Souborné, monumentální a reprezentativní dílo Čechy. Společnou prací spisovatelův a umělců českých tvořilo patnáct svazků velkého formátu s více než čtyřmi tisíci vyobrazeními, které vznikly pod vedením F. A. Šuberta, F. A. Borového nebo A. Jiráska a které popisují zemi a lid dle jednotlivých krajů.
Cílem edice vydávané více než dvacet let bylo podat obraz české vlasti a jejích přírodních i lidových krás očima nadšeného cestovatele, učence i básníka. Redakce neměla v úmyslu představovat Čechy jako Království české, autoři nepřistupovali k zadání s vědeckým zápalem, chtěli čtenáře zaujmout prostřednictvím putování po kraji, líčením přírodních poměrů, méně již obyvatel či stavebně-historických památek. Průvodní texty se nezabývají etnografickými poměry a tíživou politickou současností, nesou se ve vlasteneckém, poetickém duchu a přitom je zcela nepodstatné, zda v daném zeměpisném území žije více Čechů či Němců.
O textové pasáže se postarali přední autoři, úvodní báseň k cyklu napsal Jaroslav Vrchlický, hlavním redaktorem se v průběhu vydávání stal Alois Jirásek, přispívali také Eliška Krásnohorská, Adolf Heyduk, Jakub Arbes a další. Z celé plejády malířů se pak o estetické vyznění díla nejvíce zasloužili bratři Liebscherové, mezi autory ale najdeme také Mikoláše Alše.
Jednotlivé svazky vycházely postupně v sešitovém vydání. Sešitů vyšlo v letech 1883–1908 celkem 253, první díl byl věnovaný Šumavě, druhý mapoval tok Vltavy a takto bylo postupně zpracováno celé území Čech. Otto uvažoval o podobném cyklu také pro Moravu, v roce 1914 již dokonce sestavil redakci, Velká válka ale nakonec projekt pochovala.