Z památní knihy obce Chvalínské

V tomto roce se postavila okresní silnice okolo Chvalína z Podluska do Doksan a k přívozu Brozanskému. Byly to těžké boje, než se stavbou vůbec začalo. Před několika lety byla již zahájena stavba silnice přes Víno k Doksanům a v roce 1875 se s ní mělo pokračovat. Já jsem tehdy byl silničním dozorcem na tom úseku a byl jsem jím ustanoven do komise, která měla určit, na kterých místech by se stavba měla nejdřív začít.

Já jsem ale v té komisi navrhl, aby se ta silnice nedostavovala, nýbrž aby se stavělo přes Chvalín, v čemž jsem byl podporován technickým znalcem panem Šilčíkem z Mělníka. Docílil jsem toho u okresního výboru, že ze stavby sešlo, a ujednalo se o stavbě silnice přes Chvalín. Dalo to mnoho práce, než se všechny přesvědčili o užitečnosti toho – jaký z toho prospěch obec bude mít, když bude silnice rovnou ze vsi, než když se k ní nebude moct přijet přes bažinaté místo u kovárny. Možná by se stavba vůbec neuskutečnila, protože ani v Nových Dvořích si silnici skrz ves nepřáli, nýbrž chtěli, aby se dostavila ta již započatá. Mezi tím byl ale zvolen do okresního zastupitelstva a výboru pan František Tachecí č. 3 ve Chvalíně a ten se vší rázností přičinil o provedení stavby té silnice přes Chvalín. Jemu byl svěřen dohled na stavbu a tak díky jeho přičinění byla silnice dokončena.

Stavbu té silnice měl pronajatou pan inženýr Hořič z Prahy, vyznání židovského, za cenu 13 000 zlatých od Podlusk do Doksan k silnici erární.

Proti té stavbě byli Josef Gabriel a Václav Gabriel, Václav Landa a Jan Tachecí ve Chvalíně – báli se o kousky pole. Za pole ale byli od okresu odškodněni. V Nových Dvořích tu silnici nechtěli přes náves, protože se báli povodní, když přijde nějaký příval.

Ale jak je řečeno, díky přičinění pana Františka Tachecího u okresního výboru byly všechny ty námitky uznány za nepodstatné a silnice se postavila i proti jejich vůli. Jakmile byla silnice postavena, obavy přestaly a z Šavlů se stali Havlové – silnice se líbí lidem všem, každý si ji chválí.

Tak to na tom Božím světě jde, mnohá dobrá věc se musí lidem vnutit.

Dne 28. března 1879 vyhořel Josef Proboch č. 1 – vyhořela mu stodola a ostatní stavení, ale bylo pojištěno. V tom roce prodala Marie Pontrová hospodu Josefu Týblovi za cenu 4 554 zlatých.

V tomto roce byla úroda jak obyčejná, tak řepka dobrá, ceny byly dobré, jen chmel se neušel, aby se takových let opakovalo více za sebou.

Psáno ke konci roku 1879

Josef Topič