Ichifer měl to štěstí, že se dostal do rodiny se zahrádkou a pisatel měl to štěstí, že se mu podařilo přiženit se do domečku se zahrádkou. To oba hodně spojovalo a užívali si zahrádky veleznamenitě. Kačenka zahrádku udržuje vždy s dostatkem květin velice hezkou a Ichiferovi to tam vždy slušelo. Jako každému hezkému pejskovi na hezké zahrádce. Trochu to občas kazily hádky s psími sousedy, ale většinou se po zahrádce rozlévalo štěstí, nejednou slastně prožívané v pisatelově pracovní době.

Chvíle na zahrádce bez Ichifera byly velice vzácné, lze tvrdit, že chvíle na zahrádce byly chvíle s Ichiferem. A když je něco časté, každodenní, nevyvstává mnohdy ani potřeba to vyfotit, když chybí kouzlo okamžiku. Když je možné to vyfotit druhý den, nebo kdykoli jindy. A tak se stalo, že první snímky pocházejí z roku 2010. Tenkrát o krásné májové neděli v den výročí Osvobození Prahy slavnou Rudou armádou 9.května, pisatel zkoušel novou Kačenčinu kamerku. Kormě krátkého filmového záběru zkusil i schopnost kamerky fotit. I když se nejedná o žádné skvělé snímky, jsme za ně po létech velmi rádi.

Další snímky pořídila Kačenka svým foťáčkem v srpnu 2011, v květnu o rok později se vytáhl pisatelův Ericsson. A další rok pak ještě zvěčnil Ichifera zblízka na dlažbě. Ichifer se ukázal opět jako zkušený ksichtař.

Nejdříve tedy ty fotografie z neděle 9.května 2010.