V Karmě až po uši...

Máme oči, abychom viděli, a přesto nevidíme, máme uši na to, abychom slyšeli, a přesto neslyšíme...

Musíme totiž vědět, na co se máme dívat a také rozumět tomu, co vidíme. Když to neuděláme, tak se sami vzdáváme „výhody“ poznání, co však znamená, že zůstáváme úmyslně v nevědomosti. Nuže a nevědomost je – z našeho pohledu – největší hřích. Následek nebude „zlomyslná pomsta“ Vyšších Sil, ale přirozený následek toho, co jsme vykonali. To je karma, t.j. v jazyku našich Předků „kára ma“ (kárá mě). Pokárání za nevědomost a nenásledování Odkazu Předků.

Karma podle Blavatské:

Sanskrtské slovo „Karma“ znamená činnost. Slovo „karma“ (odvozené od védského slovesa „kr, karóti“ – „točit védské verše“, později zobecněně jako „konat“, „činit“, „pracovat“) znamenalo původně pouze liturgickou činnost ve prospěch Puruši – Světla poznání, která udržuje jak celou lidskou společnost, tak i celý svět. Pomocí této záslužné činnosti se člověk osvobozoval ode všeho nízkého a egoistického, zbavoval se materialistického pohledu, a "udržoval" tak sám sebe i celou společnost. Touto svou činností a ničím jiným(!) si budoval svou životní cestu nejen v tomto, ale ve všech příštích životech. Pouze chápání přímé souvislosti mezi příčinou a následkem, tj. že každý lidský skutek má následky a že existuje viditelná i neviditelná hodnota práce, která vytváří budoucnost, vytvářelo a vlastně dosud vytváří etický základ veškerého našeho konání a chování.

Existovat a konat je od sebe vzájemně neoddělitelné. Celý náš vesmír je jedna nepřetržitá a neustálá činnost, řízená neměnnými Kony Rita. Podle učení Prastaré Moudrosti představuje vesmír rozumnou činnost, která vychází z jednoho jediného zdroje.Vesmírná činnost je vyjádřena pohybem o různé síle a rychlosti. Nositelem tohoto pohybu je hmota, dostupná nedokonalým nástrojům našeho vědomí pouze v nejhrubší formě. Za hranicemi dosahu našeho vědomí existuje pro nás neviditelný život. Život kamene nám uniká, protože jeho projevy jsou pro naše pozorování příliš pomalé, život v neviditelných světech je nám skryt, protože jsou jeho projevy pro naše vědomí přespříliš jemné a rychlé. V pozemské činnosti je vše spojeno se vším, vše se nachází ve vzájemné závislosti a vše směřuje k jedinému cíli. Každá činnost ve vesmíru je výsledkem předcházející příčiny a zároveň příčinou následující činnosti. Vzniká nepřetržitý řetěz příčin a důsledků, jejichž realizace představuje život vesmíru. Odtud pochází význam Karmy jako zákona příčinnosti. Karma představuje souhrn veškeré činnosti člověka. Vše, co člověk znamená nyní a co bude znamenat v budoucnu, je důsledek jeho činnosti v minulosti. Proto konkrétní lidský život není izolovaný, zakončený, ale je výsledkem předcházejících životů a zároveň je zárodkem budoucích životů v řetězu posloupných inkarnací, ze kterých se skládá nepřetržité bytí každé lidské duše.

V našem životě totiž nedochází k žádným náhlým změnám ani k náhodám. Vše v něm má svoji příčinu. Každá naše myšlenka, každý cit a samozřejmě každý skutek vychází z příběhu naší minulosti a má vliv na budoucnost. Dokud je tato minulost a budoucnost pro nás neznámá, díváme se na život jako na hádanku, netušíc, že jsme ho vytvořili sami. V tomto případě jako by se projevy našeho života před námi náhodně vyvstávaly z propasti neznáma. Tkaninu lidského osudu si člověk vytváří sám – z nesčetných nitek, splétajících se do pro nás nepostižitelně složitých vzorů. Některá nitka zmizí z dosahu našeho vědomí, ale to neznamená, že se přetrhla. Jenom sklouzla dolů. Nečekaně se objevila jiná nitka a je to ta samá nit, která prošla po neviditelné části tkaniny a znovu se objevila na pro nás viditelném povrchu. Jelikož se díváme pouze na ústřižek látky a pouze z jedné její strany, není naše vědomí schopno rozpoznat složité vzory na tkanině jako celku.

Příčinou toho je naše neznalost zákonů duchovního světa – naprosto stejná neznalost, jakou pozorujeme u divocha, pokud jde o jevy materiálního světa. Vypuštěnou raketu, výstřel z pušky považuje divoch za zázrak, protože nezná zákony, které se staly příčinou těchto jevů. Aby je přestal považovat za zázrak, musí znát zákony přírody. Poznat tyto zákony je možné pouze proto, že jsou neměnné. Přesně takové zákony platí i v pro nás neviditelném duchovním světě. Dokud je nepoznáme, budeme stát před projevy našeho života jako divoch před tajemnými silami přírody, budeme žasnout, obviňovat svůj osud, bezmocně se rozhořčovat. Protože nechápeme, odkud se berou projevy našeho života, nazýváme je „osudem“, „náhodou“, „zázrakem“. Avšak tato slova tak jako tak nic nevysvětlují. Teprve tehdy, až člověk pozná, že naprosto stejné, neměnné zákony, které platí ve fyzické přírodě, řídí i události jeho života, teprve, až se přesvědčí, že tyto zákony je možno zkoumat a jejich působení usměrňovat svou vůlí, teprve tehdy skončí jeho bezmocnost a on se skutečně stane pánem svého osudu.

H.P.Blavatská - Karma zákon příčin a důsledků (upraveno, výňatek)

Celý náš život je cosi jako řetěz příčin a následků – v jeho velice zjednodušeném obraze. Jedním z možných způsobů žití je "žít podle karmy". Samotné slovo „karma“ je ze staroslověnštiny – jde o spojení slov "kárat" a "mě" - „kára ma“. Kárat někoho se jako pojem se již dnes stává anachronismus a pomalu upadá do zapomenutí, ale stále ještě aktivně používáme výrazy jako je „pokárat“, či „kárné opatření“. Žít podle karmy tedy znamená žít pode osudu. Osud je od spojení slov „суть Бога“, teda „podstata Boha“. V podstatě ještě existuje slovo „sudba“, kde je tento význam dohledatelný

Když tedy žijeme v souladu s Osudem – který nám před narozením připravili naši Vesmírní osudoví specialisté: Bohyně Makoš s dcerami Doľou a Nedoľou – tak žijeme podle karmy. Je to tedy ten "správný způsob života", kdy žijeme podle „požadavků“ Nejvyššího. Problém nastává, když začneme žít a jednat jinak, než nám bylo doporučeno, a čemu říkáme "vikarma". Děláme jiné skutky, než ty, které byly pro nás určeny, a které jsme v tomto zrození (materializaci) měli vykonat v rámci evoluce našeho Ducha.

Mnoho lidí dnes nerozumí slovním kategoriím „hříšnost“, nebo „hřích“. Není to, jak by se zdálo slovo pod „copyrightem“ křesťanů. Hříšná činnost je odklánění se od jednoty s Rodem a PříRODou. Když žijeme podle Osudu, teda podle karmy, tak jdeme směrem nejrychlejšího vývoje vlastní evoluce – a to je náš cíl. Odklonění se od našich „doporučených“ životních cílů a hodnot pro nás pokaždé znamená jen zabrzdění evolučního vývoje. A to je právě již ona zmiňovaná vikarma, t.j. hříšná činnost, odklonění se od karmy, od vlastní rychlé evoluce. Takové skutky totiž již začínají budovat nové vzájemné následné souvislosti. Když v tomto živote udělám cokoliv zlého, tak v dalším životě se mi to zlo vrátí – a přesně stejně to funguje s dobrem. Budujeme si tak "karmický" nebo "vikarmický" řetěz následků a jejich příčin.

Jenže my v naší současné existenci na Midgard - Zemi nemáme co do činění jen s jedním jediným člověkem, ale potkáváme se a jsme v den co denní interakci s mnoha dalšími lidmi, kteří jsou okolo nás. Situace se nám tímto začíná trochu komplikovat a místo karmického či vikarmického řetězu se nám už vytváří celá složitá síť příčin a následků, která se neustále – naším konáním, myšlením a sliby (a to hlavně těmi nesplněnými) –zvětšuje a proto sílí a roste a houstne. V další materializaci života se už nedá jednoduše žít jen podle vůle, protože něco jsme dlužní my jiným, něco zase jiní nám a už se nedá uhnout ani vlevo ani vpravo, protože jsme spoutáni do této sítě společenských vazeb. Už se nedá dosáhnout dokonalosti – stává se to nemožné – protože závisíme na okolí a ne jen pouze na nás samých.

Naši Předkové proto vypracovali metodu, jak rozvazovat staré karmické a vikarmické sítě vzájemných vazeb (slibů, závazků..) , ale přitom si rovnou nezavazovat novou. To úzce souvisí s tím, že v kategorii, kterou v současnosti celkově nazýváme morálka, existuje "cosi" co nám bylo "shůry" dáno a čemu naši Předkové v tradiční kultuře a v Prastaré Moudrosti přikládali zvláštního významu a to je "Svědomí". Svědomí je ve skutečnosti to, co nás doopravdy odlišuje od dalších živočišných druhů. Není to myšlení, schopnost analýzy a podobně, ale je to svědomí. Zvířata mohou myslet a leckterá jsou schopna i složitých myšlenkových konstruktů, ale žádné zvíře nemá svědomí.

Činnost která umožňuje rozvazovat staré karmické vazby, ale přitom si rovnou nezavazovat nové, se v Prastaré Tradici nazývá "akarma", t.j. činnost mimo karmu. Aktivně konáme, působíme na své okolí, ale následky nepřicházejí. Je to založené na prostém principu, že nikdy nic neděláme proto, aby jsme dosáhli jakékoliv "odměny", ale žijeme a konáme jen podle Svědomí. Základním principem, který charakterizuje naše konání podle Svědomí je velmi jednoduchý: „nečiň druhým to, co nechceš, aby oni dělali tobě“.

Nesmírně složité jsou proto vzory, které vytvářejí tkaninu lidské Karmy dnem i nocí, proplétající se nitky mnoha různorodých existencí. Člověk nejen bytím vytváří a rozvíjí svůj rozum (mysl), svůj charakter, a své vztahy k ostatním lidem, ale jeho osobní Karma je zároveň součástí nejrůznějších skupin (rodiny, národa, rasy, třídy, firmy) a svými nitkami se vplétá do celkové tkaniny hromadné Karmy každé z těchto různých skupin. Pokusme se definovat tři základní kategorie sil, které utváří lidský osud:

1. MYŠLENÍ ČLOVĚKA. Tato síla utváří náš charakter. Člověk sám je vlastně takový, jaké jsou jeho myšlenky.

2. TOUHA A VŮLE. Touhy a vůle, které jsou dvěma póly jedné a téže síly, spojují člověka s předmětem jeho touhy a obrací jej tam, kde může být jeho touha uspokojena.

3. SKUTKY. Přináší-li lidské skutky druhým živým bytostem uspokojení a štěstí, odpoví absolutno stejným uspokojením a štěstím jemu samému. Jestliže přináší ostatním živým bytostem zlo a utrpení, přinese Vesmír stejné utrpení i jemu samému, a nikdy ne menší, vždy větší.

Pochopíme-li bezezbytku zcela tyto tři části utvářející nám náš Osud, a ze kterých vzniká zákon Karmy a naučíme-li se tyto své znalosti používat, staneme se tvůrci vlastní budoucnosti, pány vlastního osudu, budeme si schopni vytvářet vlastní osud podle úrovně svých znalostí a podle pevnosti své vůle.

Karma z Védického úhlu pohledu

Karmický zákon

Z řady védských moudrostí, na kterých stojí lidská společnost a člověk jako takový, je třeba se na závěr zmínit alespoň ještě o „síle karmy“. Dnes je toto védské slovo totiž chápáno úplně převráceně a omylně. Termín „karma“ (od slovesa „kr, karóti“ – „točit védské verše“, později zobecněně „konat“, „činit“, „pracovat“) znamenal původně pouze liturgickou činnost ve prospěch Puruši – Světla poznání, která udržuje jak celou lidskou společnost, tak i celý svět. Pomocí této záslužné činnosti se člověk osvobozoval ode všeho nízkého a egoistického, zbavoval se materialistického pohledu, a udržoval tak sám sebe i celou společnost. Touto svou činností a ničím jiným(!) si budoval svou životní cestu nejen v tomto, ale ve všech příštích životech. Pouze chápání přímé souvislosti mezi příčinou a následkem, tj. že každý lidský skutek má následky a že existuje viditelná i neviditelná hodnota práce, která vytváří budoucnost, vytvářelo etický základ veškerého chování.

Všichni ti nevědomí, kteří tento vztah příčiny a následku (a spolu s ním i hodnotu práce) nechápou, protože nemají dostatečné vědomí, prchají celý svůj život před následky svých činů anebo se stále jen topí v těchto následcích, a žijí tak marné a bludné životy. Domnívají se totiž omylně, že svět řídí „Pán osudu“, „Pán času“, „Fatum“, „Bingo“, který sám od sebe, podle své nevypočitatelné nálady a choutek, ovládá svět a všechny lidské osudy. Modlí se proto k „Fortuně“ či k neznámému a strašnému „Bohu losu“, aby byl jim – věčným hříšníkům – milostiv a poskytl jim „štěstí“.

„Karmou“ proto tito nevědomí rozumějí předurčenou a nezměnitelnou dráhu svých životů, na které se nedá lidskou snahou a prací nic změnit. Ta je podle jejich pohledu nedůležitá a nepodstatná, vztah mezi příčinou a následkem nepochopen, a události lidského života i celé společnosti jsou tak pověrčivě a neprobuzeně odevzdávány do rukou strašné veličiny – zcela neznámému a „nevyzpytatelnému“ Bohu času a Pánu všech událostí. Všichni ti, kteří jsou bez soucitu a svědomí, kteří se odmítají starat, odmítají usilovat, odmítají se namáhat za správným cílem, se pak propadají – sami bez ideálů a bez Světla poznání, které by jim ukázalo cestu – do domněle předurčené a nezměnitelné „osudovosti“: „S tím nic nenadělám, to je moje karma (můj osud)!“ Že by jejich životy mohly ovládat a určovat jejich vlastní rozhodnutí a činy, že by byli schopni sebereflexe, že oni sami to jsou, kdo si tvoří svůj osud – je mimo jejich chápání.

Silnější než všechno násilí a armády světa je pevné lidské přesvědčení a prozření, co je člověk a smysl jeho života na zemi, a poznání, co je svět, a jací hráči se na tomto poli střetávají. Při tomto hledání smyslu života není lepší inspirace a většího ideálu nežli dávné védské uctívání, pěstování a bránění kvalit „duchovního dokonalého Člověka“ – Puruši – coby dárce života a Světla poznání. Ten stojí podle Védy věčně nad vší formou a hmotou, a coby „Mitra“ – védsky „Přítel“ – je přítomen také v srdci každého člověka, který má svědomí. V dobách úpadku, kdy partikulární síly částečnosti a egoismu ovládají lidskou společnost a útočí na samy základní kvality člověka, je proto třeba se navrátit ke kořenům, pochopit dědictví védské moudrosti a poučit se z ní.

Na 37. Deň Mesiaca Zavŕšenia (ukončenia) Tajlieto v Slavjanský a Árijských rodoch oslavujú:

Deň Bohyne Karny (День Богини Карны)

Bohyňa Karna (sestra Bohyne Želi) je Nebeská Bohyňa - ochrankyňa (patrónka) všetkých nových zrodení človeka a ľudských znovuzrodení (reinkarnácie) na Midgard-Zemi, dávajúca príležitosť splniť do konca svoju životnú úlohu. S menom Bohyne Karny sú spojené do dnešných dní používané slová: inkarnácia, reinkarnácia, karma.

Inkarnácia je prechodné stelesnenie na Midgard-Zemi v existujúcom živom tele. Používa sa v tom prípade, keď zomretému človeku je nutné dokončiť jeho prerušenú životnú cestu.

Keď vlastné telo človeka je schopné normálne fungovať. Potom dušu po úprave programu života vracajú do tela a človek ožíva.

V medicíne sa taký stav nazýva klinickou smrťou.

A keď nie je telo životaschopné, tak jeho dušu posielajú do tela druhého človeka.

Spravidla, zámena duše prebieha takisto v čase klinickej smrti, potom sa ľudský organizmus vracia k životu.

Vo väčšine prípadov, po inkarnácii človek kardinálne mení svoje chovanie a vzťah k životu. A potom o ňom hovoria, že sa zmenil.

Reinkarnácia je novým stelesnením človeka na Midgard-Zemi v tele novonarodeného dieťaťa. V tom prípade sa človeku dáva možnosť prejsť životnú púť od začiatku do konca, kvôli zopakovaniu si nezvládnutej životnej úlohy, alebo nápravy chýb z predchádzajúceho života.

Je potrebné zdôrazniť, že reinkarnácia ako trvalý jav Slovanom nie je vlastná a stáva sa veľmi zriedkavo. Je to spojené s tým, že pre ľudí nášho vzhľadu, pobyt na Midgard-Zemi je jednou z etáp rozvitia po zlatej púti výstupu duše. Pretože nekonečné znovuzrodenia na jednej zemi v rozvitie tela nie je vhodné.

Ale keď nie sú prejdené životné úlohy alebo nezvládnuté, tak skôr ako sa odošle podstata človeka na nasledujúcu etapu rozvitia do svetov s väčšími možnosťami, tak Bohyňa Karna daruje ešte jednu šancu zbaviť sa od urobených chýb vo svojom Javnom zemskom živote , nepekných konaní a splniť svoje predurčenie, pripravené Vyšným Bohom Rodom.

Od Nebeskej Bohyne Karny závisí v akej oblasti na Midgard-Zemi, v akom z Prastarých Rodov Veľkej Rasy, v akých podmienkach a v akých historických časoch prejde nové vyplnenie človeka. Aby mohol dôstojne, čestne a s čistým svedomím ukončiť svoju životnú púť a pokračovať v druhých Svetoch.

Poznaj svoju minulosť

V nej múdrosť predkov a sila Tvoja veľká.

zdroj: http://slavmir.org/chat/_ind.php?link=prazdniki/824/

SLOVIENI na FB