Frankfurt am Main

Deutsch für Lehrer

Jazykově-metodický kurz pro učitele němčiny

8. - 19. července 2019

Mgr. Karolina Beauxisová

Deník mobility

Neděle 7. července - cesta

Cesta vlakem se ze 6 hodin prodloužila na sedm - vlak musel přijet do Frankfurtu oklikou, aby se vyhnul evakuovanému území ve východní části města, protože probíhala plánovaná likvidace pětisetkilogramové bomby z 2. světové války. A hned je tu nové slovíčko: die Bombenentschärfung.


Pondělí 8. července 2019 - první den ve škole a seznámení s Frankfurtem

Škola není za rohem, musí se jet S-Bahnem. S-Bahn je zkratka za Stadtschnellbahn, neboli (mezi)městská rychlodráha. Vlastně je to vlak, který jezdí na krátké vzdálenosti mezi městy sem a tam.

Plánek místní veřejné dopravy: jezdí tu S-Bahn, U-Bahn (Untergrundbahn neboli metro), Regionalbahn (síť osobních vlaků, které spojují město s předměstími a okolními městečky), Straßenbahn (tramvaj) a autobusy. Týdenní jízdenka pro celý Frankfurt a okolí stojí 26 euro.

Dopoledne se věnuje rozvoji jazyka, odpoledne je zaměřeno na metodiku.

Řeka Mohan, německy Main.

Procházka Starým Městem.

Frankfurtské "Staroměstské náměstí", nazývá se Römerberg. Je na mírném kopečku, chráněné před povodněmi.

Stará radnice, které se říká Römer. Ne podle Římanů (německy Römer), ale zřejmě podle Karla Velikého, který si říkal "římský císař".

Věž kostela sv. Mikuláše (alte Nikolaikirche, kde je umístěna zvonkohra. Hraje jen třikrát denně, v 9.05, ve 12.05 a v 17.05.

Prosklená budova Evangelické akademie.

Budova jednoho z místních úřadů.

Na pěší zóně, v nejvýznamnější nákupní ulici Zeil. Někdo nakupuje (většinou ženy), někdo (většinou muži) odpočívá.

Pohled z vyhlídkové terasy obchodního domu.

Frankfurter skyline. V každém okamžiku jsou v dálce vidět dvě až tři přistávající letadla.

Zeď starého židovského hřbitova v centru města. Ocelové destičky připomínají frankfurtské židovské obyvatele, kteří byli deportováni mezi lety 1933 a 1945.

Na několika destičkách je jako místo deportace označen Terezín. Za povšimnutí stojí věk ženy, která musela opustit svůj domov.

Úterý 9. července 2019

Dnes dopoledne s jiným učitelem, Albertem. Vysekl poklonu všem němčinářům z bývalého východního bloku - neděláme prý chyby v pádech :)

Odpoledne hospitace u začátečníků. Jeden obrovský rozdíl je vidět na první pohled - všichni "žáci" mají obrovskou vnitřní motivaci k učení - většinou chtějí v Německu pracovat nebo studovat. Navíc po odchodu ze školy můžou okamžitě používat, co se ten den naučili.

Po škole Goethovo muzeum.

Dnešní téma - literatura. "Leseratte" = "bookworm".


Neobvyklý typ cvičení. Předepsané gramatické struktury, 28 vět v kontextu, který dá dohromady příběh. Velmi náročné.

Není jednoduché zorientovat se a dostat se na správné nástupiště.

V centru Frankfurtu je hodně stromů.

Z metra k muzeu přes Goethovo náměstí.

Výloha obchodu s potřebami pro kutily.

Goethův rodný dům.

Dům byl bohužel zničen při bombardování Frankfurtu za 2. světové války. Byl znovu postaven podle původních plánů. Většina zařízení je původní - správce muzea nechal před nálety vše vystěhovat.

Dům je obrovský a ukazuje, jak bohatá byla Goethova rodina. Matka pocházela z významné právnické rodiny. Otec vystudoval práva a byl jmenován radou, ale nikdy toto povolání aktivně nevykonával - jeho rodiče zbohatli na "podnikání v pohostinství", mohli si dovolit koupit dva domy, které pak přestavěli na jeden prostorný dům o čtyřech patrech.

Pumpa na dvoře - nikdo nemusel chodit ke studni - vodu pumpovali rovnou ze sklepa do malé kašny venku i do vodní nádrže v kuchyni. Zábradlí na schodišti neslo monogram Goethových prarodičů.

Přijímací salon.

Hudební salonek. Všichni v rodině muzicírovali. Neobvyklý tvar křídla - klavír na výšku.

V této místnosti se Goethe 28. srpna 1749 narodil.

Lis na prádlo. Velké prádlo se prý u Goethů pralo jen třikrát do roka. Byli tak bohatí, že se mohlo ložní prádlo dlouho vytahovat ze skříně - zásoby byly dostatečné.

Goethova o rok a půl mladší sestra. Byli si velmi blízcí, otec je vyučoval sám a společně, což bylo tehdy neobvyklé - dívky se většinou učily vést domácnost, nestudovaly vědu a jazyky.

Goethe byl za mlada fešák :)

Pro ty, kteří se zajímají o Mozarta: Goethovic rodina byla na koncertě malého Mozarta. Goethovi bylo 14, Mozartovi 7 let.

Toto si dvaadvacetiletý Goethe poznamenal o slavném dramatikovi: "Už po první straně si mě získal na celý život. Není nic přirozenějšího než Shakespearovy postavy."

Takhle Goethe začínal veršovat - jeden z jeho prvních pokusů. Bylo mu 16.

Takhle v dopise příteli načrtl svůj pokoj.

I dnes tu stojí psací pult, u kterého Goethe psal - vestoje. V roce 1946 se začalo pracovat na slovníku výrazů, které ve veškerých svých písemných projevech použil. Slovník ještě nebyl dokončen, ale bylo spočítáno, že Goethe použil 93.000 slov. Pro srovnání - Shakespeare měl dvě stě let před Goethem slovní zásobu kolem 30.000 slov.


Goethe byl slavný už za svého života. Divadelní hra Götz von Berlichingen ho proslavila po celém Německu, když mu bylo 24 let. Díky románu Utrpení mladého Werthera ho už znala celá Evropa, to mu bylo 25. Když vyšel Faust, okamžitě inspiroval řadu dalších umělců. Zde socha Fausta a Markétky, kterou si nechal zhotovit jistý Goethů obdivovatel, italský právník.

Goethův diář a pero.


Busta byla odlita podle masky, kterou si nechal Goethe zhotovit na přání významného rakouského frenologa Galla.

Středa 10. července 2019 - ztracena ve městě

Stačí omylem nastoupit do S-Bahnu, který jede opačným směrem, narazit na dvě zrušené zastávky autobusu a uzavřenou trasu metra a o zábavu na celý večer je postaráno. Bohužel to znamenalo nedostat se vůbec na představení Fausta v parku Grüneburg.

Budova DID Institutu ve Frankfurtu. Škola byla založena 1970 právě ve Frankfurtu, ale její pobočky v Berlíně a Mnichově ji dávno přerostly.

Frankfurt je významným finančním centrem Evropy. V této čtvrti se chodí v obleku a v kostýmku. Je tu spousta malých restaurací, kam chodí všichni úředníci a finančníci na oběd. Překvapivě, nebo možná právě proto, se tu dá pořídit oběd za pár euro.

Oběd z krabičky za 3,90.

Zastávka v knihkupectví. Poslední biografie Johanna Wolfganga Goetha čekala na mě :)

Železný most přes řeku Mohan. Složili se na něj občané města v 19. století. Na začátku 20. století musel být vyvýšen kvůli stavbě kanalizace a zvyšujícímu se provozu lodí na řece. Koncem války ho německá armáda vyhodila do povětří, aby zabránila postupu spojeneckých vojsk. Most byl znovu vystavěn a slavnostně otevřen rok po válce. V roce 1969 musel být kvůli lodím znovu vyvýšen. V 90. letech prošel celkovou rekonstrukcí. Takhle vypadá teď.

Čtvrtek 11. července 2019 - celý den ve škole

Dnes kromě výuky ještě hospitace ve skupině B2. Nové fráze pro argumentaci se nepsaly na tabuli, která se hned smazala, ale na flip chart, který se na konci hodiny pověsil na zeď.

Z hospitace je nutno řediteli školy odevzdat třístránkový protokol.

Učitelka Marion byla výborná. Když si přečetla záznam ze své hospitace, běžela si ho okopírovat.

Ulice a hotel, ve kterém DID ubytovává své studenty. Sice jen minuta S-Bahnem od centra, a hned vedle stanice S-Bahnu a zastávky tramvaje, ale bohužel jsou taky neustále slyšet - klid tu není.

Pátek 12. července 2019 - dnešní hospitace byla u začátečníků - po dvou týdnech intenzivní výuky jsou schopni komunikovat, i když ještě znají málo z gramatiky. Měli na programu 4. pád a některým to dělalo velké problémy.

Další park uprostřed Frankfurtu - tentokrát podél ulice Taunusanlage, kde sídlí velké firmy, banky a evropské instituce.

Přes park dojdete k frankfurtské opeře.

Pohled do jedné z vedlejších ulic - všude zeleno.

Kola k zapůjčení - na ulici pod značkou CALL A BIKE si vyberete kolo, dojedete, kam potřebujete, a necháte ho zase na jiné stanici. Platba probíhá přes mobil.

Sobota 13. července 2019 - výlet do do města Mainz (Mohuč), významného kurfiřtského sídla.

Kurfiřti byl volitelé německého císaře. V celém Německu jich bylo sedm , pro každého krále, který chtěl získat císařskou korunu, bylo velmi důležité mít na své straně ty nejvlivnější kurfiřty. Mohučskými kurfiřty byli zdejší arcibiskupové. Například pro Karla IV. hlasovalo pět kurfiřtů, mohučský arcibiskup byl mezi nimi.

Schillerovo náměstí.

Tady se každý rok 11.11. přesně v 11 hodin a 11 minut vyhlašuje začátek půstu.

Kašna bláznů symbolizuje masopust, který se v Porýní dodnes ve velkém slaví.

Fastnacht in Mainz

Karneval Köln

Při bombardování za 2. světové války byl téměř zničen. Rekonstrukce kostela byla dlouhá - musely se pořídit i nové zvony. V roce 1978 oslovil zdejší farář francouzského malíře Marca Chagalla se žádostí vyzdobit nová okna.

Chagall nejdřív nechtěl ani slyšet o tom, že by pracoval na zakázce z Německa - jednak byl židovského původu, jednak měl v paměti, jak Hitler už ve 30. letech vedl válku proti modernímu umění.

Nakonec se dal přesvědčit a v době od svých 86 do 92 let vytvořil nádherná modrá okna s biblickými výjevy.

VID_20190713_121059.mp4

Muzeum Johanna Gutenberga. Focení zakázáno. Tak alespoň dvě fotky z tiskařské dílny, kde se fotit smělo.

Gutenberg nevynalezl tisk jako takový, ten už znali staří Číňané. Ale vynalezl celou řadu zlepšení, která umožnila "masovou" výrobu knih. Původní technika byla velmi neefektivní - do dřeva se vyřezávaly celé texty.

Gutenberg vymyslel způsob, jak odlévat z olova jednotlivá písmena a skládat je do řad, které pak ještě skládal do řádků, Ty se po vytištění stránky daly rozebrat a používat znovu a znovu - to právě umožnilo tisknout v té době nevídané množství knih.

Například opsat Bibli ručně trvalo asi tři roky, Gutenberg vytiskl za dva roky 180 biblí (dodnes se jich zachovalo 49). Byly zhruba dnešního A3 formátu a na stránku se vešlo 42 řádků. Gutenberg si dal práci s výrobou písmen - chtěl napodobit tehdejší ručně psané písmo.

Ve svém tisku Gutenberg vynechával první písmena kapitol. Ta domalovávali ručně na zakázku specialisté na ilustrace a výzdobu knih - výsledek závisel na tom, jak byl zadavatel bohatý, barvy byly velmi drahé. Každá z 180 Gutenbergových biblí byla tedy trochu jiná.

Stránka z Gutenbergovy Bible, kterou na ukázku vytiskli pracovníci muzea v dílně zařízené jako v 15. století.

Jak Gutenberg tiskl knihy

Neděle 14. července 2019 - výlet do Wetzlaru

Wetzlar leží severně od Frankfurtu na řece Lahn. Od nádraží se jde asi patnáct minut nehezkou třídou obestavěnou budovami připomínající socialistickou "moderní" architekturu. Pak přejdete kamenný most a ocitnete se v jiném světě.

Pár domů ještě čeká na pořádnou opravu, ale jinak je Altstadt (staré město) kouzelné.

Pozvolna se stoupá do kopečka, na ježdění na kole to tu moc není.

Dům hodináře je vyzdobený zvonkohrou.

Starý Wetzlar je plný hrázděných domů. Asi bylo bohaté, protože se stavělo hodně do výšky. Byl takzvaným říšským městem, takže podléhal přímo císaři.

Wetzlarský dóm býval biskupským sídlem. Po reformaci se řada měšťanů přiklonila k lutherské víře, ale protože nebylo dost peněz na stavbu nového kostela, dohodli se mezi sebou, že dóm budou používat obě církve.

Ve Wetzlaru sídlil od 13. do 19. století Řád německých rytířů, který potřeboval správce pro obstarávání budov a dalších světských záležitostí.

Pro správce byl v 17.postaven hrázděný domek, kde o sto let později bydlela rodina Buffova.

Do Charlotty Buffové byl krátký čas zamilovaný mladý Johann Wolfgang Goethe, který se svou láskou nechal inspirovat při psaní románu Utrpení mladého Werthera. První vydání bylo anonymní - Goethe nestál o to, aby byl jako autor této knihy poznán. Obsah byl přeci jen ve své době výbušný, navíc nestál o to, aby byli skuteční lidé spojováni s postavami z knihy. V románu se sice Goethe vypořádával s vlastními city, ale přeci jen se jednalo o fikci. Do roka však vyšlo najevo, že Werthera napsal Goethe, a rázem byl slavný po celé Evropě.

Tenkrát ještě neexistovalo nic jako autorské právo, takže spisovatelé na knihách nevydělávali, ale nepřímo Werther zajistil Goethovi stálý příjem - získal významné místo u dvora výmarského vévody, který chtěl poznat autora knihy, jež ho nadchla. Goethe se stal blízkým přítelem vévody Karla Augusta, který ho jmenoval ministrem a tajným radou.

Charlotta Buffová, tady již provdaná Kestnerová. Portrét byl namalován, když už měla dvanáct dětí.

Výnos lipských úřadů zakazující další vydávání Utrpení mladého Werthera - kniha byla považována za závadnou, a dokonce nebezpečnou - existovaly obavy, že budou mladíci pod vlivem Werthera páchat sebevraždy z něšťastné lásky.

Už deset let po vydání knihy v Německu se hrál Wertherův příběh v Anglii ajko divadelní hra.

V domě Charlotty Buffové je vystaveno i české vydání knihy.

Charlottin klavír v salonu, kde rodinu navštěvoval Goethe. Dům byl zrekonstruován do podoby, jak ji znali Goethe a jeho Lotte. Nikde není vidět jediná zásuvka, radiátor nebo vypínač - vše je vymyšleno tak, aby moderní prvky byly skryty. Půda je nepřístupná - nachází se tam klimatizační jednotka.

Pondělí 15. července 2019 - pohled do učebny a na město

Dnes ve škole na programu vedlejší podmínkové věty a jejich transformace na participiální konstrukce. Musím konstatovat, že fixy, kterými píší zdejší učitelé, jsou v tristním stavu. Neznám žádnou jinou školu, která kromě Nativity používá úžasné plnicí "pilotky" na bílou tabuli.

Třída Frankfurt pro skupinu úrovně C1.

Oběd v tradičním frankfurtském stylu. Frankfurtský párek s bramborovým salátem na německý způsob a k tomu Ebbelwei = Apfelwein, neboli jablečné víno. Je to hodně silný cider bez bublinek.

Maintower - nejvyšší vyhlídkové místo ve Frankfurtu.

Úterý 16. července 2019

Náročná práce na němčině s Albertem. Celkem 6 hodin, 9 stran v sešitě popsaných slovní zásobou (význam, použití, typická spojení, synonyma a podobná slova s jiným významem), 4 strany v učebnici + 2 další za úkol, 2 strany ukázek literárních textů, 2 strany teorie ze skladby (10 typů atributů v němčině), 3 pracovní listy - participia s předponou ver- a stará známá nominalizace verbálních vyjádření :)

Po vyučování vzpamatovat se z té smrště (= na hodinu ztratit vědomí:), udělat domácí úkol, vyřídit e-maily a na divadlo do parku. Po divadle projít a upravit fotky, udělat zápis na web, přidat pár fotek a - je po půlnoci.

Park Grüneburg zabírá plochu 29 hektarů a je nádherný. Patříval rodině Rotschildů, která pocházela z Frankfurtu. V roce 1936 byl tehdejší majitel Albert von Goldschmidt-Rothschild po několikaletém tlaku ze strany nacisty kontrolované radnice donucen vzdát se pozemků ve prospěch města. Od té doby je Grüneburg městským parkem.

Představení pod širým nebem, německy Freilichtspiel, se konají po celé léto, hraje se každý večer. Nastudovala je frankfurtská divadelní společnost Die dramatische Bühne. Dnes se hrálo Utrpení mladého Werthera a bylo to úžasné - na jevišti se setkal starý Goethe, který v knize "Z mého života: Báseň i pravda" vzpomíná na své mládí, s mladým Goethem, který se s nenaplněnou láskou ke skutečné Charlottě vyrovnává prostřednictvím románu o Wertherově nešťastné lásce - ten na jevišti miluje fiktivní Charlottu. Během představení se bohužel nesmělo fotit ani natáčet.

17. července 2019

Další zajímavá hospitace: skupina A2 s učitelkou Christinou. Je docela drsná - vydala zákaz na mobily a napomíná žáky, kteří se spolu baví, že je to neslušné. Nic divného v běžné škole s dětmi, odvážné ve třídě (sice mladých) dospělých. Měla ale jejich respekt, navíc byla zábavná, při práci se všichni dobře bavili, a ještě velmi dobře skloňovali německá zájmena po určitém i neurčitém členu :)

Po škole menší bloudění při hledání zastávky tramvaje, která jezdí kolem karmelitánského kláštera v centru města.

Východní část Frankfurtu - Ostend. Evropská centrální banka a pár pohledů do ulic. Další zelená čtvrť.

Velké množství zeleně je ve Frankfurtu také díky tomu, že se město v 19. století rozhodlo zbourat historické hradby. Postavily se nové obytné čtvrti se širokými ulicemi, kde byl prostor pro vysazování stromů.

Karmelitánský mnišský klášter s kostelem sv. Marie byl založen ve 13. století. Původně postavený na zelené louce, dnes téměř neviditelný uprostřed města v těsné blízkosti mrakodrapů.

Křížová chodba s freskami z počátku 16. století od malíře Jörga Ratgeba. V době selských válek se přidal na stranu, která později prohrála, a za trest byl popraven rozčtvrcením.

Nedaleko Frankfurtu se těžil červený pískovec, který byl použit na stavbu kláštera.

Dnes je tu kromě výstavních sálů také muzeum architektury.

V prvním patře právě probíhá výstava ke dvoustému výročí narození Clary Schumann s názvem "Clara Schumann - moderní žena". Narodila se v Lipsku jako Clara Wieck do rodiny hudebního pedagoga a pěvkyně. Rodiče se pár let po jejím narození rozešli, Clara vyrůstala u otce, který jí dal komplexní hudební vzdělání - naučila se hrát na několik hudebních nástrojů, skládat, improvizovat. Měla výjimečný talent a zcela se podřídila otcovu režimu, který se zajímal o moderní zdravou výchovu. Nechal ji hrát si, běhat po parku, dbal na zdravou životosprávu. Clara poprvé veřejně vystoupila jako klavíristka ve svých devíti letech, ve dvanácti koncertovala ve Frankfurtu a ve Vídni, byla považována za zázračné dítě.

Když bylo Claře necelých devět let, bydlel u nich jeden z otcových žáků, dvacetiletý Robert Schumann. S dětmi zacházel hezky - vyprávěl jim pohádky, později Claře pomáhal, když skládala své první skladby. Když jí bylo šestnáct, zamilovali se do sebe. Otec nechtěl ani slyšet o zásnubách, Claru hlídal na každém kroku a vzal jí inkoust, aby nemohla psát dopisy. Odvezl ji pryč z Lipska, nejdřív na koncertní turné k přátelům, kteří ale tento vztah tajně podporovali. Robert a Clara, která ještě nebyla plnoletá, se obrátili na soud, aby získali povolení k sňatku bez souhlasu otce. Povolení získali až po několika letech, když jí bylo jednadvacet.

Robert Schumann žil 46 let.

Po svatbě Schumann daroval novomanželce kuchařku s věnováním, ve kterém řekl zhruba tolik, že jako správná manželka má přestat s hudbou a starat se o vaření a děti. Clara jeho přání splnila napůl - byla najata kuchařka a Clara přestala s koncertováním a věnovala se doma dětem a skládání.

Vlevo Clara s jednou ze svých dcer, vpravo šest z jejich osmi dětí, které se narodily během třinácti let.

Clara neměla lehký život - pohřbila čtyři ze svých dětí a jednoho syna musela umístit do psychiatrického ústavu. V ústavu pro choromyslné žil poslední dva roky svého života i její manžel, Robert Schumann.

Ještě před Schumannovou smrtí se manželé poznali s Johannesem Brahmsem. Schumann byl první, kdo o Brahmsovi napsal v novinách. Když Schumann zemřel, bydlel Brahms v domě Schumannových a pomáhal Claře, kromě jiného i s dětmi. Celý život k sobě měli pak blízko, i když každého z nich zavedl osud jinam.

Clara musela zajistit obživu pro rodinu, a proto začala znovu koncertovat. Dalších dvacet pět let byla na cestách, například v Anglii byla téměř devatenáctkrát. Často si v dopisech stěžovala na nepohodlí poštovních dostavníků, takže po zavedení železnice cestovala vlakem, i když se ho bála.

Děti byly umístěny do internátních škol, ale na léto se celá rodina sešla doma. Clara Schumann prý denně psala nejméně tucet dopisů, často psala právě svým dětem.

Claře se trochu ulevilo od cestování, když jí bylo nabídnuto místo první učitelky klavíru na frankfurtské konzervatoři. Byla tehdy tak slavná, že jí ředitelství kývlo na velmi náročné podmínky - učila maximálně 1,5 hodiny denně a pouze doma, navíc dostávala volno na koncertování a plat, který odpovídá dnešním 42.000 euro.

Clařiným současníkem byl Franz List, který se nějakou dobu zdržoval ve Frankfurtu stejně jako ona. Byli tak trochu protivníci - každý prosazoval jiný způsob interpretace hudby: Clara považovala za důležité, aby klavírista ustoupil do pozadí před skladbou, aby dodržoval notový zápis. Liszt byl přesným opakem - dělal si se skladbou, co chtěl.

Clara Schumann v 68 letech, kdy uspořádala svůj poslední koncert.

Zemřela v 76 letech ve Frankfurtu. Rakev, kterou doprovodilo velké množství jejích obdivovatelů a žáků, byla vlakem dopravena do Bonnu, kde byla Clara pohřbena vedle svého manžela. Jonnes Brahms přišel na její pohřeb a sám do roka zemřel.

Čtvrtek 18. července 2019

Dnes naposled výuka s Albertem - šest hodin intenzivní práce na literárních textech - ukázky z moderní literatury a pohádky. Všichni jsme zjistili, že si je už moc nepamatujeme - bylo těžké je do detailu odvyprávět. Odpoledne rekonstrukce pohádky O šípkové Růžence (Dornröschen) podle předepsaných slov a gramatických struktur. Konjunktivy I a II, plusquamperfekta v pasivu a vedlejší věty všeho druhu nám jdou zase o trochu líp.

Odpoledne frankfurtský dóm s muzeem. Výstup do věže se nezdařil - tmavé uzounké točité schodiště téměř bez oken jsem po pěti otočkách vzdala. Paní v pokladě mě utěšovala, že nejsem jediná, kdo se po pár krocích vrací.

Kostel sv. Bartoloměje je nejstarším a největším ve Frankfurtu. Už nějakou dobu neplatí, že je také nejvyšší stavbou - dnes je jen kousek od mrakodrapů téměř neviditelný.

Renesanční dům "Zlatá váha" si nechal na začátku 17. století postavit holandský obchodník s kořením. Dnes je tam "Kaffeehaus", kde se podávají tradiční frankfurtské sladkosti.

Kostel nikdy nebyl sídlem arcibiskupa, přesto se mu říká "císařská katedrála" - Kaiserdom. Je to díky Karlu IV., který jako německý císař vydal pravidla pro další císařské volby. Volbu z Cách (Aachen) přenesl do Frankfurtu. Volilo se v jedné z postranních kaplí, které se proto říká "volební kaple". Pro město to byla velká čest a událost, která znamenala dobré obchody, ale zároveň se jednalo o poměrně velkou zátěž.

Dokument, který Karel IV. vydal, Němci nazývají jednoduše Zlatá bula (Goldene Bulle) a považují ho za nejdůležitější dokument Svaté říše římské národa německého. Byla dokonce zapsána na listinu světového kulturního dědictví UNESCO. Byla vyhotovena v sedmi kopiích. Česká verze je v Rakouském státním archivu, frankfurtská verze je uložena ve Frankfurtském archivu a je jen opisem té české.

Zlatá bula je jakýmsi zákoníkem, Karlovi IV. trvalo pár let, než se mu ho podařilo prosadit. Zajímavé je, že se o takový zákoník snažil i v českých zemích, ale bezúspěšně - neměl dostatečnou podporu šlechty.

Takto dlouhý byl průvod císaře Karla VII. v roce 1742.

Goldene Bulle - Zlatá bula Karlova, verze trierská.

Ve frankfurtské katedrále jsou měděné desky s významnými historickými osobnostmi, ale protože probíhají rozsáhlé opravy, nebyly k vidění. Tak alespoň část jednoho z postranních oltářů vyřezaných ze dřeva.

Galerie německých císařů je umístěna na radnici Römer. Není přístupná, tak alespoň fotografie pohlednice. Karel IV. je v prostřední řadě.

19. července - poslední den

Výuka pouze dopoledne. Rozdávání certifikátů a loučení. Kurz byl výborný zejména z jazykového hlediska - všichni účastníci měli velmi dobrou němčinu, mohlo se pracovat na náročných úkolech, a to velmi intenzivně. Metodická stránka byla netypická - absolvovala jsem 4 hospitační hodiny týdně u různých učitelů v různých skupinách a pak si s nimi vyměňovala zkušenosti. Bylo to trochu jako studium na vysoké škole, což mi vyhovovalo.

Frankfurt nad Mohanem na mě první den velký dojem neudělal, ale při bližším prozkoumání je úžasný. Je to takové nenápadné velkoměsto plné zeleně, které musíte sami objevovat.

Poslední odpoledne bylo ve znamení loučení - projížďka lodí po Mohanu, ještě jednou procházka Starým Městem a nákup dárků.

Elektrická koloběžka, na které jezdí frankfurtskými ulicemi zejména mladí muži v oblecích. Vyvíjejí na nich poměrně velkou rychlost a patří na silnici - mají dokonce poznávací značku.

Výletní loď vyjíždí každou hodinu. Za třináct euro vás povozí dvě hodiny od jednoho zdymadla ke druhému oběma směry od centra. Mohan je tu široký asi jako Labe v Děčíně.

Vpravo nejvyšší mrakodrap ve Frankfurtu - 260 metrů. Patří Kommerzbank.

Frankfurter Kranz - věnec. Celý dort má totiž tvar věnce.

Obytné domy podél řeky mají trochu středozemní charakter.

Mrakodrap "Západní přístaviště". Slouží jako kancelářská budova.

Přístaviště jachet.

Císařská katedrála - kostel sv. Bartoloměje, kterému přisoudil velký význam Karel IV., když rozhodl, že se veškeré volby německých císařů budou odehrávat právě tam.

Starý most, po kterém se rád procházel J. W. von Goethe. Postavený z červeného pískovce.

Evropská centrální banka.

Hotel Plaza.

Přístav ve východní části města.

Evropská centrální banka, v pozadí skyline.

Pohled na frankfurtský skyline. Frankfurt má v současné době 30 hotových mrakodrapů a 29 ve výstavbě. Mrakodrapem je každá stavba vyšší než 100 metrů. Pokud není výška známá, stačí 40 poschodí. Tomuto bankovnímu a finančnímu centru Německa se podle řeky Main (Mohan) vtipně říká Mainhattan.