Portsmouth

Teaching English to Special Needs Pupils

30. 9. - 13. 10. 2019

Mgr. Karolina Beauxisová

Deník z kurzu

Poprvé ve městě Portsmouth

Město Portsmouth leží v jižní Anglii. Letadlem z Prahy na letiště Gatwick, vlakem pak přímo do Portsmouthu.

Cesta téměř bez komplikací, jen zpoždění letadla cestu o dvě hodiny prodloužilo. V Salterns Avenue už čekala paní Yatesová, které je 78 let a už mnoho let poskytuje ubytování studentům.

První den kurzu. Úvodní setkání se zástupkyní interEducation a organizační záležitosti - seznámení s programem kurzu, mapa a orientace ve městě, doprava a lístky na autobusy, instrukce k návštěvám ve škole. Dnes jsme jen dvě; učitelka z Drážďan cestovala ekologicky -přijela vlakem!

Zbytek dopoledne Museum of Portsmouth - vše o historii města a jednoho z nejvýznamnějších přístavů v Británii, který je sídlem královského námořnictva Royal Navy.

Odpoledne přednáška ke vzdělávacímu systému Spojeného království.

První den kurzu, pohled na moře v centru města.

Moře za odlivu, v pozadí Spinnaker Tower.

Brána do Starého přístavu v Portsmouth. Přísně střežená, v areálu jsou i budovuy veřejnosti nepřístupné, které patří královskému loďstvu.

Loď Warrior, jedna z atrakcí Starého přístavu.

Přístav byl odedávna klíčový pro celou zemi. Byl dobře opevněný a vstup dovnitř se přísně hlídal. Poslední dochovaná vstupní brána do Portsmouth.

Ložnice měšťanské rodiny ze 17. st. včetně jejích obyvatel, pán domu dokonce silně chrápal. Postele byly důležitým a drahým kusem nábytku, rodily se v ní děti a odcházelo se v ní ze světa. Dědily se po generace. William Shakespeare v závěti odkázal své ženě svou "druhou nejlepší postel". Dodnes není jasné, jestli to byla ironie, nebo vážně míněný dar. Kdo dostal tu nejlepší, se neví.

Kuchyně ze začátku 18. století. Vařilo se na otevřeném ohni, používalo se uhlí, tehdy nejlevnější topivo. Rožnilo se maso a vařily polévky.

Obývací pokoj z roku 50. let 20. století.


Kuchyně portsmouthské domácnosti 19. století.

Plakát láká k návštěvě ostrova. Hlavním argumentem je nízká úmrtnost - v roce 1908 zemřelo pouze 9 lidí na 1000 obyvatel.

Na pláž se chodilo ve vlněných plavkách.

Chris Alison, bývalá ředitelka základní školy, nám udělala jasno v anglickém školském systému. Už víme, co znamenají zkratky KS1 - KS4, které se objevují na všech školských materiálech.

Angličtí rodiče se opravdu stěhují za kvalitní školou. Děti mají nastoupit do školy, když dovrší 5 let.

Protože se rodiče snaží dostat děti do lepších škol, jsou vlastně okolnostmi tlačeni do toho, aby posílali do školy děti čtyřleté.

Chris Alison toto vidí jako jeden z důvodů, proč se mnoha dětem nedaří ve škole dobře - často prostě nebyly ještě na školu zralé.

Nutno dodat, že první třída v anglické škole zdaleka není tím, čím první třída česká. Odpovídá spíš poslednímu roku školky, kdy se předškoláci na školu trochu připravují.


Kromě státních a soukromých škol existuje řada typů škol, které mají různý stupeň (ne)závislosti na vládních nebo městských financích a zároveň státních osnovách.

Soukromé školy jsou nezávislé finančně i obsahově - nemusí vůbec následovat státem vytvořené osnovy.

Jak funguje Ofsted, školní inspekce.

Ohlašuje se 24 hodin předem. Školu ohodnotí jedním ze čtyř stupňů.

Je-li hodnocení špatné, dostane škola lhůtu 6 - 12 měsíců na nápravu. Pokud k nápravě nedojde, přichází intervence v podobě dosazených pracovníků.

Prezentace o inkluzi ve školách hrabství Hampshire. Každé hrabství to má trochu jinak. Velice zajímavé - Chris Alison je bývalá ředitelka školy a v současné době jakási krajská koordinátorka pro inkluzivní vzdělávání. Čerpala jak z vlastní zkušenosti, tak z oficiálních statistik zde:

https://explore-education-statistics.service.gov.uk/find-statistics/special-educational-needs-in-england


Návštěva první školy:

Bourne Community College, Southbourne

Cesta trvala celkem asi 1,5 hodiny - pěšky, vlakem, pěšky. Školu nebylo těžké najít díky školním uniformám - stačilo jít od vlaku za dětmi s odznakem BOURNE.


Pro webovou stránku školy klikněte na foto.

Poučení před návštěvou školy. Od poskytovatele kurzu.

Pas a potvrzení o bezúhonnosti s sebou. Nefotit bez výslovného svolení učitele.

A ještě brožurka přímo od školy. Každá škola má recepci, kde zkontrolují dokumenty, vystaví vizitku pro návštěvníka a kontaktují příslušného učitele, který si nás vyzvednul. Nikdo cizí nechodí po škole bez doprovodu zaměstnance.


Inspekční zpráva: Good - druhá nejlepší známka ze čtyř.

Po rozkliknutí lze nahlédnout.

K dispozici je dotazník pro rodiče, jehož výsledky se zahrnují do hodnocení.

Úžasná věc, která se je u nás nerealizovatelná - každý učitel má svou vlastní učebnu. V této škole děti čekaly na chodbě a učitelé je vpouštěli až se zvoněním, každý po svém: matikářka každému dávala do ruky lísteček s rozehřívacími úkoly, učitel religioetiky, který mě nechal učebnu vyfotit, měl puštěnou hudbu.

Děti věděly přesně, co při vstupu do učebny dělat: sedaly na místa, braly si z hromádky sešity (sešity z učebny neodnášely!) a buď opisovaly datum a téma hodiny, nebo počítaly rozcvičku, případně dokončovaly práci z minulé hodiny.

Ve všech učebnách na snadno dostupném místě několik krabic: jedna s nůžkami, jedna s lepidly, jedna s tužkami, jedna s fixami atd. Neztrácel se čas tím, kdo co měl nebo neměl v penále. Každý papír, který dostali žáci do ruky, se okamžitě lepil do sešitu. Asistenti obcházeli třídu a pomáhali se stříháním nebo lepením každému, kdo nestíhal.

Dva dny ve druhé škole

CROFTON SCHOOL, Stubbingdon


Škola Crofton je skoro 2 hodiny cesty z místa ubytování. Takže nejdřív je třeba jet autobusem do přístavu, trajektem přejet záliv do Gosportu, a pak ještě autobusem asi 45 minut do Stubbingdonu. Naštěstí vyučování začíná až v 8.50, stačí vyrazit na cestu v půl sedmé.

Při čekání na autobus v Gosportu vyšlo nad Městem Portsmouth slunce.

Škola se rozkládá na obrovském pozemku. SKládá se z mnoha budov, určených jednotlivým předmětovým sekcím, kde každý učitel má svou vlastní učebnu, která je zároveň jeho kanceláří. Děti tedy přecházejí o přestávkách i z budovy do budovy. Uprostřed komplexu je náměstíčko s rozcestníkem.


Ke škole patří dvě veliká hřiště - atletické a fotbalové.

Nástěnky na chodbě - pro podporu růstového myšlení.

Nástěnka zaměřená na rozvoj slovní zásoby a podporu tvorby textu.

Nástěnka z učebny dějepisu - materiál k tématu USA 20. století. Zdroje ke studiu daného období a slovní zásoba, kterou by měli studenti používat pro vyjadřování se k problémům, které se v hodinách řeší.

Nejpotřebnější žáci, kteří nejsou samostatní, mají své skříňky vedle sborovny pro asistenty. Místnost vlevo slouží žákům, kteří potřebují pomoc se zklidněním emocí. Na stěně je pomůcka pro komunikaci o tom, jakou emoci žák v daném okamžiku prožívá.

V učebně matematiky.

Kromě obvyklých nástěnek se vzorečky a postupy k různým tematickým oblastem mě zaujal algoritmus pro učení se matematice, který dětem ukazoval, že je normální chybovat a že se jedná o důležitou součást procesu učení.

Učebna angličtiny pro hodiny skupinové pedagogické intertvence. Na začátku hodiny si každý žák (devět dětí z různých tříd) četl potichu z knížky podle své čtenářské úrovně, tři děti trénovaly u počítače na programupodobném Včelce. Po zhruba deseti minutách, kdy se učitelka věnovala mně, začala společná práce. Učitelka přečetla jednu kapitolu z knihy na pokračování (Ďábelská zubařka), pak si všichni chvilku povídali a sbírali nápady na různé způsoby, jak se dají trhat mléčné zuby, což děti hodně bavilo. Nakonec dostali za úkolu jeden ze způsobů popsat do sešitu.

Variabilní nábytek různých barev byl úžasný. Pracovní koutek je zároveň kanceláří učitelky.

Sešity si škola vyrábí svoje vlastní na míru.

Ještě pár fotek z dalších prostorů školy.

Sobota - volno na prozkoumání pobřežní části Portsmouthu.

South Parade Pier - Jižní promenáda.

V 19. století prázdninové domy pro zámožnou klientelu - přímo u pláže.

Hrad Southsea postavený Jindřichem VIII. jako jeden z mnoha na pobřeží.

Odtud prý Jindřich VIII. sledoval, jak se potápí jeho úžasná nová loď Mary Rose.

D-Day Museum.

Lodě vypluly do Normandie právě z Portsmouthu. Celou historii operace D-Day zpracoval mnohočetný tým šiček a vyšívaček, inspirovaný dávnou tapisérií z Bayeux, která zpodobňuje bitvu u Hastings.

V přístavu. Slavná věž Spinnaker Tower symbolizující plachtu.

Vzdutou plachtu mají připomínat i lampy, které svítí modře a jsou rozmístěné podél pobřeží v celém městě.

Neděle - společný výlet do Winchesteru. Nádherné město s historickým jádrem. K dispozici byla vynikající profesionální průvodkyně, která s námi strávila celý den.

Winchesterský hrad z 11. století.

Velký královský sál přistavěl ve 13. století král Jindřich III., který se na hradě narodil.

Na stěně visí Artušův kulatý stůl se jmény všech jeho rytířů.

Stůl však Artušovi nesloužil. Nechal ho vyrobit a vymalovat král Jindřich VIII., jehož podobu má Artuš sedící na trůnu. Tudorovská červenobílá růže je toho dokladem.

Dům, ve kterém zemřela slavná spisovatelka Jane Austenová. Je v soukromém vlastnictví a průvodci k němu nesmějí vodit výpravy turistů. Kdo si chce dům vyfotit, musí se zpět vrátit individuálně.

Winchesterská katedrála, kde je pohřbená Jana Austenová.

Říčka Itchen, podél které se procházel jeden z největších anglických básníků, John Keats.

I met a lady in the meads,

Full beautiful—a faery’s child,

Her hair was long, her foot was light,

And her eyes were wild.



V pondělí workshop angličtiny. Pár zajímavých nápadů na aktivity.

Odpoledne prohlídka Portsmouth s průvodcem.

V tomto domě byl zavražděn první vévoda z Buckinghamu, kterého všichni známe ve zidealizované podobě ze Tří mušketýrů.

Dům ševce jménem John Pounds, který je považován za zakladetele tzv. "ragged schools" - škol pro chudé děti, ve kterých se mohly vzdělávat zdarma.


HMS Warrior - jak vypadala válečná loď v roce 1863.

Ukázka řemesel v historickém přístavu.

V úterý workshop na diktáty. Spousta nápadů, jak pracovat s růynými materiálz a růynými technikami na slovní zásobě a pravopisu.

Odpoledne zpět do historického přístavu na Nelsonovu loď Victory.

Slavná Nelsonova loď VIctoria, která mu pomohla vyhrát bitvu u Trafalgaru a na které zemřel.

Fotografie z Nelsonovy kapitánské kajuty.

Kapitánova lodní lože.

Kapitánská hygiena na lodi počátku 19. st.

Na tomto místě v podpalubí Nelson zemřel. Aby mohl být pohřben v Anglii se všemi poctami, bylo nutno jeho tělo zachovat - bylo tedy naloženo do do brandy, a pak putovalo tři měsíce do Anglie.

Lodní kuchyně.

Ledničky neexistovaly, takhle se skladovalo maso.

Ložnice posádky.

Pracoviště lodního lékaře, kterému se nepodařilo zachránit admirála Nelsona, zraněného střelou z muškety.

Ve středu až do večera workshop s Michaelem Fennellem - jak přizpůsobit výuku angličtiny žákům se specifickými potřebami až do večera.

Večer procházka městem a společná večeře v přístavu.

Čtvrtek - poslední školní návštěva: Zvláštní škola Baycroft. Opět ve Stubbingdonu, takže dvě hodiny ceta tam a dvě hodiny zpátky.

Paní ředitelka učí volitelný předmět základy japonštiny. V její kanceláři je velký bulldog, kterého děti milují.

Na stěnách (včetně toalet) přípomínka etického kodexu, na kterém společně pracovali učitelé a žáci. Bohužel fotografie plakátu s názvem "Co můžou žáci očekávat od učitelů" se nepovedla.

Do školy chodí děti s různými specifickými potřebami ve věku 11-16 let. Třídy menší i větší - od čtyř do 8 žáků. Asistentky mají k dispozici iPady - fotí veškerou práci žáků a vytvářejí jim portfolia.

Po cestě zpátky vystupujeme u pláže, abychom se pochokali mořem.

Pátek - celý den o dyslexii a přidružených poruchách učení. Velmi zajímavá přednáška od Brendy Ferrie z Britské asociace pro dyslexii.

Odpoledne nahoru na Spinnaker Tower a potom naposledy ho historického přístavu, tentokrát na Mary Rose Jindřicha VIII. která byla po víc jak 400 letech vyzvednuta ze dna moře.





Poslední den - výlet za Jane Austenovou do Chawtonu. Zde prožila poslední roky svého života v malém domku, který jí, její matce a sestře poskytl bratr Edward.

Rukoupis. Jane Austenové. Napsala velké množství dopisů, ale na její přání jich většina byla po její smrti zničena.

U tohoto malého stolečku Jane Austenová psala.

Jediný portrét namalovaný za jejího života a osobou, která ji znala - její sestrou.

Kromě psaní musela Jane Austenová strávit mnoho času šitím a vyšíváním. Byla z chudých poměrů, ženy v rodině šily veškeré košile a spodní prádlo. Výšivka na šálu je její práce, na přehozu ušitém z 3000 drobných kousků látky pracovala se svou sestrou a matkou. Vše ručně.

Asi 10 minut pěšky od domku Jane Austenové stojí sídlo, které patřilo jejímu bratrovi. Ten byl ve 13 letech adoptován bohatými příbuznými, což znamenalo žít bez rodičů a sourozenců, změnit si jméno, ale také zdědit majetek.

Vyšívané polstrování na židlích si mohl dovolit jen bohatý člověk.