Český jazyk 6A - Země spánku
Moje krajina
Sedím na nejvyšším útesu mé vysněné země a kochám se pohledem na překrásnou rozmanitou krajinu.
Pode mnou pramení průzračný, neposedný potůček vinoucí se až dolů do údolí, kde se vlévá do řeky. Louka, kterou potůček protéká, je plná různobarevných květin. Kolem potůčku se sklání několik starých moudrých vrb. V jejich stínu se klidně pase stádečko divokých koní. Napříč loukou se klikatí malá pěšinka s prkennou lávkou přes potok. Uprostřed louky se do potoka vlévá menší pramínek vytékající z paty útesu za mnou. Nalevo od louky roste sedm vzrostlých dubů, po kterých se dá skvěle lézt. Naproti nim je planý ovocný sad plodící neobvykle šťavnaté a velké ovoce. Roste tam také jedna mohutná jabloň, ve které se usadil roj bujných včel. Na pozadí toho všeho se tyčí obrovské majestátní hory. Na úpatích těchto mastodontů se rozléhá obrovský hustý les, sem tam s nějakou mýtinkou.
V takové krajině bych chtěla žít, je škoda, že neexistuje.
Nebe plné bonbónů
Nebe plné bonbónů má hodně sladkostí všech druhů.
Tato země se jmenuje RÁJ SLADKOSTÍ.
Úplně vše je ze sladkostí.
V tomto ráji sladkosti nikdy nezmizí.
Když prší, padají zmrzliny.
V zimě místo sněhu padá cukrová vata.
Země spánku
Jak vejdu do Země Spánku, tak se všechno vzbudí a všichni ptáci začnou zpívat. Pak přede mnou je vždycky velký altánek s lehátkama a tobogánem. Když vyjdu druhou stranou, je tam velký bazén s vířivkou a tobogánama.
Potom když už mě to v bazénu moc nebaví, tak si zajdu do velkého zábavního parku se Zoo a vším, co chci. Ze zábavního parku mám několik cest na výběr, kam můžu jít. Já skoro pořád jdu do parku, kde jsou stovky zvířat a můžu s nimi mluvit. V parku je i jezero, které je čisté jako zrcadlo a v něm žijí spousty ryb a rybiček. Od jezera často chodím k moři, protože je tam spousta delfínů, lachtanů a tuleňů. Žijí tam i žraloci, ale ti jsou moc hodní a přátelští oproti normálnímu světu. Často si hrají s tučňáky a tuleni. Potom asi jeden km od moře je velký hrad, kde je každý večer světelná šou. Každý den na hradě mají výstavu různých věcí, kam rád chodím, protože je tam vždy něco jiného. Když už se stmívá, tak si jdu zpátky do parku, lehnu si pod strom a koukám na hvězdy. Nakonec jdu do kouzelných dveří, které mě vrátí do skutečného světa.
Moje země spánku
Má země spánku je planeta daleko od Země. Má planeta je malá, kulatá a nikdy na ní není den.
Je rozdělena do několika částí a každá část má jinou noc. Jasná noc, kde září měsíc a je plná hvězd, jsou hezké sny. Tmavá noc, bez hvězd, bez větru a zvuků jsou smutné sny.
Na mé planetě je ale i místo, kde je absolutní tma, žádné zvuky tam nejsou a vítr tam nevanje. To je místo, kde se nezdají žádné sny. Hned vedle tohoto místa je velká brána, která je zamčená. Nikdo do ní nemá přístup. Ani já ne. Je to zakázané oddělení. Tam se nachází všechny sny, které si ráno nepamatuju.
Další a asi nejhorší část je část, kde jsou noční můry. Okolí je zbarvené do červena a jsou tam slyšet hrozné výkřiky a děsivý smích. Na tomto místě jsem každou noc.
Země snů
V mojí zemi snů by určitě byly lesy a taky trochu hory, vlastně od všeho trochu, lesy, hřiště, louky, řeky nebo jezera, i moře by tam mohlo být, abych si mohl vybrat, kam se půjdu koupat.
Teď se těším na léto, až bude teplo. Ale v mojí zemi snů by nemuselo být léto pořád. Bylo by fajn tam mít všechna roční období. Anebo by ta roční období mohla být najednou v různých částech té země snů a já bych si mohl odjet do zimy za sněhem třeba jen za sněhem.
Byla by tam nekonečná studánka s vodou, z které by tekla voda, jen kdyby byla potřeba.
V mé zemi snů by nebyli pavouci nebo by byli duhoví a hráli techno, aby ve mě nebudili divný pocit ´´hrůzy´´. Lišky by nebyly tak moc plaché, a medvědi by byli rádi pohlazení a chtěli by jahody se smetanou.
Nechci, aby tam byly vážné a těžké nemoci a pandemie.
Chtěl bych, aby tam byly jeskyně, kde budou různé suroviny a zdroje, které by se obnovovaly. A lidé by těmi surovinami neplýtvali a vynalezli by stroje, díky kterým by neničili přírodu a zemi.
Byla by to prostě země, v které bych se cítil dobře a chtěl bych tam být a podle mě nějaký lidi také.
Zem zvířátek
V mé zemi zvířátek je plno zajímavých věcí. Mám tam, strom na kterém je veverka. Na louce se pase ovce. U rybníka kváká žabka. V rybníku plavou spousty ryb. Na obloze létají ptačci. Kočička číhá na myšku. Křeček na trávě si vychutnává sušenku. Sluníčko krásně svítí na zvířátka. Na stromě rostou krásná červená jablíčka. Divoké prase pozoruje zvířátka na louce. Jelen se pase na krásné zelené travičce.
Rozcestí snů
Pokaždé, když se vydáte do země spánku, čeká na vás rozcestí. Nalevo jsou hororové sny a vpravo jsou pohádkové sny. Většinou byste šli vpravo, ale někdy jste tak ospalí, že jdete vlevo, ani o tom nevíte. Může se stát to, že jdete tak někam mezi, pak je to celé pomotané. Pro ujasnění, když jdete pohádkovou stezkou, všechno je hezky barevné, všichni jsou na sebe hodní, plní se vám tam vaše největší touhy a prostě si to tam užíváte. Ale pokud jste si vybrali hororovou stezku, tak je všechno tmavé, lidé vás chtějí zabít, všechno tam hoří, vyjí na vás vlci. Prostě to je celé hrozně děsivé. Když jdete mezi, tak je to ten typický zmatený sen. Chvíli nevíte, co se tam děje a objevují se tam postavy, které neznáte. Například máte dojem, že jste se probudili, ale pořád spíte. Po opravdovém probuzení vás z toho bolí hlava. Ponaučení z tohoto všeho zní: vždy choďte vpravo.
ZEMĚ SPÁNKU
V mé zemi snů je obří strom, na kterém rostou jablka. Dále tam jsou dva potůčky okolo stromu. Tyto potůčky mají čistě modrou barvu. Oba čisté potůčky se vlévají do rybníka, z kterého pak tečou pryč. Louka je mezi potůčky, u nich rostou růže. Vlevo od potůčků je zasněžená krajina. Vpravo od potůčků je kamenná cesta. Nahoře od ní je další čistě modrý potůček. Ten se pak vlévá do velkého středně mělkého potůčku. V tomto potůčku rostou dlouhé rákosy. Dole od ní je malá zahrádka s sněženkami. Okolí zahrádky je velká vrstva sněhu. V ní je díra, aby se dalo k zahrádce chodit.
Země spánků
Moje země spánků je obrovská, když se v mé zemi spánků probudíte, jste na louce, kde jsou nádherné stromy s jablky. U řeky tam pobíhají barevné slepice. V řece plavou moc chutné ryby a v loďce sedí rybář, který je rád loví. Pokud poplujeme po řece nebo půjdeme po louce, dorazíme k malinkaté vesničce. Všude jsou milí lidé, rybář tam prodává ryby, pekařka peče a prodává čerstvé pečivo a hostinský čepuje pivo ve své útulné hospůdce. U vesnice je dřevěné molo, u něj velké lodě a na obzoru je nekonečné moře. Za malinkatou vesničkou jsou majestátní hory. Když vylezete na hory, uvidíte tam domek, kde bydlí pastýř a jeho huňaté ovečky. Pastýř není moc milý, ale ovečky má rád. Ve vesničce prodává teplou vlnu. Jak si vlastně lidé v zemi spánků žijí ? No žijí si tam moc dobře, v týdnu pracují na výrobcích a ty prodávají na trhu ve vesnici. O víkendu mají zasloužené volno s rodinou. Proč jsem si vymyslel zrovna tuhle zemi spánku ? No, protože mi to přijde jako má vysněná země.
ZEMĚ SPÁNKU A SNY
Než usnu, tak mě obklopuje temnota. Ale má země spánku se svými sny pohltí temnotu a pozve mě dál.
Je tam velká brána z šedého kamene, do které se může vstoupit, ale nemusí. Když se do brány nevstoupí, tak přichází jenom spánek. Když se nechám zlákat dovnitř, tak se ocitnu se v nádherné krajině. Nad loukou se tyčí zelené kopce a bílé hory. Vedle louky je les, ze kterého se ozývá cvrlikání ptáčků. Na louce jsou kytky - hodně barevných kvítků a pár černých tulipánů. Nad tím vším poletují bílí motýlci, kteří sedají na kytky. Když motýl sedne na barevný kvítek, tak přivolá příjemný sen. Když motýl sedne na černý tulipán, přivolá tak nehezký sen. Ale tulipánů je tam naštěstí málo.
Mám rád svoji zemi spánku, protože je to vlídné a hezké místo a rád se sem každý večer vracím.
Země spánku
Má země spánku má nádech do šedo bílých barev, když do ní vstoupíte, ovane vás vůně pražené kukuřice a svěží vánek, který vás vezme až do korun stromu s nadýchanými listy, které když spadají na šedou zem, promění se v čisté zlato, ze kterého ospalé ovce pletou měkké deky na bílé obrovské kanape s černými polštářky, vedle kanape stojí úzký bílý stolek, na kterém se podávají sušenky a čaj . Když se najíte, sednete si a povídáte si s bílými myškami a černými králíky a potom se probudíte.
Země spánku
Ocitnu se tam po těžkém dni. Když si lehnu do měkkého portálu. Zapnu svou mozkovnu. A ocitnu se tam. V mé zemi tak jsou kočky a polštáře. A cítím se tam příjemně. Vše, co si představím, to se tam stalo. Ať jsem kdekoliv, vždy je se mnou. Většinou se tam ocitnu v nějakých potížích, třeba v nemocnici. Když mám třeba po testu a přijdu domů, hned jdu do svého pokoje. Tam si lehnu do své postele. A jdu do své země spánku. (tuto činnost při korona době nemohu provádět pro informaci čtenáře)
Země spánku
Moje země spánku se jmenuje Usni zem. Jsou to kopce přikryté velkou kostkovanou dekou s různými barvami. Každá kostička deky představuje peřinku nějakého dítěte, buď kluka nebo holky, v této Usni zemi. Usni zem vznikla tak, že velký obr Spáč si jednoho dne udělal piknik na hrbolaté zemi. Rozložil tam deku a potom odběhl pro jídlo, ale už se nikdy nevrátil. Deka zůstala ležet na zemi a po nějaké době se tam zabydlely polštářové mráčky. Polštářové mráčky jsou velmi důležité, protože, když děti usnou ve svých pozemských postýlkách, mráčky je přenesou do Usni země, kde si společně hrají. Když ale odbije půlnoc, mráčky uloží každé dítě na jiný barevný čtvereček deky a vypráví jim pohádku. Po dočtení té nejdelší pohádky na světě všechny děti usnou. Poté je mráčky přenesou zpět do jejich pozemských postýlek, kde se děti probudí do krásného dne. Usni zem je přes den uzavřena zlatou bránou, kterou hlídají mráčkové stráže. Otevírá se až v 20h večer a uzavírá se v 6h ráno.