V roku 1866 byl 23. května tak velký mráz, že na vodě led nebylo prošlápnouti; žita zmrzla částečně docela, některá napůl a nebylo žádného, jenž by nebylo zkázu utrpělo; na pšenicích byla také velká škoda a brambory umrzly až do sadby, takže rané brambory většinou už ani nepustily a po žních byla také velká škoda. Žita se mnoho hned poseklo, silo se proso, hrách a brambory. U nás jsme sili jen proso, které z počátku výborně rostlo, později ale náramné sucho jim uškodilo, takže jich bylo asi po pěti mandlích na korci a půl korce sypali; hrách bylo vidět u Dolánků, který výborný byl, na druhé straně za Labem sázeli zase brambory, které také ještě chválili. To posekané žito podalo výbornou píci na rezanku pro dobytek, kdo je nechal stát, ty mnoho zmrzly, tak sláma, že se ani krmit nehodila, bylo lepší, kdo ho posekal hned, měl alespoň dobrou píci. Je hodno připomenout, že ta žita ještě na řadách kvetla, takže se někdo domníval, že jest to škoda, a přesvícenost to dokázala, že nezaložila na zrno, ostaly klasy prázdné.
Léta 1864, 1865, 1866 byla náramně suchá, takže už i v naší obci skoro byla nouze o vodu k pití, v okolní vesnicích museli vodu pro dobytek pohledávat v potocích a tam jí také mnoho nebylo.
V tom samém roce 1866 započala válka v měsíci květnu pro čest zbraní, jak to v manifestu prohlášeno bylo králem pruským a králem sardinským. Tito dva králové se dojednali, že povedou oba stejně válku proti Rakousku, a sice král sardinský, aby si vydobyl vlašská Benátky, a král pruský, aby vyklidil Rakousko z německého spolku. Tak započala bitva okolo asi dvacátého května v Benátkách, kde byl princ Albrecht vrchním velitelem a byl nepřítel poražen. Jiný výsledek měla ale válka s králem pruským, která dne 27. května počátek vzala v severních Čechách okolo pruských hranic, kde byl generál Benedek vrchním velitelem. První bitva byla u Trutnova, pak u Kuřivod, Jičína a t. d., až rozhodnuta bitva byla u Hradce Králové třetího června. Ta vypadla pro naši stranu tak nepříznivě, že to není možno ani popsati, pravilo se, že byla naše armáda od našich vůdců prodána, včetně Jenerála Klam-Gallas. Takže našim v útěku a sice v takové pomatenosti, že šlo všechno pohromadě – jízda, dělostřelstvo, pěchota a vozatajstvo – ani čas nepostačoval přes Labe u Hradce Králové přes mosty jít, tak museli unavení do vody skočit nebo tam z mostu jedni druhé schodili, že jich se mnoho utopilo. Odtud je Prusi hnali přes Moravu a Rakousy okolo Vídně až k Prešpurku do Uher. Princ Albrecht chtěje na pomoc z Itálie jít, musel ale nazpět zůstat, protože Sardin se zase zmocnil a táhl do Benátek a dobrovolníci se svým vůdcem Garibaldim do Tyrol. Tak nebylo pomoci jiné, jen Benátky Sardinovi odstoupit a z Německa se vyklidit. Pak byli Prusi po celých severních Čechách a Moravě Rakousku rozptýleni, jenom zde okolo Terezína byla demarkační čára, kam Prusi nesměli dle uzavřeného míru přestoupit. Tato válka ostane dějinám českým pamětihodnou, že dle udání C. K. úřední statistické komise těchto dvou bitvách v Itálii a v Čechách 3 generálové, 29 štábních důstojníků, 392 důstojníků a 36 462 mužů padlo; 10 generálů, 53 štábních důstojníků, 1084 důstojníků a 40 738 mužů bylo raněno rakouského vojska. Mezi Prusy na zpáteční cestě vypukla cholera, takže jich mnoho zde ještě s touto nemocí jejich oudy složili.
František Tachecí
starosta
