17. března, Abisko-Abiskojaure

Dneska jsme opustili civilizaci. Ještě předtím jsem odlovil aspoň jednu kešku, na víc už asi nebude příležitost. A příjemným terénem za slušného počasí (-9 °C, mírný vítr) jsme se přesunuli 15 km do Abiskojaure. Zvlášť poslední 4 km byly severské, podél jezera s větrnými poryvy, které hnaly sněhové poprašky přes cestu.

V chatě jsme šli nejdřív nabrat vodu z díry udělané v jezeře, tak akorát na kýbl. I trychtýř měl tendenci pořád zamrzat., tak to bylo docela "výživné". Mezitím ostatní nařezali dřevo a zatopili. V chatě máme pokoj pro 12 lidí,  tvořený čtyřmi třípatrovými postelemi, nás 10 tak doplnili dva Němci. Poté, co jsme se najedli, byl tak akorát čas na to zahájit saunování (ve standardním čase od 17 do 18.30 chodí ženy, od 18.30 do 20 muži a od 20 do 21.30 jsou sauny smíšené).

Když už bylo v chatě roztopeno tak, že jsem přivítal lehké zchlazení, tak jsem vyrazil naboso v sandálech otestovat"efekt polystyrenového prkénka". A koukám, že opravdoví drsňáci si staví stany za chatami.

Sauna byla fajn, jen na rozdíl od žen je tu dost mužů a evidentně si skoro všichni naplánovali očistnou saunu. Už na 18.30 tak byla i limitní kapacita 13 lidí ve variantě "stehno na stehno" velmi rychle dosažena. Zapomněl jsem zmínit, že jsme na trase potkali na sněžnicích Čecha Michala, ten je tu jako samotář na 2,5týdenním přechodu. Michal pracuje pro nějakou banku (z pozdější debaty vyplynulo, že jde o Societe Generale) a vymohl si nadstandardní dovolenou. Loni prý strávil na tripech 80 dnů.  V sauně pak přidal popis jeho nejlepšího tripu, což byla cesta do Santiaga de Compostela, kde nejlepší úsek byl prý před Ženevou, kde se dalo tábořit v ruinách hradu (explicitně  zmiňoval Chauveau). Po sauně, ve které jsme byli první a odešli poslední ještě povídání u svíček, fajn pikantní gulášovka a příprava na spánek. Zítra nás čeká náročnější etapa - přes 20 km - má foukat a hned po startu 350metrové převýšení. A Dan hlásí, že solární baterka se dnes vůbec nechytla. V 21:15 už skoro všichni zalehli. Trochu se hrozíme toho, jaké vedro v místnosti z roztopených kamen bude, zvláště pak ve vyšších patrech.

Pár věcí, co mi už teď chybí: Cca půlka chleba, záviděl jsem lidem řízky, co měli s sebou, zavírání na načaté pytlíky, igeliťáky se zipem. Dan má solární nabíječku na mobil a říká, že dobře funguje. Tak ještě uvidíme.

Osvědčilo se: k obědu jednoduchý pytlík Carbonara fix, doplněný "real" slaninou a těstovinami.