Yorkshire, UK

Na pražském letišti, přirolovalo letadlo. Je celkem malé, podivně zahnutá křídla. Boeing 737, pokud se dobře pamatuji.

Tankuje se do křídla. Letadla mají palivo uložené i v křídlech a přes počítač se neustále vyvažuje "přelíváním" paliva v systému.

Vevnitř je to trochu stísněné - nízkonákladové aerolinie šetří, kde se dá, aby udržely cenu letenek nízko. Je to trochu na úkor pohodlí, ale na dvě hodiny to úplně stačí. Je to jako sedět dvě hodiny v autobuse. Jet2 se chce odlišit tím, že je trochu neformální v komunikaci se zákazníkem - začíná to už oslovením: "Ladies and gentlemen, boys and girls". Nebo to bylo "girls and boys"?

Pohled na Scarborough z Oliver's Mount. Hora dostala jména po Oliveru Cromwellovi, který obléhal hrad (na zalesněném kopci nad mořem) celých šest měsíců. Za občanské války v Anglii, kdy proti sobě bojovali roajalisté a parlamentaristé. Cromwell měl proti sobě šlechtu, která vlastnila hrady, a proto mu nezbylo než táhnout Anglií a hrady dobývat. Hrad nad Scarborough dlouho odolával Cromwellovu obléhání, protože stojí na rozlehlém plochém kopci, kde se dala pěstovat zelenina a chovat ovce a dobytek. Během obléhání Cromwell několikrát přijel na kontrolu a pozoroval stav z vysoké hory, odkud měl na hrad dobrý výhled. Proto Oliver's Mount.

Pohled na South Bay - jižní záliv. Za kopcem, na kterém stojí hrad, je North Bay, záliv severní. Vikingové si tu kdysi dávno zbudovali důležitý přístav. Když sem dorazil 1066 norský král Harald Hardrada, všechny pobil a město vypálil. Chtěl dobýt celou Anglii, ale u Yorku byl poražen Angličany, které vedl Harold Godwinson. Haroldova anglická armáda se pár dní po svém vítězství musela vydat na několikadenní pochod na jih, kde se k břehům Anglie blížili Normani v čele s Vilémem Dobyvatelem. Vilémovo jméno napovídá, jak to celé dopadlo...

Vlevo Grandhotel, který město nechalo postavit v polovině 19. století, aby se odlišilo od jiných přímořských letovisek a zvýšilo návštěvnost. Plán byl velkolepý: má tvar písmene V na počest královny Viktorie, čtyři věže symbolizují roční období, 12 pater od moře měsíce, 56 komínů týdny. Snadno lze uhodnout, kolik měl hotel pokojů. Dnes je ohromnou přítěží - spolkl už několik miliónů liber a stále není ve stavu, kdy by lákal turisty.

Room 6 - naše učebna. Na stěně vlevo (mimo obraz) jsou sice dvě bílé tabule, ale žádný učitel je nepoužívá - píše se na "interaktivku". Veškerý materiál mají učitelé připravený ve dvojí podobě: v elektronické - vše se prezentuje na tabuli, a zároveň v papírové podobě, se kterou pracujeme.

Chodba ve škole Anglolang.

Připomínka Anne Brontëové, která zde hledala poslední naději na vyléčení z tuberkulózy - pár měsíců po smrti svého bratra a sestry Emily, které zabila stejná nemoc. Anne zemřela jen několik dní po příjezdu a její sestra Charlotte, která tu pobývala s ní, ji nechala pohřbít na místním hřbitově. Anne jako jediná z celé rodiny (rodiče, teta, šest sourozenců) není pohřbená ve svém domově v městečku Haworth. Charlotte, Emily a Anne Brontëovy patří mezi nejvýznamnější autory anglické literatury. V těchto letech se postupně slaví dvousté výročí jejich narození: Charlotte 2016, Emily 2018, Anne 2020.

Podvečerní pohled na Robin Hood´s Bay. Zátoka s rybářskou vesničkou. Je vidět, že moře je v odlivu.

Bryherstones Inn. Nejhezčí hospoda, dnešního večera. Hospoda není ideální překlad. "Pub" je zkratkou výrazu "public house"- místo, kde se mohli lidé setkat se sousedy a popít pivo nebo cider. V "pubu" si nesedejte a nečekejte na obsluhu - je třeba jít k baru, vybrat si své pivo nebo cider, objednat a zaplatit. Pak si se sklenicí v ruce buď najdete místo k sezení a nebo pijete a bavíte se vestoje. V pátek a v sobotu bývá tak plno, že si sedají jen ti, kdo se chtějí také najíst - kdo přišel jen na drink, se ke stolu netlačí.

Jeden z barů v místním pubu - na pultu jsou vždy nějaké savé podložky, protože pivo se často čepuje tak, že přetéká okraje sklenice.

Street Life Museum ve městě Hull - muzeum každodenního života. Tady nás překvapila dvoupatrová tramvaj.

Nejstarší dochovaná tramvaj v Británii je z roku 1867. Krásně zdobená, vevnitř vypolstrovaná.

Po tramvaji tažené koňmi přišla tramvaj poháněná parou.

Železnice se v Británii zasloužila o sjednocení času. Do té doby se cestovalo málo a dlouho, takže nikomu nevadilo, že je v každém městě o pár minut jiný čas, podle toho, jak bylo vzdáleno od nultého poledníku.

S příchodem železnice přišly zmatky - lidé často zmeškali vlak, protože neměli jasno v tom, jestli je čas udán podle stanice, ze které odjížděli, nebo do které přijížděli. Města se postupně začala řídit podle železnice, a tak mají dnes Britské ostrovy jednotný čas.

Reklama dnes vypadá úplně jinak, ale výrobek se nezměnil...

Trvalá ondulace pro dámy...

Další muzeum ve městě Hull - dům muže jménem William Wilberforce je věnován historii otroctví a boji za jeho zrušení v zemích britské koruny. Největší zásluhu na tomto boji měl právě William Wilberforce.

Otrokům se na krk dávaly železné kruhy, ze kterých vybíhaly asi půlmetrové hroty zakončené háky. Jednak byly těžké a bolestivé, jednak znemožňovaly otrokům utéct - nedostali se s nimi skrze stromy nebo keře a v otevřené krajině byli zase snadno viditelní.

12 milionů Afričanů bylo násilím transportováno přes Atlantik a prodáno do otroctví.

Britský parlament zrušil otroctví po dlouhých politických bojích v roce 1807 poměrem 114:15.

Ananasový koláč a bezinková limonáda s růžemi.

Přestože i zde je hodně suché léto, trávník je stále ještě zelený a po anglicku zastřižený.

Jezírko za domem. Kovová koule se otáčela a vypadala, jako když se vznáší nad vodou.

Jedno z několika jezírek. Všude lavičky.

Warwick House (guest house = penzion). Příjemná a upovídaná paní majitelka ("landlady"). Nejhezčí předzahrádka v ulici. Přesně napůl cesty mezi školou a mořem - na obě strany je to pouhých deset minut.

Oběd v Sainsbury´s Superstore za 5 liber a 50 pencí.

Belisha beacon - označení přechodu, na kterém mají chodci přednost. Beacon = maják, Belisha je příjmení ministra, který toto značení v roce 1934 zavedl.

Scarborough se pyšní nejdelší nádražní lavičkou na světě. Je 139 m douhá, pojme 228 pasažérů a najdete ji na prvním nástupišti.

Lístek na představení do poslední (5.) řady za 14 liber 40 pencí. Dostali jsme množstevní slevu :)

Před představením. Celá hra se odehrávala v zahradě v rozmezí 12 let.

Sir Alan Ayckbourne, který byl za svou divadelní práci povýšen do šlechtického stavu, žije ve Scarborough a své hry vždy uvádí nejdřív ve zdejším divadle. Patří mezi nejvýznamnější dramatiky nejen v Británii, ale vůbec na světě. Je jedním z nejhranějších žijících autorů. Napsal přes 70 her, z nichž se 40 dostalo do londýnského West Endu a 10 na Broadway v New Yorku. Ochotně nám podepsal program a skoro hodinu odpovídal na dotazy.

Nápady od Lindy - něco se dá vyrobit, něco koupit na nejmenovaném internetovém obchodě.

Diskuse nad nepříjemnými situacemi - jak se obvykle řeší v různých zemích. Vlastně moc rozdílů nebylo.

Jak správně navzájem představovat lidi, kteří se neznají, podle anglické "bible" společenského chování, DEBRETT´S. Pravidla jsou neustále atualizována, lze si nastudovat i "netiketu" - pravidla etikety pro internet.

Pobavte se u pravidel pro tanec:

Obchodní centrum Scarborough, v dálce je vidět hrad. Do obchodu Poundland dnes nakráčel racek a začal klovat do sáčku s kukuřicí.Prodavačka ho vyháněla s respektem - zblízka je obrovský. Hned první den nás ve škole varovali, abychom racky v žádném případě nekrmili, protože by nás mohli ve větším množství ohrozit. Při pohledu zblízka si člověk vzpomene na Alfreda Hitchcocka a jeho slavný film.

Lord Rosebery, "pub" z roku 1895.

Lord Rosebery uvnitř.

Malé domky dnes slouží jako rekreační objekty a penziónky. Tady byla kdysi hospoda pro námořníky, dnes je to soukromý objekt.

Na místě dnešní soukromé zahrádky bylo dřív malé náměstí.

Nejmenší domek ve vesnici. Robin Hood's Bay působí vzhledem města, i když malého. Podle britského měřítka je to ale vesnice - má méně než 2000 obyvatel.

Moře při odlivu. Na písku "sedí" loďky - přesně takhle tu kotvily i velké lodě, které dovážely zboží.

Pokuta 100 liber, pokud majitel neuklidí po svém psovi. Tady nemusíte kličkovat a dívat se pod nohy.

Robin Hood´s Bay bylo centrum pašeráků. Zboží (hlavně sůl) přišlo po moři, vyložilo se v noci při přílivu a systémem kanálů a propojených tunelů ve sklepeních domů se skladovalo a posílalo dál. V úzkých uličkách se místní dokázali velmi rychle ztratit.

Varování před přílivem - jediná přístupová cesta od moře do vsi je při přílivu nepřístupná, voda stoupne i o osm metrů.

Tady se na pláž nechodí s dekou a v plavkách, nýbrž s lopatkou a síťkou - v "jezírkách" se hledají mušle a rybky nebo malí krabi.

V zimě bývá moře rozbouřené, je třeba ochrana před vlnami.

Teráska v malé kavárně nad mořem, na plotě si někdo zapomněl ponožky.

Limonáda s kořenem pampelišky a lopuchu. Původ má už ve středověku, kdy se jednalo o lehce alkoholický nápoj. Má příjemnou, hodně sladkou chuť, připomíná kolu se zvláštní příchutí.

Tady jsme viděli nové slovíčko "v akci": vaping je kouření elektronické cigarety.

Směrovka k toaletám.

Morris dance - tradiční anglický lidový tanec, první doložená zmínka pochází z roku 1448. Většinou tančí muži. Na nohou mají zvonečky a v rukou většinou šátky.

Pomník Caedmonovi, který je považován za prvního anglického básníka. Složil Hymnus o stvoření, a to prý ve snu, podle pokynů anděla, který se mu zjevil. Z keltského pastevce se stal mnichem a zemřel ve zdejším klášteře.

St Mary's Church. Zdejší kostel má neobvyklý tříúrovňový pulpit a kostelní lavice určené "cizincům", tedy lidem, kteří přicházeli odjinud.

Otčenáš v angličtině.

Ve Whitby se dřív těžil gagát (také černý jantar), který pro černou barvu vzala na milost královna Viktorie. Po smrti svého manžela nosila jen černou a jediné šperky, které považovala za vhodné nosit v době smutku, byly právě šperky s gagátem. Anglicky - jet. Podle toho: jet black = černočerný - např. iPhone i7 se prodává ve variantách Black nebo Jet Black.

Parkoviště v městečku Goathland. Tady obec trávu neseká, pořídila ovce, které veškerou péči o trávník obstarají samy.

Nádraží v Goathlandu. Tady se natáčel Harry Potter - příjezd na bradavické nádraží.

Zrovna odjel vlak plný turistů, kteří si chtěli nádraží prohlédnout. Kromě Harryho Pottera se tu natáčelo i pár seriálů známých nejen v Británii, ale i ve Skandinávii.

Přednosta stanice čeká na příjezd dalšího vlaku.

Nápis na nádraží radí: Stůj. Rozhlédni se. Poslouchej. Pozor vlak.

Nezavření branky se trestá pokutou ve výši 2 liber. Na branky jsou v Anglii hákliví - kvůli ovcím.

Hned za nádražím začíná vřesoviště.

Thornton le Dale - prý jedno ze tří míst, kde najdete nejlepší zmrzlinu v Angli. Čokoládová a Turkish Delight - zmrzlina z růží. Byla výborná.

Nabídka dne.

Thatched roof = došková střecha. Dům jako z pohádky.

Fotka se moc nepovedla, ale nemohla jsem ji vynechat, nádraží bylo ještě hezčí než v Goathlandu.

V neděli jezdí historický vlak s parní lokomotivou, takže jsem přijela stylově.

Main Street - hlavní ulice v Haworthu. Díky velkému zájmu o sestry Brontëovy si městečko zachovalo původní ráz a v centru se změnilo jen málo. Auta jsou sice všude, ale jezdí po "kočičích hlavách", do centra smějí jen ti, kdo tam bydlí nebo provozují obchod či hospodu.

Ulička je velmi malebná, i když prostoru pro zeleň je málo.

Pohled na hlavní ulici shora. Natočilo se tu už několik filmů a filmaři toho moc měnit nemuseli.

Až na kopci stojí fara, ve které sestry bydlely od útlého dětství. Tady kdysi město končilo a je to víceméně stále stejné. Vlastně hned za farou jsou louky, pastviny a vřesoviště.

Pracovna Patricka Brontëa. Byl farářem v Haworthu a kromě jiného se zasloužil o zlepšení hygienických podmínek ve městě. Psal zprávy do Londýna a dosáhl toho, že přijel na kontrolu inspektor. Zhrozil se nad tím, co shledal, a dochována je jeho zpráva, podle které je situace v Haworthu nejhorší z celé Anglie. Kromě průmyslu, který využíval uhlí a zamořoval celé okolí, neexistovala kanalizace, a navíc tu byl problém se hřbitovem. Rozkládal se na vrchu nad městem a byl tak přeplněný a špatně zajištěný, že prosakoval do spodních vod a kazil vodu ve studních, ze kterých lidé pili vodu. V té době byla průměrná délka života v Haworthu 25,8 let a 41,6 % dětí umíralo před dovršením 6 let.

Jídelna. Zde se večer sestry scházely a psaly. Všechny předměty na stole jsou jejich. Jídelní stůl je nejnovějším přírůstkem do sbírky - muzeum ho získalo po mnoha letech přesvědčování od soukromého majitele v roce 2015, a to za cenu 600,000 liber. Je to snad nejdůležitější kus nábytku - u tohoto stolu byly napsány jedny z nejvýznamnějších románů anglické literatury.

Na černém sofa zřejmě zemřela Emily. Na stěně visí podobizna bratra Branwella, který byl prý velmi talentovaný, ale neproslavil se tak jako jeho sestry.

Kuchyně. Domácnosti se nejvíc věnovala Emily, která po krátkém období, kdy pracovala jako guvernantka, nechtěla opustit domov.

Kuchyňské náčiní opravdu patřilo rodině.

30. července 2018 se slavilo dvousté výročí narození Emily Brontëové. Protože rukopis její jediné knihy Na větrné hůrce je ztracen, přišlo muzeum s nápadem pořídit rukopis nový. Každý návštěvník mohl opsat jeden řádek z její knihy a zaznamenat své jméno a adresu. Poslední řádek opsala Její královská výsost, vévodkyně z Cornwallu:

Šaty Emily Brontëové. Byla nejvyšší ze sester, měřila přes 160 cm. Charlotte asi jen 145.

Tyto předměty patřily tetě sourozenců Brontëových, která se o ně starala po smrti jejich matky. Zvláštní boty vpravo se nasazovaly na vlastní boty jako ochrana, když se šlo například na dvůr. Skromný život demonstruje fakt, že truhlička na šití byla tak významným předmětem, že ji teta výslovně zmínila ve své poslední vůli - odkázala ji jedné ze svých neteří.

Tato "skříňka" je psací stolek z tehdejší doby. Byl přenosný, dal se snadno složit a dovnitř se daly uložit různé drobnosti. Tenhle patřil Charlotte, autorce Jany Eyrové. Byla krátkozraká, bez brýlí se neobešla. Překvapila mě informace, že husí brk, kterým se psalo, vydržel přibližně týden.

Šicí potřeby a výšivka Charlotte.

Tady se děti učily, když byly malé. Místnost je menší, než bývala, Charlotte po smrti všech svých sourozenců provedla stavební úpravy.

Ložnice otce, Patricka Brontëho.

Pokus o rekonstrukci pokoje Branwella, bratra spisovatelek. Byl všestranně nadaný, stejně jako jeho sestry - maloval, kreslil, psal básně. Ke konci života hodně pil, zřejmě i bral opium, asi trpěl depresemi.

Tuto skříň zakoupilo muzeum z jednoho šlechtického sídla, které kdysi Charlotte Brontëová navštívila (jako dnes turisté navštěvují zámky) a které patřilo jakési rodině Eyrových. Později ve své knize Jana Eyrová ve 20. kapitole napsala:

...the doors of a great cabinet opposite--whose front, divided into twelve panels, bore, in grim design, the heads of the twelve apostles, each enclosed in its separate panel as in a frame; while above them at the top rose an ebon crucifix and a dying Christ.

According as the shifting obscurity and flickering gleam hovered here or glanced there, it was now the bearded physician, Luke, that bent his brow; now St. John's long hair that waved; and anon the devilish face of Judas, that grew out of the panel, and seemed gathering life and threatening a revelation of the arch-traitor--of Satan himself--in his subordinate's form.

Psací stolek Emily Brontëové a jeho obsah. Kromě jiného si v něm schovala několik výstřižků s recenzemi na svou jedinou knihu. Byly velmi odmítavé, např:

How a human being could have attempted such a book as the present without committing suicide before he had finished a dozen chapters, is a mystery. It is a compound of vulgar depravity and unnatural horrors….

Portrét tří sester byl na léto zapůjčen z londýnské Národní galerie. Je to jediná jejich skutečná podobizna. Všechny ostatní jsou buď jen miniaturky, nebo byly namalovány až po jejich smrti.

Portrét namaloval bratr Branwell v sedmnácti letech jako cvičení. Původně byl na portrétu i on sám, protože však nezvládl perspektivu a proporce (namaloval svou postavu příliš velkou, vzhledem k tomu, že byla v pozadí), přemaloval přes svůj portrét sloup. Postupem času se barva na povrchu ztrácí a Branwellův portrét prosvítá.

Všechny sestry byly výtvarně nadané. Tohle je od Charlotte, která nakreslila několik obrázků květin. Jsou opravdu titěrné, ne víc než 10 x 10 cm.

Kreslicí a rýsovací sada, hračky, úplně vpravo obojek rodinného psa, fotografie fary, jak tenkrát vypadala.

Bratr Branwell namaloval ještě jeden obraz sebe a svých sester, ten je ale zničen. Dochovala se jen pravá část, na které je Emily. Toto je jakási rekonstrukce původního obrazu, ale pouze Emily je tu ve své skutečné podobě. Ostatní podobizny jsou namalovány podle herců, kteří hrály slavné sourozence v nejnovějším životopisném filmu BBC s názvem To Walk Invisible.

Úryvek z Bible vyšitý Emily Brontëovou, když jí bylo 11 let. I to patřilo tenkrát ke vzdělání. Sestry dostaly ve své době velmi dobré vzdělání a směly naslouchat vyučování svého bratra, ale musely se učit hlavně domácím pracím. V té době žena měla po smrti svých rodičů jen dvě možnosti obživy: buď se stala guvernantkou (domácí učitelkou), jejíž postavení bylo na úrovni služky, nebo se musela vdát a vdaná žena si musela umět poradit s domácností.

Když se Charlotte, Emily a Anne rozhodly oslovit se svými knihami nakladatele, zvolily si mužské pseudonymy - Currer, Ellis a Acton Bell. Tady jsou jejich autogramy, které na žádost nakladatele poslaly jednomu ze svých příznivců. Aby nebyla odhalena jejich identita, odeslal nakladatel podpisy z Londýna.

Osobní předměty Emily Brontëové. Napsala jedinou knihu, která je dnes považována ze jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Její romantický příběh šokoval čtenáře svou divokostí, nepřikrášlenými postavami bez poučování čtenářů nebo hodnocení postav. Jedná se o romantismus v původním slova smyslu - žádná uhlazená láska a dokonalí lidé, ale rozháraní, nešťastní hrdinové a láska divoká, bez hranic a konvencí.

Z deníku Emily Brontëové, kde popisuje každodenní život na faře. velmi malý formát papíru a drobounké písmo.

Emilyina hračka a vyznání významné anglické herečky Judi Denchové, známé například z filmů o Jamesi Bondovi.

Kresba Emily Brontëové.

Vlevo hospoda Black Bull, kam chodíval Branwell Brontë, za ní kostel v Haworthu.

Kostel má ještě dřevěnou střechu, ale Brontëovi by ho už nepoznali. Nikde jsem nenašla zmínku o tom, jestli Patrick Brontë jako duchovní pohřbíval své vlastní děti. Pravděpodobně to tak bylo a muselo to být zničující. Když zemřela Anne, Charlotte chtěla svého otce ušetřit třetího pohřbu během jednoho půlroku a nenechala tělo své sestry převézt do Haworthu. Anne není pohřbena v Haworthu, nýbrž ve Scarborough.

Riodina Brontëových je pohřbena v kryptě kostela.

Kamenný pranýř vedle kostela.

Stile - schůdky nebo žebříček, které slouží k přelezení ohrady. V Anglii se chodí i po soukromém pozemku. Všude se pasou ovce, psi musí na vodítko a všechny branky se musí zavírat.

Kamenný můstek sester Brontëových.

Voda nikde, i v Anglii je neobvykle teplo a sucho.

Na tomto kameni snad prý ráda sedávala Emily.

Kam se člověk podívá, všude jen nízký porost. Občas nějaký turista, jinak žádné stopy po lidské činnosti. Jen tahle zkušenost pomůže pochopit význam anglického slova "moors". Významnou úlohu hraje tento typ krajiny (i když v jiné části Anglie) také v knize Pes baskervillský od Arthura Conana Doylea.

Všude, kde se chovají ovce, tedy vlastně v celé Anglii, najdete branky, kterým se říká kissing gate. Je zkonstruovaná tak, aby mohl projít člověk, nikoliv ovce. Vždycky vrže, takže i když na ni nevidíte, můžete počítat lidi, kteří procházejí.

Zpátky na hřbitově v Haworthu. Kolem hřbitova hlavní ulicí na nádraží, nezmeškat vlak.

Racek se dostavil, jakmile nám upadl kousek jídla na zem. Seděl půl metru od nás a trpělivě čekal, dokud jsme se nezvedli z lavičky.

St. Mary´s Church. Kostel Panny Marie ve Scarborough.

Uvnitř je malá kavárna a obchůdek s knihami.

Na hřbitově za kostelem je hrob Anne Brontëové, jediné z celé rodiny, která není pohřbena s ostatními v Haworthu.

Nový, čitelný náhrobek. Když se Charlotte přijela podívat na hrob své sestry, našla chybu - Anne nezemřela ve věku 28, ale 29 let.

V této části Yorkshiru se hojně používal pískovec, který bohužel ve zdejším přímořském klimatu rychle zvětrává. Původní nápis je už dnes nečitelný.

Před osmi lety se nejstarší část hřbitova proměnila v legální parkoviště, což spustilo vlnu rozhořčených protestů. Jak je vidět, nepomohly.

A do kopce na hrad. Když jsme v pokladně vysvětlili, že jsme studenti z kurzu pro učitele, dostali jsme slevu :)

I tady zub času zahlodal. Nejedná se vlastně o hrad, ale jeho ruinu.

Na hradním nádvoří se konal rytířský turnaj. Organizovala nadace English Heritage, která se stará o kulturní památky v celé zemi.

Zjistili jsme jaký je rozdíl mezi rytířským kláním "jousting" (jeden na jednoho s dřevcem) a "melee" (každý s každým v nepřehledném boji - na koni a s mečem).

Hrad byl také postaven z pískovce.

Hrad byl několikrát poničen v různých bojích, naposledy za 2. světové války. Během své existence střídavě prospíval a chátral, dnes už je jen turistickou atrakcí a krásným místem pro rodinný výlet. Na rozsáhlém pozemku se dá strávit celý den s dětmi i se psem.

BBC nabízí velké množství podcastů. Díky Danovi jsem konečně pochopila co to je a jak to funguje. Můžete si vybrat z obrovského množství témat a nechat si posílat nové podcasty podle své oblasti zájmu každý týden.

Dan je dokonalý učitel. Šíří dobrou náladu, odbourává zábrany , přináší zajímavá témata, je skvěle připravený, umí to s počítačem,, inspiruje. Tady nám ukazuje aplikaci na vytváření kvízu typu Jeopardy.

Linda je taky vynikající. Obdivuhodná je její otevřenost, s jakou se sama účastní všech aktivit, které přináší do hodiny. Dnes s námi psala poezii a vytvořila úžasnou atmosféru. Naše vlastní básně byly velmi osobní a dojemné, z hodiny jsme odcházeli s uslzenýma očima.

Nejhezčí předzahrádka ve Scarborough.

Peasholm Park byl otevřen v roce 1912 ve stylu japonské zahrady.

Uprostřed jezírka byl vytvořen ostrůvek, kde stojí pagoda.

Park je obrovský, je tam spousta tichých zákoutí.

A veverky!

Typická ulice v anglickém městě. Terraced houses - řadové domky.

York Minster. Yorská katedrála, jedna z největších v severní Evropě. Je sídlem Arcibiskupa z Yorku, druhého nejvyššího hodnostáře Anglikánské církve.

Hned vedla katedrály stojí dům, ve kterém se narodil Guy Fawkes, muž který spolu se svými komplici plánoval 1605 spáchat atentát na krále Jakuba I. Byl prozrazen, zajat a,odsouzen k smrti a popraven jako zrádce - pověšením a rozčtvrcením.

V průchodech středověkých uliček se skrývají kouzelná místa. Zde jeden zapomenutý kostelík s hřbitovem. V něm dva dobrovolníci, připravení provést návštěvníky a odpovědět na všechny jejich otázky. Nejstarší náhrobní kámen na podlaze kostela patří chlapci, který sloužil v ložnici krále Karla II. Jeho rodina byla na tento úřad náležitě hrdá - informaci nechala do náhrobku vytesat.

Středověké domy s předsazeným patrem.

Staré středověké domy slouží dnes jako hospody nebo obchody. Všechny jsou vyparáděné.

Typická Anglie. Ani neoplotí vzácnou památku a nezakáže vstup, ani ji "nevylepší" betonem. Prostě ji používá, dokud "to drží".

Ulička "Shambles" - masné krámy po anglicku. Patra jsou předsazená do takové míry, že je v ve druhém patře možné potřást si rukou se sousedem z protějšího domu.

Fish and chips, mushed peas. Malá porce, 9 liber. Výběr ze tří druhů ryb, všechny jsou ve slovníku přeloženy jako "treska". Čeština nemá k dispozici tak bohatý slovník pro pojmenování ryb, jako angličtina. U hub je to přesně naopak.

Castle Museum. Muzeum je zřízeno v prostorách rozlehlého yorského hradu. Začíná se rekonstrukcí typického zařízení pokojů v různých historických obdobích a místech. Tady je viktoriánský salónek z 19. století.

Domácnost na yorkshirském venkově 19. století.

Konec 18. století, doba Jane Austenové. Módní bylo pořizovat si "deskového" společníka, který stál u stěny místnosti.

Skutečné šaty královny Viktorie. Neměřila snad ani 150 cm. Po smrti manžela neoblékla jinou barvu než černou.

Dokonalá napodobenina ulice z viktoriánské doby. Ve výlohách obchodů je zboží z 19. století - vše skutečné předměty, které nashromáždil zakladatel muzea John Lamplugh Kirk, když si uvědomil, že významná éra v historii Británie se chýlí ke konci.

Všechny obchody kdysi opravdu existovaly - každý má svůj příběh.

Městské vězení. V každé kobce byl vězeň, který vyprávěl svůj příběh.

Takhle velká skupina jsme byli, nebo spíš byly v prvním týdnu.

Tolik nás zůstalo na druhý týden.

Knížky a DVD se nejlíp nakupují v obchodě, kterému se anglicky říká charity shop. Prodávají darované věci od oblečení po knihy za nízkou cenu. Výtěžek jde na charitu. V obchodě je bedýnka, kam můžete odkládat věci, které nepotřebujete. Rakouská "spolužačka" právě odložila tašku s pár kusy oblečení.

Knížek se bohužel nedá koupit větší množství, aerolinky účtují za přesváhu zavazadel velké peníze. Pět knížek skoro tři kila.

DVD jsou skladná a lehká. V charity shopu od půl do jedné libry.

A ještě něco domů. Tahle dřevěná cedule mě oslovila, hodí se velmi :)

Škola Anglolang. Moc pěkná budova v centru města. Doporučuji!

Ani v Anglii téměř neprší, ani jednou jsme nemuseli jíst oběd vevnitř. Za rohem supermarket Spar a pekařství. Ve Sparu "Meal deal" (sendvič, láhev vody a malý sáček čipsů) za 3 libry. V pekařství slané i sladké kolem 2 liber. Není to špatné, ale trochu "na jedno brdo" a za pár dní se to přejí.

A tohle je cream tea. Čaj a scone s máslem, džemem a šlehačkou, které se říká clotted cream a která je někde na půl cesty mezi šlehačkou a máslem. Scone"je houska z těsta podobného vánočkovému. Do čaje ještě patří mléko. Celé to poslouží jako oběd. Za pět liber.

Německá kolegyně si objednala Afternoon tea. Je to spousta slaného i sladkého jídla v malých porcičkách.. Vešla se do ní jen půlka prvního patra, zbytek si nechala zabalit k večeři a snídani na druhý den. Vzadu v přízemí jsou ještě sendviče. 13 liber 50.

Na pláži. Moře je hodně daleko, tam kde jsou v pozadí lidé. Právě panuje odliv. Jízda na oslovi po pláži za 3 libry. Dnes už jen pro děti, v 19. století se tu ještě den před svou smrtí svezla Anne Brontëová.

V jižním zálivu je spousta atrakcí, hlavně pro děti. Zoltara možná znáte z filmu Velký (The Big) s Tomem Hanksem, kde malému klukovi splní přání vypadat jako dospělý.

17 stupňů Celsia, 4 hodiny odpoledne. Příliv a odliv se střídají po 6 hodinách a 20 minutách, takže za čtrnáct dní touhle dobou tu bude všude voda.

Hra "The 39 Steps" je komediální adaptací původního thrilleru, který natočil Alfred Hitchcock v roce 1935 podle knihy Johna Buchana. Je to úžasná podívaná. Spousta legrace a vynikající herecké výkony. Herci museli být na konci vyčerpáni. Jsou pouze čtyři a hrají ve velmi rychlém tempu na fyzičku náročné role.

Hrálo se v divadle Stephena Josepha, průkopníka divadla zvaného theatre in the round - kruhové jeviště je ze všech stran obklopeno diváky.