Na chaloupku v Jižních Čechách se Ichifer vypravil v srpnu 1999. Tedy ve stáří kolem tří měsíců. Na fotografiích vidíme ještě tu úžasnou štěněčí roztomilost, ale výraz již je hodně sebevědomý a často i poněkud sveřepý. To okoukal trochu od Lily. Účastnil se všech akcí, na výletech se zajímalo všechno, podíval se do Třeboně a ke Švarcenberské hrobce, chodil na nákupy, byl to prostě sebevědomý člen rodiny. Připravil ale velekrušné chvíle, když se najednou ztratil. Hledali ho všude, hledali a volali, Ichifer nikde. Když ho našli zavřeného ve skříni, kde usnul tak tvrdě, že na žádné volání nereagoval, dostavila se úleva, kterou nelze dost dobře popsat. Prostě obrovské Epikurejské štěstí. Na chaloupce se Ichiferovi líbilo, na honění koček ještě byl příliš malý, ale jednou se tam na ně bude těšit. Vody se nebál i když jí vysloveně nevyhledával. Jednou se ale, to bude už s pisatelem, bude plavit po Lužnici jako opravdový admirál Ichifer.