19. března, Alesjaure - Vistas

<private>Sny: nejdřív Jana Fialová (Bransouze), které jsečm musel představit kolemjdoucí Janu Fialovou (Brno) - překvapilo mne, že ji nezná, když je tak často v TV jako manželka premiéra. Pak hokej - ženy z Okříšek mne ukecaly, ať jim pomůžu na nějakém turnaji; jeden zápas jsme taktak vyhráli, pak ale hráli chlapi a proti nám nastoupili nějací hromotluci z Třebíče ve výstroji. Aleš Velc říkal, že budu "rozbíječ" před bránou. Ještěže si zbytek nepamatuji … </private>

Dnes "paní domácí" hlásí mlhu a takřka bezvětří. Start byl vyhlášen na 10.00. Jako obvykle jsem na sraz přišel poslední (v 9:30). Čekala nás oddechová etapa asi 19 km, přejezd do Vistas, většinou klesání, abychom se vyhnuli náročnému sedlu. Po startu asi 80 metrové stoupání a vedro, tak jsme odložili jednu vrstvu a čepice, aby vzápětí začal sjezd a zima, tak zase zpátky. Během stoupání jsme minuli laponskou vesnici, pak přišel prudký sjezd, který jsem si na rozdíl od některých moc neužil, a pozvolný sjezd do údolí - jelo se příjemně, cestou jsme minuli obří losí stopy a pak uviděli i dva losy. O kus dál se jelo údolím řeky Vistasälven tak pěkně, že jsem si i zabruslil, abych se pak rozplácl přímo před odpočívajícím třetím losem. Sluneční brýle po část dne stvrdil i teploměr v cíli, který ukazoval +5,5 °C (v čase 13:45).

Poznatky: začínám postupně přicházet na chuť "Janiččině snídani" (ovesná kaše) - doma uvidím, jestli je to jen "z nouze cnost", anebo dlouhodobější. Dalibor má výbornou pálenku ochucenou zázvorem (prý je na to spousta jednoduchých receptů na internetu - chtěl bych vyzkoušet). K obědu/večeři jsem si v rámci úspory hmotnosti udělal kombinaci krůtí maso (Lidl), guláš v prášku, dvouminutové penne - vše dohromady a je to slušné a vydatné. Chata Vistas je i uvnitř klasická dřevěná chata členěná na dvě části, v každé z nich jsou dvě ložnice po pěti lidech a kuchyňka. Je to zatím nejmenší a nejútulnější ubytování. K řece pro vodu je to kousek a nabírání při sluníčku je jiná pohoda než včera pod skálou ve větru. Místní strážce dorazil až po nás, protože se byl projít k chatě Nallo, která nás čeká zítra. Říkal, že odpolední slunce vidí po dlouhé době - v minulých dnech na to nebylo počasí a slunce musí odpoledne na chvíli vykouknout za masivem -  když nastupoval do služby kolem 20. února, tak slunce zašlo v 11:30 za skálu a už bylo od té doby šero.

Poznámka: průvodce Petr byl ve Švýcarsku pod Matterhornem, kde k  výjezdu na Gornergrat využili šestidenní permanentku, kterou měli přes cestovku, Nev-Dama za polovic.

Moniku trápí koleno (má dlouhodobě utržené vazy a nechce jít na operaci), které bolí a otéká, tak zřejmě nepůjdou s Daliborem zítra s námi, ale počkají ještě jednu noc na chatě Vistas a pak půjdou po řece rovnou do Nikkaluokty, což je sice 34 km, ale s mírným klesáním. Na místě si pak dají delší odpočinek a počkají na nás.

Sauna zde je pro pět lidí a shodli jsme se, že je zatím nejlepší - nikdo jiný tu nebyl a taky jsou zde krásné výhledy na hory. Šla výborně vytopit, a když se nalila voda na kameny, tak to bylo to pravé. Od osmi večer už sedíme na chatě, dlabeme oříšky a popíjíme vodu, která je tu všude tak skvělá, že se nám ani nechce dělat čaj a na pivo si taky skoro ani nevzpomeneme (kecám jen trochu :-) ,  já si na túru dělám čaj do termosky a do termoláhve stačí teplá voda, která postupně chladne.

Zítra nás čeká etapa do Sälky, stoupání asi 500 m, pak "sjezdík" na chatu (no, na ten jsem zvědavý). Celkem 19 km, tak budíček v šest ráno.