zdravých i jedovatých rostlin. Třeba chaluhy, korály, řasy, dokonce i Cymodoceaceae.

Jsou věci, kterým někdy nerozumím. Lidé se nechovají ke mě vždy hezky, hází do mě odpadky a neuklízí na březích a plážích. Na druhou stranu chtějí, aby jim bylo se mnou dobře. Zažívají se mnou dobrodružství a chtějí u mě odpočívat.

Moc si přeji aby všem spolu bylo dobře.

NAMYŠLENÝ RAMPOUCH

Venku mrzne a mě je dobře víte proč, protože jsem rampouch. Objevuji se většinou v zimě jako ten nejkrásnější objekt. Visím na střeše nějakého domu a pozoruji každého, ano opravdu každého. Zezhora je totiž všechno lépe vidět. Pokud, ale něco neuvidím, tak to uvidím, protože ono si to přijde za mnou. Jsem totiž tak krásný že mě každý chce. Na slunci se do toho ještě třpytím a každé dítě se pro mě sápá. Nikdy mě však nezíská. Dokonce i já sám sebe obdivuji. Prostě jsem hrozně krásný a každému se líbím. Bohužel na jaře zase roztaju. Ale příště až se k vám vrátím tak budu krásnější než kdy dřív.