Veřejnoprávní média

Veřejnoprávní média jako Česká televize a Český rozhlas jsou média financována z koncesionářských poplatků občanů. Jejich úkolem je zejména poskytování objektivních a ověřených informací, výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež, a vytváření vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel, tedy i pořady pro menšinové skupiny. Říká se jim také média veřejné služby. Jejich fungování je vymezeno příslušnými zákony (Zákon o České televizi, Zákon o Českém rozhlase, Zákon o České tiskové

kanceláři).

Soukromá média

Cílem soukromých (komerčních) médií je především zisk z reklam, který se odvíjí od sledovanosti jednotlivých pořadů. Z tohoto důvodu tato média vytvářejí zejména divácky/čtenářsky atraktivní obsah, tedy musí být nějak zábavný a spíše nenáročný, aby přilákali co nejvíce diváků, čtenářů nebo posluchačů. Komerční média jsou tedy soukromou firmou, o jejímž fungování rozhoduje její vlastník. Přehled vlastníků jednotlivých médií najdete zde.

Internetová média

Internet je již pro většinu lidí běžnou součástí života. Je nástrojem pro komunikaci, získávání informací, práci, studium, nákupy, zábavu nebo vyřizování úředních záležitostí. Tradiční média (televize, rozhlas, noviny a časopisy) jsou podle statistických údajů však stále využívána ve velké míře, například televize, ať už veřejnoprávní nebo soukromé, neustále rozšiřují nabídku svých kanálů, které jsou pro širokou diváckou základnu nebo pro specifické skupiny diváků (děti, ženy, muži, dospívající, dále podle žánru apod.). Pokles však zaznamenává denní tisk, kdy od roku 2000 klesly prodeje zhruba o polovinu. Podrobný přehled českého mediálního trhu najdete na webu Mediaguru.

Internet je pro tradiční média spíše příležitostí, než konkurencí, jelikož umožňuje nabízet multimediální obsah, tedy obraz, zvuk, text, video, a tak je možné sledovat televizi, poslouchat rádio, číst noviny a nabízet přidanou hodnotu, kterou klasické vysílání neumožňuje. S chytrými zařízeními se však hranice mezi pozemním vysíláním, kabelovým nebo satelitním příjmem a internetovým vysíláním stírají. Navíc je vše dostupné kdykoli a kdekoli máme připojení na internet a můžeme číst, sledovat pořady nebo poslouchat tzv. podcasty, které byly vydané třeba i před několika lety, jelikož většinou zůstávají na webech médií. Podcasty jsou poslechové pořady různých žánrů a různých délek, které jsou publikovány na podcastových webových stránkách nebo přímo na stránkách autorů podcastů. Tvoří je jak profesionální média, tak běžní uživatelů internetu. To však platí pro všechny druhy obsahu.

Díky internetu a dostupným programům, např. na tvorbu a střih videa, tvorbu grafiky, upravování fotek a podobně, se dnes může každý běžný uživatel stát tvůrcem. Může si tedy vytvořit web nebo účet na sociálních sítích, kde zveřejňuje články, videa nebo jiný obsah na libovolné téma, od rad pro kutily a zahrádkáře, přes recenze filmů nebo seriálu až po politická a společenská témata. Běžní uživatelé však nejsou vázáni žádnými standardy kvality a objektivity a proto je nutné rozlišovat mezi obsahem tvořeným profesionálními médii a obsahem tvořeným běžnými uživateli.

Zpravodajství

Úkolem zpravodajství je věcně a vyváženě sdělovat informace o důležitých událostech a novinkách ve společnosti. Zahrnuje tři formy obsahu: zprávu, zpravodajský rozhovor a reportáž.

Zpráva informuje, vysvětluje a dává události do souvislostí. Nijak však nekomentuje událost, pouze popisuje. Odpovídá na otázky Kdo? Co? Kde? Kdy? Jak? Proč?

Zpravodajský rozhovor má stejnou funkci jako zpráva, ale informace jsou získávány od konkrétního člověka, který je s problematikou nějak spojen (odborník na téma, zainteresovaná osoba apod.).

Reportáž je forma na pomezí zpravodajství a publicistiky. Zaznamenává obraz nějaké skutečnosti, kterou novinář popisuje a doplňuje o související informace.

Publicistika

Publicistické formy zahrnují autorovy postoje, hodnocení a komentáře. To je odlišuje od zpravodajství a musí být označeno jako jeden z následujících typů: sloupek, fejeton, komentář, rozhovor.

Sloupek je krátký publicistický novinový text.

Fejeton je publicistický styl s uměleckými prvky, který se vyjadřuje ke konkrétním problémům ve společnosti.

V komentáři zaujímá autor zaujímá postoj k nějaké události či problematice a doplňuje jej argumenty.

Rozhovor může být narozdíl od zpravodajského rozhovoru více diskuzí mezi oběma stranami než kladením věcných otázek.

Na vzniku zpráv se podílí celé redakce, složené z šéfredaktorů, editorů, šéfů vydání, zpravodajů, reportérů, fotoreportérů a externích pracovníků. Tento tým se pravidelně schází na poradách, kde probírají aktuální události a rozdělují si úkoly. Výběr tématu záleží na jeho významnosti, zaměření média a jeho cílové skupině. Poté reportéři a zpravodajové začnou vyhledávat informace k tématu z dostupných a věrohodných zdrojů (oficiální dokumenty, tiskové zprávy, agenturní zprávy, archivy, databáze apod.). Následně vyrážejí získat informace a zdokumentovat situaci do místa dění a získat vyjádření zainteresovaných osob a tiskových mluvčích. Z těchto materiálů poté vytvoří podklady pro výslednou zprávu - tedy text článku, složený z titulku, úvodního textu a hlavního textu článku nebo reportáž, která kombinuje sestříhaný videozáznam podle potřeby doplněný o ilustrační záběry a doprovodný komentář. Výsledný produkt kontroluje a schvaluje editor. Poté je zpráva zveřejněna.