Voda

Bavily se dvě řeky,

co bdí v česku už věky.

I tu jedna zvolá ,,Vltavo!´´

Ta druhá na to ,,Otavo?´´

,,Jakpak je dneska v Mělníku?´´

,,Podívám se do deníku.´´

Pravila hřmotně Vltava,

že zatřásla blízkýma domama.

,,No v Mělníku je teď všude pěkně.

Pročpak je to Otavo, pro tebe nutné?´´

,,V Mělníku totiž, bydlí má tetka,

Jíž se říká, u Mělníka Pšovka.´´

,,Opravdu? Nešálí mě uši.´´

,,Vážně pravím. Na mou duši!´´

Otava pohodila peřejemi.

,,Pročpak Vltavo, nevěříš mi?´´

,,Inu, snad pravdu máš,

ale strýček Černavka myslí, že kecáš.´´

Tu Otava hladinu svou zlobně zčeřila,

a pár nebohých much při tom,bez čárky utopila.

,,Jaký strýc? Ale houby!

Máš přeci jen sestru Ohři v Doubí!,,

Na Vltavě začaly rejdit malé vlnky,

až zahoupaly se i u přístavu loďky.

,,I co tě nebere! To je hloupá hádka!

vždyť v Kolíně je má Polepka matka!,,

A Otava měla už tak velké vlny,

že zmizely pod nimi nejbližší domy.

,,To je žert! Nedělej ze mne blázna!´´

To už se koupaly i na polích stáda.

,,Ty lhářko,

že ti není od úst hořko!,,

A tak se vlny zvedaly,

že párek ovcí utopily.

Jako rozbouřené moře se ozýval pískot

a vlny potopily i nedaleký hrad Zvíkov.

Potopa,bez čárky ohromná to byla,

vyšší než jakákoli vila.

Však jak se dvě řeky dříve hádaje,

už se žádný nepamatuje.