Velký Pikásek

Když jsme si pořídili prvního Pikáska, začali jsme krátce potom psát první stránky. Mezi prvními se objevily Výlety s Pikáskem a brzy následovaly Výlety s Vitárkou. Po pořízení Velkého Pikáska v lednu 2011 jsme však již byly všemožnými stránkami zavaleni, po počátečním nadšení nebylo už ani památky. A tak se stalo, že Velký Pikásek neměl vlastní stránky celých patnáct let. Ale ani největší výletové dobrodružství nebylo zpracováno celých jedenáct let. A když jsme Cestu do Kolumbie konečně zpracovali, uvědomili jsme si, že tyto velkolepé stránky jsou vlastně i výletem Velkého Pikáska. Vždyť to on nás spolehlivě dopravil do Frankfurtu, čekal tam na nás přes dva týdny a následně nás dopravil domů. Vždyť to byl právě Velký Pikásek, který nás poprvé dopravil do Krkonoš, podívat se na štěňata vrhu chovné stanice Krkonošský květ. A především to byl Velký Pikásek, který jedno z těch štěňat dovezl do Prahy. Ano, právě Velký Pikásek přivezl milovanou Nokinku. 

Velký Pikásek převzal po Úplném Pikáskovi agendu mažoretek o které se dále dělil s Vitárkou. S ní se také dělil o výlety na chaloupku. Byl to Velký Pikásek, který nás poprvé přivezl na novou chatičku a byl to Velký Pikásek, který díky svému prostoru dovezl na chatičku sudy, kamínka, Motúčko a vůbec ty nejobjemnější a nejdelší náklady.

Ze všech našich autíček byl Velký Pikásek nejen největší, ale také nejpohodlnější. Řízení bylo zejména na dálničních trasách vyslovenou lahůdkou. Sedmimístný Pikásek však časem přestával být tolik potřebný a tak ho Kačenka vyměnila za menší Alfičku. Na závěr nám ještě připravil epikurejské štěstí, když nám schoval v kufru Omelítka. Dost se nasmál, když jsme ho našli. K prodeji ještě za slušnou cenu odjel v doprovodu Smažíka. Psal se čtvrtek 12.září 2019.  Bylo nám dost smutno, ale jistě ho noví lidé budou mít také rádi.

Vlastní přehledné stránky, které nám na toto spolehlivé autíčko pomůžou zavzpomínat, si Velký Pikásek zaslouží.