Ve dnech 21. až 23. května vyrazila třída 6.A na třídenní výlet do Moravského krasu. Hlavním cílem byla návštěva známé Býčí skály – jeskyně s bohatou historií a jedinečným podzemním světem.

Ve středu se žáci vybaveni baterkami nebo čelovkami vydali na průzkum. Prošli úzké plazivky, navštívili skrytá zákoutí a s nadšením pozorovali netopýry, kteří v jeskyni žijí. Jeskyňáři jim poutavě vyprávěli  o dávných rituálech i významných archeologických nálezech. Třeba jim řekli o tom, že zde před půl rokem našli kostru půlročního dítěte, u které ležely zlaté náušnice. Podle nejnovějších výzkumů byla Býčí skála rodinnou hrobkou, kde se pohřbívalo několik desítek let.

Ve čtvrtek se vydali na celodenní výlet do Rudického propadání a pískovcového lomu. Hrály se různé hry, dozvěděli se různé zajímavosti, ani déšť jim nevadil. Večer dohromady fandili naší české hokejové reprezentaci. 

V pátek se vrátili do Brna unavení a špinaví, ale spokojeni a plní zážitků.

Sebastian Fianta, Metoděj Kabelka, Jakub Musil, Jan Přibyl 

7. A si pořádně zavařila v Jihlavě

Třída 7.A. se jednoho květnového pondělí naskládala do autobusu a vyrazila směr Jihlava. Tady se rozdělila na dvě skupiny, jedna se vydala do Jihlavy s paní učitelkou Sikorovou a druhá do kuchařské Gurmandie s paní učitelkou Čoupkovou. Obě dvě skupiny vlastně zažily to samé, akorát v jiném pořadí. My vám v tomto článku poskytneme pohled ze skupiny učitelky Sikorové. 

Celkově jsme na výlete strávili tři dny. Jako první jsme se vydali ke vstupu do jihlavského podzemí, na hlavy si nasadili jeskyňářské helmy a vydali se dolů. Po prohlídce jsme skočili na nějaké to jídlo a s plnými žaludky jsme vyrazili směr k naší chatě. Po náročné cestě jsme se zabydleli a měli volnou zábavu. Dalšího dne ráno jsme se vydali do Gurmandie pro změnu my a druhá skupina šla dělat to stejné co my předchozí den. V kuchařském studiu jsme si vyslechli bezpečnostní pokyny a začali jsme zadělávat kynutá těsta, nakrájeli maso a zeleninu, ochutili mleté maso a z toho vznikly asijské rýžové nudle, burgery, mini pizzy, lívance, domácí housky na samotné burgery a mnoho dalšího. Mini pizzy jsme naší třídě dělali na snídaní na další den, burgery byly na večeři a lívance na svačinu. 

Druhá skupinka nám také navařila a napekla samé dobroty jako třeba slané i sladké šneky na snídani a hotdogy na večeři, samozřejmě s domácím rohlíkem. Součástí výletu ale nebylo jen toulání se po městě a vaření, ale i dlouhé, dokonce i osmikilometrové cesty do naší chaty s krosnami na zádech. I přes to jsme se všichni shodli, že výlet byl velice ojedinělý, užitečný a hlavně bylo super, že jsme tam byli v chatce jen my. Jen naše třída, s celou chatou pro sebe, uprostřed krásné přírody, dokonce i s možností tenisového kurtu. Za ty dlouhé cesty z Jihlavy až do chaty to určitě stálo a zároveň to bylo také krásné rozloučení s paní učitelkou Sikorovou.

Jolana Ševčíková, Eva Krahulcová

7. B a 7. C v Nesměři: kmeny na Vysočině

6. C v Prudké: nemilé přivítání, narozky i túra

9. V oslavila přijetí na střední v outdoor centru Baldovec

Jako každá třída jsme i my jeli letos na třídenní výlet. Pan učitel Starý zvolil Baldovec a tím rozhodně neudělal chybu! Užili jsme si tam tři dny, přestože nám první, příjezdový den pršelo.

Vyrazili jsme v pondělí ráno z Brna na cestu vlakem do Blanska a poté autobusem do Holštejna, ze kterého jsme šli asi 20 minut, než jsme dorazili do cílové destinace. Přestože počasí tolik příznivé nebylo, cestu jsme si užili, pouštěli si písničky, zastavili jsme se v lesním baru, no zkrátka jsme si to udělali hezké.

Když jsme došli, už jsme se těšili na oběd. Nevěděli jsme, co od něho čekat, protože někteří známí, co už na Baldovci byli, dávali odlišné recenze místní kuchyni. Nakonec jsme byli příjemně překvapeni a chutnalo nám. Po polední pauzičce už nás čekala motivační hra – Pevnost Baldyard. Byli jsme zvědaví, ale nakonec to taková zábava nebyla. Hra trvala asi tři hodiny a v půlce začalo pršet. Šlo v podstatě jen o plnění různých jak fyzických, tak logických aktivit po týmech, zejména ty zaměřené na spolupráci stáli za to, každopádně když se má třeba u střílení z luku vystřídat 9 lidí z každého týmu, tak je to na dlouho. Po hře jsme si už jen užili společný čas a večeři.

Druhý den nás po snídani čekal paintball. Ze začátku jsme všichni byli opatrní, ale ke konci jsme se všichni začali zapojovat a ve výsledku jsme si to užili. Ale jako třída jsme se shodli, že kdyby se nestřílelo jen v lese, ale bylo by tam více prvků, například beden, bylo by to napínavější. Jako další si pro nás ve středisku připravili jízdu na zip-line. Ta byla skvělá a v nás všech probudila trochu adrenalinu.

A aby toho nebylo málo, odpoledne jsme šli na horolezeckou stěnu. Ta byla dobrá, každopádně náš Míša, který dělá horolezení, nesouhlasil se systémem jištění, ale přežili jsme. Křičení "kontrola" a "lezu", na což se očekávala odpověď "jistíme", bylo ale dost bizarní a doposud je pro náš výlet ikonické. Po horostěně následoval lanový park, ale ten byl tak vysoko a skoro bez míst, kde se dalo stát na něčem pevném, takže se téměř nikdo nezúčastnil.

Odpoledne jsme si pronajali hřiště a síť na volejbal a proběhl "turnaj", kde jsme si zahráli téměř celá třída i s pány učiteli Götzem a Starým. Vrcholem výletu se stal jednoznačně táborák. Zpívali jsme si táborové písně, smáli se, odprezentovali si improvizovaně prezentace do fyziky, opekli jsme si špekáčky a také přišel čas na překvapení. Dostali jsme dopisy, které jsme v šestce psali svým budoucím já. Někteří se nad tím zasmáli, někteří zavzpomínali, no a někteří měli chuť spálit je rovnou v ohni. Moc hezké toto.

Na závěr výletu, tedy poslední den jsme se už jen zabalili a vyrazili na cestu domů. Pan učitel pro nás měl ale nachystanou delší cestu přes zříceninu hradu Holštejn. Svítilo sluníčko, cesta pokračovala rychle, klukům po cestě zahučel kopačák do potoka, pouštěli jsme si písničky, no dopoledne jak vyšité. Cesta autobusem a vlakem domů také uběhla jako voda a najednou konec našeho výletu. Část třídy si tradičně ještě zašla na závěrečný kebábek a rozloučili jsme se. Byl to úžasný a nabitý výlet, oslava výsledků přijímacích zkoušek a bohužel částečné rozloučení s naší devítkou. Velké díky patří pánům učitelům za zorganizování, trpělivost a za to, že nám nepokazili srandu.

Helena Strnadová