Slunce

Celé zadání projektového dne najdete zde

Světlo a stíny v přírodě - Viky

Světlo a stíny v přírodě - Thea

Světlo a stíny v přírodě - Kája

Óda na slunce - Bělka

Slunce, vrať se.

Tam na nebi, tam se chvěje

a dodává nám naděje.

Září, svítí, teplo dává,

každé ráno nám zamává.

S ním Sněženky vytančí na povrch

a vrací se k nám jarní duch.

S ním se stromy osypají poupaty.

S ním se zvířata budí pod doupaty.

S ním rozespalý člověk otevírá oči

a vstává, i když spal by rači.

Přesto to není k zahození

když paprsky svítí touto zemí.

Nová smrt, nové narození.

To je se sluncem probouzení.

A proto říkám

Slunce,

vrať se.

Teplo prosakuje lidskou kůží,

Budí ze zimního spánku růži,

stromy, ba i medvědy,

všechny říčky a vody.

Slunce, jež nás chrání

a před zimou tělo brání.

Někdy méně, někdy více

Prohřívá nám plíce.

Zklidní mysl, zjasní zrak,

někdy se schová za mrak.

Pak je nám zima

a chytá nás rýma.

Pak je nám klendra a zebe

a už jen se čeká na tebe.

A proto říkám

Slunce,

vrať se.

Óda na slunce - Lada

Slunce

Slunce, to je poklad náš,

pán denní oblohy.

Když se na něj podíváš,

na svícení má on vlohy.

Jeho paprsky, jako boží poslové,

pomáhají nám tu žít.

Vidět pravdu v situaci sporové,

za světla bez strachu být.

Zima, to je bídy paní,

slunce svítí, ale málo.

Všude se hlad i zima valí,

slunce však dlouhý boj o jaro vyhrálo.

Je tak ohromné a zářivé,

prostě světla král.

Drží nás tu v teple živé,

je to velký dar.

Tak uctívejme slunce naše,

važme si ho každý den.

Vždyť je prostě jenom naše,

běžte si ho užít ven.