Horizonte, Regensburg, Deutschland

Staré město. Spleť uliček od malé po nejmenší. Z jedné strany na druhou není třeba víc než 15 minut, ale pro neznalého turistu to může být hodinové dobrodružství. Ještě nikdy jsem neviděla tolik náměstí(ček) na tak malém prostoru. Hledej názvy obsahující slovo -platz, nedopočítáš se.

Škola je v ulici Rote-Hahnen-Gasse.

A tady něco z našeho kurzu: dopoledne výběr témat a nová slovní zásoba zahrnutá do slovníku spisovné němčiny, bible všech germanistů, Duden.

Představte si, že genderová rovnost proniká i na semafory - místa panáčka (Ampelmann) se v některých městech prosazuje i Ampelfrau.

Odpoledne jsme věnovali detailnímu seznámení s bavorským školstvím. O německém školství se vlastně nedá mluvit, protože každá spolková země to má jinak. Samozřejmě se mezi sebou i porovnávají co do kvality. Hádejte, který "Bundesland" v posledním průzkumu nečekaně zazářil? Naši sousedi - Sasko! A kdo je na posledním místě? Viz tabulka.

Na tabuli se píše málo. Většinou se používá flip chart a papír se pověsí na zeď, ať jsou nová slovíčka nebo gramatika na očích.

Máme spoustu práce, na úklid není čas...

Slovníky a knihy stále při ruce, stačí sáhnout do polic.

Dvůr středověkého domu. Asi metrová dvířka a strom. Dnes je tu vysokoškolská kolej.

V řemeslnické čtvrti. Fotka z rozcestí čtyř středověkých uliček - ulička číslo 1.

V řemeslnické čtvrti. Fotka z rozcestí čtyř uliček - ulička číslo 2.

V řemeslnické čtvrti. Fotka z rozcestí čtyř uliček - ulička číslo 3.

V řemeslnické čtvrti. Fotka z rozcestí čtyř uliček - ulička číslo 4.

Tady se narodil Juan de Austria, levoboček Karla V., císaře Svaté říše římské a krále španělského. Tento uznávaný vojevůdce se stal velitelem flotily Svaté ligy, která roku 1571 rozdrtila osmanskou flotilu v bitvě u Lepanta.

Domek - garsonka?

Kolem roku 70 tu Římané založili vojenský tábor s názvem Castra Regina, neboli "pevnost na řece Regen".

Porta Praetoria - tak Římané označovali hlavní brány svých vojenských táborů.

Vedle větší a slavnější brány Porta Nigra z Trevíru je tato řezenská jedinou dochovanou římskou branou na sever od Alp.

Ve 4. století byla Castra Regina zničena Germány.

I v Bavorsku se dělá štrůdl - turisté chodí do místní "Strudelei" vybírat z více než dvaceti druhů.

Ve středověkém Řezně platilo: čím bohatší rodina, tím vyšší věž. Věží je tu hodně, dnes se v nich zřizují luxusní byty.

Obchod v jednom z průchodů a bezpečnostní dveře na středověký způsob.

Neupfarrkirche. Kostel byl postaven v 16. století na místě staré synagogy, která byla spolu s celou s židovskou čtvrtí srovnána se zemí.

Znovu flip chart v akci. Skupinová práce, zajímavá technika. Předpony na papírku, která je přiřazena správně, ta se může přilepit. Předpony jsou hodně těžké i pro učitele...

Prospekt závodu BMW Regensburg- pracuje se na tři směny, každých 55 vteřin sjede z výrobní linky jedno auto.

Biergarten - nepřeložitelný pojem. Slovník nabídne "restauraci se zahrádkou", ale to není vůbec ono. Trocha historie: v Bavorsku se původně vyráběla jen spodně kvašená piva, která potřebovala nízkou teplotu. Přes léto bylo nutné je udržovat při nízké teplotě ve sklepích, kde se chladila ledem. Čepovala se a rovnou konzumovala venku. Aby teplotu nezvyšovalo slunce, sázely sena těchto místech mohutné kaštany. Hosté si pod stromy začali objednávat i jídlo a první Biergarten byla na světě - 19. století v Mnichově.

Regensburger Würstl

Obatzda. Tato specialita neoslnila - pod hromadou cibule je kopeček škvarkového sádla a kopeček pomazánky, která chutná jako naoranžovo obarvený tavený sýr.

Biermalz. Z neznámého nápoje se vyklubala sladová limonáda - pijí ji děti, když si dospělí dávají pivo.

Kulturní program - exkurze v maličkém místním pivovaru.

Ve znaku pivovaru je kozel.

Zdejší sládková nám popsala výrobu piva pěkně od začátku. Výrazně nám obohatila slovní zásobu.

Zde pivo kvasí spodním kvašením při teplotě 8 stupňů.

Certifikát - víme (téměř) vše o výrobě piva.

Typický Němec se jmenuje Thomas Müller, je mu 43 let, má osmnáctiletého syna a manželku Sabinu, měří 178 cm, k jídlu má nejradši řízek a vypije hodně piva - 107 litrů za rok.

V historickém centru dochovaném ze středověku nenajdete strom, ale v parcích, které střed města obklopují je jich spousta.

Schloss-Emmeram-Park - park patří k zámku, jehož vlastníky jsou Turn-Taxisové.

V pozadí vpravo nádraží vlakové, vlevo autobusové. Vše blízko historického centra. Kdo tady bydlí, dojde všude pěšky.

Kostelík sv. Petra v zámeckém parku. Dřív se kolem něj nacházel hřbitov, dnes zbývá jen pár nečitelných náhrobků.

Na dnes už ztraceném hřbitově byl uložen Johannes Kepler, který tady vlastně ani nežil - krátce po svém příjezdu onemocněl a zemřel. Mnohem víc času strávil v Praze, nejdřív jako asistent Tychona de Brahe, pak jako císařský astrolog.

Časopis pro studenty němčiny. V tomto čísle je velké množství zajímavých (ne)podstatných věcí o Německu. Víte například jak vznikla slavná značka Milka? Ze slov Milch a Kakao, podle dvou nejdůležitějších ingrediencí.

Veste Oberhaus - Pevnost nad Dunajem.

Největší varhanní systém na světě najdete v Pasově v Dómu sv. Štěpána. Tvoří ho hlavní varhany (na fotce) a ještě další troje - v postranních lodích a u oltáře. Všechny se dají ovládat od jednoho stolu. Dohromady obsahují 17.974 píšťal, 233 registrů a čtyři zvonkohry. Každou neděli v 11 hodin se koná půlhodinový koncert, na který se sjíždějí lidé z širokého okolí.

Dnes jsme napočítali v publiku nejméně 800 lidí. Vstupné 5 euro.

Stephansdom v Pasově. Podle názvu jsme očekávali gotickou stavbu, a byli jsme překvapeni barokem.

Bavorský kroj: Dirndl pro holky, Lederhose pro kluky. Dokonce i (nekožená) verze pro miminka.

A tady názorná ukázka z ulice - sice výjimečně, ale potkáte na ulici lidi oblečené podle tradice, i ve třicetistupňovém vedru.

Úzké uličky jako v Řezně, ale už ne jen čistá gotika. Za zmínku stojí červená cedule, která označuje obchod.

Pferd = kůň, Metzgerei = řeznictví

Pro úzké středověké uličky jsou typické prampouchy, které napomáhaly stabilizaci staveb.

Domek na rozcestí...

Zahrádka na břehu řeky Inn.

Soutok Dunaje a Innu. Netypické je, že řeka pokračuje jako Dunaj, přestože Inn je jednoznačně mohutnější. Vyhrála délka nad šířkou. Každá z řek má jinou barvu, což nebylo pod zataženým nebem tak výrazně vidět.

Foto z informační tabule v Pasově. Takhle to vypadá za slunečného počasí - tmavomodrá řeka Ilz úplně vlevo, modrý Dunaj uprostřed, zprava zelený Inn.

Jezuitský kostel sv. Michala v Pasově.

Bývalá jezuitská kolej, dnes gymnázium.

Katedrála sv. Petra se stavěla od roku 1275 až do 19. století. Vedle kolínského dómu je považovaná za nejvýznamnější katedrálu v Německu. Každou neděli tu zpívají Regensburger Domspatzen (Spatz = vrabec), chlapecký sbor, který 1976 oslavil neuvěřitelných 1000 let od svého vzniku.V Řezně je pro ně zřízena internátní škola a gymnázium, sbor dlouhá léta vedl Georg Ratzinger, bratr papeže Benedikta XVI.

Keplerovo muzeum - dům, ve kterém zemřel. Kepler se jako protestant se několikrát uchýlil de Řezna, kde byla početná protestantská obec. Nikdy tu nežil déle než dva roky a před smrtí se tu jen zastavil na cestě do Prahy.

Vnitřek Keplerova muzea je nádherný.

Dřevěné schodiště, obložení na stěnách, stropy, podlahy.

Ještě jednou vnitřek domu, ve kterém zemřel Johannes Kepler. Do Řezna vlastně přijel, protože chtěl jednat s císařem Ferdinandem II o platu za své služby. Císař byl v Řezně na zasedání říšského sněmu, jenž tu sídlil.

Cestou z Keplerova muzea. Jeden z mnoha domů, které zaujmou.

Odlehlá ulička, kudy se neprochází davy. Jinak je město plné lidí, i v neděli.Všichni vyrazí do centra, korzují, kupují si zmrzlinu nebo posedávají v kavárničkách a hospodách.

I v takových domcích se stále bydlí. Historické jádro města je na seznamu UNESCO.

Franzbrötchen - vypadá trochu jako štrůdl z kynutého těsta.

Krapfen, neboli kobliha, v Řezně se plní jablky.

Až do 16. století sněmovaly říšské stavy na různých místech Svaté říše římské. Roku 1663 sněm v Řezně nebyl rozpuštěn a trval do roku 1805. Byl to tzv. stálý říšský sněm.

Touto cestou směl do budovy sněmu vcházet pouze císař a kurfiřti, ostatním byla určena vedlejší schodiště.

V tomto sále u zeleného stolu jednali kurfiřti - nejvýše postavená knížata v zemi, která měla právo volit císaře.

Slovo "kurfiřt" je z německého Kurfürst; küren (ve staré němčině "volit") + Fürst = kníže.

Na loď se nastupuje v městečku Kehlheim. Uprostřed je vidět Ludvíkův kanál, 172,44 km dlouhá vodní cesta spojující Dunej s Mohanem, kterou nechal postavit bavorský král Ludvík I.

Na kopci nad Kehlheimem stojí Befreiungshalle, kterou nechal Ludvík I. postavit jako připomínku vítězství nad Napoleonem.

Vlevo je vidět, jak málo vody bylo v Dunaji.

Na tento kaňon řeky Dunaj je Bavorsko velmi pyšné. Obyvatel severních Čech si při tomto pohledu uvědomí krásu vlastního kraje.

Na mělčině vlevo jsou lidé, kteří se chystají koupat. Jsme asi 300 km od pramene Dunaje, 2450 km od jeho ústí. Druhá největší řeka Evropy. Netypicky se kilometry označují ne od pramene, ale od ústí. řeky

Zde má prý Dunaj hloubku 20 metrů.

V dálce je už vidět klášter Weltenburg, nejstarší klášter v Bavorsku. Založen kolem roku 600.

Na místo se lze dostat jen autem nebo lodí. Jiná veřejná doprava neexistuje.

Už na lodi se čepuje weltenburské pivo. Zdejší pivovar je nejstarším klášterním pivovarem na světě.

Cestou od přístaviště si znovu všímáme, jak málo vody je v Dunaji. Loď už taky nepřirazí ke břehu, aby nás odvezla zpátky. Nakonec pro nás plavební společnost pošle odpoledne taxi, protože nás o tom zapomněla informovat a prodala nám zpáteční jízdenku.

Kostel je zvenku velmi nenápadný, ale vevnitř je opravdu nádherný. Má neobvyklou trojrozměrnou výzdobu i oltář. Fotografování zakázáno.. https://kloster-weltenburg.de/die-kirche/

Cestou ke kapli, která stojí na kopci nad klášterním dvorem.

V areálu kláštera je samozřejmě pod kaštany Biergarten. Ukázka poledního menu, typický bavorský hospodský oběd: Pilgerpfandl - "poutnická pánvička".

Rahmschwammerl mit Semmelnödel. Houby se smetanovou omáčkou a velikým knedlíkem. Objednala si anglická kolegyně a nemohla uvěřit tomu, co uviděla na talíři. Knedlík ji ani trochu nepřitahoval, ale nakonec jí celkem chutnalo.

Můžete nahlédnout do jídelního lístku.

Na břeh Dunaje se navezly oblázky a vytvořila se pláž. Snad nikdo v dnešním vedru vodu nevynechal - po obědě všichni vyhrnuli nohavice a smočili nohy v Dunaji.

Na zpáteční cestě procházka po městečku Kehlheim.

Rathaus - kehlheimská radnice.

Náměstí trochu připomíná jižní Čechy.

V 16. století se Řeznu a okolním městům nevedlo dobře. Ekonomické potíže se kladly za vinu židovskému obyvatelstvu, a proto bylo z měst vyhnáno. Domy i hřbitovy byly srovnány se zemí a náhrobní kameny se použily pro stavbu nových domů.

Café Prinzess - první německá kavárna. Otevřena 1686, tři roky po Vídni. Zásobovala říšský sněm - nejvýznamnější knížata a biskupy Německa.

Bavorský dialekt na papíře je ještě dešifrovatelný, ale v mluvené řeči je téměř nesrozumitelný.

Na Walhallu znovu lodí po Dunaji. Ve městě se lidé v řece běžně koupou.

Asi 10 km od Řezna stojí památník, který nechal na oslavu německého ducha postavit bavorský král Ludvík I.

Monumentální stavba trochu zastrašuje svou mohutností a počtem schodů - 251 samotné schodiště stavby, ale ještě než se k ní dostanete, dalších 228.

Výhled je krásný, ale nesmíte trpět závratí.

Mramorem obložený vnitřek je jakousi síní slávy - jsou zde busty významných osobností německého jazyka, ne pouze národa.

Nejdůležitější místo zaujímá Ludvík I. Jeho vnukem byl Ludvík II., který nechal postavit slavný zámek Neuschwanstein.

Vedle Alberta Einsteina busta slavného "Čecha", Gregora Johanna Mendela, zakladatele genetiky a objevitele základních zákonů dědičnosti, který působil jako mnich a později opat augustiniánského kláštera na Starém Brně. Jeho rodným jazykem byla němčina, takže se ocitl po boku Goetha, Mozarta a dalších německy mluvící osobností.

Ludvík I. na stavbě nešetřil - sloupy ji obklopují ze všech stran.

Večer se konal varhanní koncert ve svatopetrském dómu.

V dálce je vidět stříbrný oltář. Bylo plno, napočítali jsme přes 800 lidí.

Nábřeží Dunaje po koncertě. Všude sedí lidí, někteří si přinesli i večeři.

Název hospody - DEIFELSKICH. A protože máme za sebou rychlokurz bavorského dialektu, podařilo se nám ho rozluštit: Teufelsküche - Ďáblova nebo Ďábelská kuchyně.

Malé množství jídel značí kvalitní domácí kuchyni - nic se nevytahuje z mrazáku a nehází do friťáku.

Krustebraten mit Kartoffelknödel und Kraut.

Bavorská podoba našeho knedla-vepřa-zela. Zelí se servírovalo zvlášť v misce.

Paní hostinská byla hrubě nespokojená s nedojedeným knedlíkem - slovenské učitelce se nepodařilo ji přesvědčit, že to bylo výborné, ale že už nemůže.

Jägerbraten mit Spätzle.

Vepřové na žampionech se smetanovou omáčkou, trochu na divoko. Spätzle jsou malé domácí noky.

Wiener Schnitzel vom Kalb mit Bratkartofeln.

Pravý vídeňský řízek se dělá z telecího masa. Vypadá to, že je toho málo, ale byly to naše dva standardní řízky na hromadě opečených brambor s cibulkou.

Käsespätzle.

Spätzle se sýrovou omáčkou pro anglickou kolegyni, která je flexitariánka = vegetariánka, která si občas dá maso, když má pocit, že ho potřebuje (prý dvakrát do roka, rybu asi jednou za měsíc).

Odpoledne po vyučování návštěva v houslařské dílně. Pan mistr nám ukázal jednotlivé fáze výroby houslí. Velmi zajímavé.

Na černé tabuli je vidět, jak vypadají jednotlivé fáze výroby houslí. Celý proces trvá čtyři týdny, nepoužije se žádný stroj.

Vepředu pod smyčcem jsou dva kusy mamutí kosti - dá se běžně koupit a není to nic extrémně drahého. K dispozici je poměrně velké množství ze Sibiře - prodává se legálně.

Používá se výjimečně a ve velmi malém množství - dělají se z ní drobné intarzie při výrobě nápodob barokních houslí.

Kovové věci uprostřed horní části jsou malinkaté hoblíky.

Většinu času se nevyrábějí nové housle, ale opravují se nebo renovují housle staré. Na polici čeká spousta práce, u stropu visí malé housličky pro děti.

Každý řemeslník musí po vyučení několik let pracovat pod dohledem mistra jako tovaryš, teprve pak může složit mistrovské zkoušky. Pan mistr už jednoho tovaryše má - mladou houslistku z Jižní Koreje.

Rozloučení s hlavní učitelkou Chris - sekt Nymphenburg vyráběný v Mnichově ocenila i francouzská kolegyně -němčinářka.

V přízemí budovy školy Horizonte je knihkupectví Bücher Pustet. Zajímavý způsob výprodeje knih - na kila.

Zákazníkům by se samozřejmě líbilo nakoupit za 3,90 euro/kg i CD, na ta se ale výprodej nevztahoval.

"Ošklivá stará zídka" pochází z 12. století, tenkrát se odtud řídila stavba kamenného mostu. Od doby, kdy se vystěhovali úředníci, už 850 let, se tu vaří. Dnes řezenské bílé klobásky.

Budova v pozadí sloužila jako skladiště soli, na jejímž dovozu Řezno kdysi dávno zbohatlo. Vozila se ze Salcburku trasou po třech řekách" Salzach -Inn - Dunaj.

Tady je Historische Wurstküche, nejstarší provozovna tohoto druhu na světě.

Dům u Davida a Goliáše, kde je dnes hotel. Takhle vyzdoben je už od 16. století. Název prý původně nemá s Goliášem nic společného, vznikl ze slova "goliard". Goliardi byli potulní studenti, kteří se tu ubytovávali už ve středověku, dlouho předtím, než vznikla tato fasáda.

Don Juan d´Austria, který se tu narodil jako nemanželský syn císaře Karla V a byl vychovaný ve Španělsku. Císař ho před svou smrtí oficiálně uznal za svého syna a dal mu vyplácet apanáž. Dal mu svobodu ve výběru budoucí kariéry - Juan si vybral kariéru vojenskou a později jako velký vojevůdce prokázal Španělsku významné služby ve válce proti Osmanské říši - vyhrál bitvu u Lepanta.

Don Juan rakouský se mu říkalo, protože Španělé omylem umístili Řezno do Rakouska.

V úzkých uličkách dlážděných kameny, kde není místo na stromy, se nese sebemenší zvuk a obyvatelé v centru, kde je vysoká koncentrace hospod a barů, trpí hlukem.

"Prosíme, chovejte se na ulici co nejtišeji. Obyvatelé ulice vám děkují. Uřvaní opičáci a uječené želvy dostanou zákaz vstupu do hospody."

Pohled na chrám sv. Petra z kamenného mostu.

Bruckmandl - bavorský výraz pro Brückemmännchen. Soška má symbolizovat svobodná městská práva Řezna.

Řezno je krásné i v noci. Poslední fotka na rozloučenou s kouzelným městem.