KSV

Namíchej si lektvar (čaj s nějakou dobrotou) a přečti si následující text:

Harry Potter

Vezmi si párek, nejsou špatný ani za studena – a docela bych si dal i kousek toho tvýho narozeninovýho dortu.“

„Copak kouzelníci mají banky?“

„Jenom tu jednu. U Gringottovejch. Vedou ji skřetové.“

Harrymu upadl kousek uzenky, kterou držel v ruce.

„Skřetové?“

„Jo – takže bys musel bejt na hlavu, kdyby ses ji pokoušel vykrást, to ti říkám. Se skřetama si nikdy nezačínej, Harry. Gringottovic banka je to nejbezpečnější místo na světě, když si chceš něco spolehlivě uložit – kromě snad Bradavic. A já tam stejně musím; posílá mě tam Brumbál, zařídit něco pro Bradavice,“ a Hagrid se hrdě napřímil. „Vobvykle mě posílá zařizovat důležitý věci. Doject pro tebe – vyzvednout něco u Gringottovejch – poněvač ví, že se na mě může spolehnout.

Vzal sis všecko? Tak deme.“

Harry vyšel za Hagridem ven na útes. Obloha teď byla úplně jasná a moře se lesklo ve sluneční záři. Veslice pronajatá strýcem Vernonem se tam ještě pohupovala; po bouřce měla na dně spoustu vody.

„Jak ses sem dostal?“ zeptal se Harry a rozhlížel se, kde je ještě jeden člun.

„Přiletěl jsem,“ vysvětlil Hagrid.

„Přiletěl?“

„Jo – ale nazpátek pojedem tímdletím. Teď, když seš se mnou, už žádný kouzla dělat nesmím.“ Usadili se v loďce, Harry však ještě upřeně hleděl na Hagrida a pokoušel se představit si ho, jak letí. „To bude votrava, veslovat takovou dálku,“ řekl Hagrid a zas jednou se na Harryho podíval úkosem. „Kdybych – ehm – kdybych tu kocábku malinko popohnal, myslíš, že bys to v Bradavicích nemusel nikomu vykládat?“

„Samozřejmě,“ ujistil ho Harry, nadšený při pomyšlení, že uvidí další kouzlo. Hagrid znovu vytáhl růžový deštník, dvakrát jím zaklepal na bok veslice – a v tu ránu se už řítili k pobřeží.

„Proč by někdo musel být padlý na hlavu aby se pokoušel vyloupit Gringottovy?“ zeptal se Harry.

„Poněvač je to tam začarovaný,“ vysvětlil Hagrid a při těch slovech si roztáhl noviny. „Ty obzvlášť bezpečný trezory prej hlídaj draci. A potom by ses eště musel dostat ven – jejich sklepení totiž jsou stovky mil pod Londýnem. Hluboko pod podzemkou. I kdybys dokázal něco ukrást, hledal bys cestu tak dlouho, až bys vod hladu umřel.“

Harry seděl a přemýšlel o tom, zatímco Hagrid si četl noviny, Denního věštce. Od strýce Vernona Harry věděl, že lidé nemají rádi, když je při čtení někdo vyrušuje, stálo ho však velkou námahu mlčet, poněvadž v životě ho ještě nepálilo tolik otázek.

„Ministerstvo kouzel už zas něco zbabralo,“ zamumlal Hagrid a obrátil stránku.

„Copak ono je nějaké ministerstvo kouzel?“ vyhrkl Harry, už se nestačil zarazit.

„No jistě,“ řekl Hagrid. „Samosebou chtěli, aby ministrem byl Brumbál, jenomže ten by z Bradavic nešel, tak to dostal starej Kornelius Popletal. Většího packala bys nenašel. Takže každý ráno posílá k Brumbálovi celý hejno sov a chce po něm rady.“

„A co to ministerstvo kouzel dělá?“

„Hlavně musí před mudly udržet v tajnosti, že po celý Anglii eště jsou čarodějky a kouzelníci.“

„Ale proč?“

„Proč? Mordyjé, Harry, poněvač jinak by každej chtěl, aby mu nějakým kouzlem pomohli z jeho starostí. To teda ne, líp, když nás nechaj na pokoji.“

V tu chvíli loďka lehce narazila do přístavní zdi. Hagrid složil noviny a vystoupili po kamenných schodech na ulici.

Jak šli městečkem k nádraží, mnoho chodců se po Hagridovi ohlíželo. Harry se tomu ani nedivil. Nejenže Hagrid byl dvakrát tak vysoký jako kdokoliv jiný; ještě k tomu ukazoval na úplně obyčejné věci, jako třeba parkovací hodiny, a hlasitě prohlašoval: „Vidíš todle, Harry? Co si ty mudlové všecko nevymyslej, viď?“

„Hagride,“ ozval se Harry a trochu supěl, jak musel utíkat, aby mu stačil, „říkal jsi, že u Gringottových jsou draci?“

„No, aspoň se to tvrdí,“ odpověděl Hagrid. „Jémine, já bych takovýho draka chtěl mít!“

„Ty bys ho chtěl?“

„Přál sem si ho vod samýho dětství – už jsme tu.“

Dorazili na nádraží. Vlak do Londýna jel za pět minut. Hagrid, který nerozuměl „mudlovskejm penězům“, jak jim říkal, dal bankovky Harrymu, aby koupil lístky.

Lidé ve vlaku na ně třeštili oči ještě víc. Hagrid si zabral dvě sedadla, seděl a pletl cosi, co vypadalo jako kanárkově žlutý cirkusový stan.

„Máš eště ten dopis, Harry?“ zeptal se, jak počítal oka.

Harry vytáhl z kapsy pergamenovou obálku.

„Výborně,“ řekl Hagrid. „je tam seznam všeho, co potřebuješ.“

Harry rozložil druhý list papíru, kterého si včera večer nevšiml, a četl:

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Stejnokroj

Žáci prvního ročníku budou potřebovat:

- tři jednobarevné pracovní hábity (černé)

- jednu jednobarevnou špičatou čapku (černou na každodenní nošení)

- jeden pár ochranných rukavic (z dračí kůže nebo podobné)

- jeden zimní plášť (černý, se stříbrnými sponami)

Upozorňujeme, že žáci by měli veškeré oblečení mít opatřeno jmenovkou.

Předepsané knihy

Každý žák bude potřebovat tyto učebnice:

- Miranda Jestřábová: Příručka kouzelných slov a zaklínadel (1.stupeň)

- Batylda Bagshotová: Dějiny čar a kouzel

- Adalbert Waffling: Teorie kouzelnického umění

- Emeric Cvak: Úvod do přeměňování

- Phyllida Výtrusová: Tisíc kouzelnických bylin a hub

- Arsenius Stopečka: Kouzelnické odvary a lektvary

- Mlok Scamander: Fantastická zvířata a kde je najít

- Quentin Trimble: Černá magie – příručka sebeobrany

Další vybavení

- 1 hůlka

- 1 kotlík (cínovy, standardní velikost 2)

- 1 sada skleněných nebo křišťálových lahviček

- 1 dalekohled

- 1 mosazné váhy

Žáci si s sebou mohou rovněž přivézt sovu NEBO kočku NEBO žábu

UPOZORŇUJEME RODIČE, ŽE ŽÁKŮM PRVNÍHO ROČNÍKU NEJSOU POVOLENA JEJICH VLASTNÍ KOŠŤATA!