Rok 1882 je hoden zaznamenání. Spočátku až do poloviny byl jeden z těch nejlepších – dostatečně vlažný, ne příliš horký, takže obilí a vůbec všechno jen kynulo a rolníkům poskytoval naději na hojnou úrodu. Každý rolník s radostí pohlížel do budoucnosti. Konečně nadešla doba žni, začalo pršet a pršelo ustavičně. Obilí lehlo až k zemi a jen s velkou námahou se podařilo dostat do stodol částečně žito a o něco více ječmene v přiměřeně suchém stavu.

Pak ale nastala pravá katastrofa: liják za lijákem, takže obilí zůstalo na poli taktéž na stojáku, jedno rostlo stejně jako druhé, muže se říci, že se vyschlo. Stále se ho obracelo v dešti a snopy se rozvazovaly jen proto, aby to docela nezhnilo. Konečně, když se to svezlo do stodol nebo do stohů, tam se to dodělalo. A kdo to záhy vymlátil, tomu obilí vzrostlo v sípce tak, že se nedalo vyhnout plísním. Žně trvaly až do zimy. Ovesu bylo hojno, ale žádná pěkná. Jetel v strništích se musel sekat – co se nemohlo skrmit nazeleno, tak na sucho bohužel se ho nemohlo sklidit, takže jetel zůstal na polích ke krmení i na semena až do Vánoc tohoto roku a snad až do jara příštího.

V Uhrách měli v tomto roce krásné žně, protože jsou ranější. Následkem toho se k nám odtud přiváželo obilí a české nikdo nechtěl koupit, z čehož následovaly zde malé ceny. Znamená to:

Plodina
Cena (od – do)
Pšenice            5 zl. – 8 zl.
Žito                  5 zl. – 6 zl.
Ječmen            3 zl. – 6 zl.
Čočka              6 zl. – 20 zl.

Sípka obilí byla mizerná, některé jen na ¼ hektaru a ještě takřka nepoživatelná. Řepa dala uspokojivou sklizeň co do množství – 100 až přes 100 metr. cent po korci. Spočátku se soudilo, že následkem velkého mokra nebude mít žádný cukr a bude zpracovatelná neschopná, což vzbuzovalo u rolníků velkou obavu, protože to byl jejich jediný příjem. Při dobývání se ale dokázalo, že je dosti dobrá – měla až 20 saccharometru i ta, která stála ve vodě. Ale jaké bylo sklizení! Každý den pršelo, párem dobytkem nebylo možno jet po poli, vůz se řezal až pod nápravu, takže kdo neměl dobrý dobytek, neuvezl ani prázdný vůz. Stalo se i to, že vůz zůstal na poli zabořený na několik dní a museli ho vynést. Chvalín z této nehody ještě šťastně vyvázl, ačkoli ne dobře; co se dá děkovat, je silnice. Některé obce bez silnice v příkrém Rohani nemohli takřka ani vozit – a když tak 6 metr. cent s 3 nebo 4 páry dobytka. Řepa se platila 1 zl. 5 kr. za metr. cent.

Brambor bylo skoro žádné a kde byly, tak shnily, protože se v červnu utvořila takzvaná houba a nať uschla, než mohly vyrůst. Platily 3 až 3,50 K. Zato ale místo brambor ve sklepích bylo dost vody. Tak jak byl tento rok pro některé kraje nepříznivý, zase pro jiné velmi bohatý – a sice v chmelových krajích. Chmel se urodil místy prostředně a místy hojně a cena byla ku konci báječná: platil napřed 70, 80 zl., za hotové 100, 120, 150, 200, až konečně vystoupila cena až přes 300 zl. 50 hl., ačkoli se prodal od 100 až do 200 zl. Za Labem obdrželi mnoho tisíc za chmel a utkvěl jim tento rok v paměti, jakož i těm, kde chmel nebyl.

Psáno na konci roku 1882

F. Tachecí

starosta